Hod Beránka – Pondělí 6.4.

by Petr Dadak, 5.4.2020

Pondělí 6.4.2020

Marek 11:1 (EP)  Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, poslal dva ze svých učedníků 2  a řekl jim: "Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte!  3  A řekne-li vám někdo: `Co to děláte?´, odpovězte: `Pán je potřebuje a hned je sem zase vrátí.´" 4  Vyšli a na rozcestí nalezli oslátko přivázané venku u dveří. Když je odvazovali, 5  někteří z těch, kteří tam stáli, jim řekli: "Co to děláte, že odvazujete oslátko?" 6  Odpověděli jim tak, jak Ježíš přikázal, a oni je nechali. 7 Oslátko přivedli Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil. 8  Mnozí rozprostřeli na cestu své pláště a jiní zelené ratolesti z polí. 9  A ti, kdo šli před ním i za ním, volali: "Hosanna!10 Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově, požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosanna na výsostech!"

Ježíš si bere oslátko, aniž by se zeptal a případný dotaz nechává na jeho majitelích. Takové jednání obvykle považujeme za neslušné až hraničící s krádeží a usurpátorstvím - pokud ovšem dotyčný nemá na danou věc nárok. Božímu Synu, skrze něhož bylo všechno stvořeno (Jan 1:1-5 a 14-16), kterého poslouchá vítr i moře (Mat 8:23-27, Mar 4:35-41, Luk 8:22-25) a který křísí mrtvé (Mar 5:21-43, Luk 7:11-17, Luk 8:40-56, Jan 11:1-44) bychom ten nárok na osla asi "uznali", ale to nic nemění na skutečnosti, že do svých vlastnických práv na věci, natož na sebe samotné, neradi necháme zasahovat kohokoli, Boha nevyjímaje.

Příběh Květné neděle v nás může probudit obavy z toho, že by si Ježíš mohl klást nároky na nějakou naši věc, vztah, část života, nebo i nás samotné a že by si něco z toho mohl bez optání vzít, protože to "potřebuje" stejně jako onoho osla.

Markovo evangelium v této souvislosti uvádí zajímavý detail: Ježíš vzkazuje, že oslátko zase vrátí (Mar 11:3). To nám připomíná další biblická místa:

Přísloví 19:17 (SP)  Kdo se smilovává nad chudým, půjčuje Hospodinu, odplatí mu za to, co vykonal.

Matouš 25:31 (SP)  „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni svatí andělé s ním, tehdy se posadí na trůn své slávy; 32  a budou před něj shromážděny všecky národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. 33  Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. 34  Potom řekne Král těm po své pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte do dědictví království, které je pro vás připraveno od založení světa. 35  Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, žíznil jsem a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a ujali jste se mě, 36  byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.‘ 37  Tehdy mu spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě spatřili hladového a dali jsme ti najíst, nebo žíznivého a dali jsme ti napít? 38  Kdy jsme tě spatřili jako cizince a ujali jsme se , nebo nahého a oblékli jsme ? 39  Kdy jsme tě spatřili nemocného nebo ve vězení a přišli jsme za tebou?‘       40  Král jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste učinili.‘“

Tato úžasná biblická zaslíbení neříkají, že nám Bůh vrátí zpět přesně to, čeho jsme se vzdali. To ale vůbec není špatná zpráva, naopak:

Marek 10:28 (EP)  Tu se Petr ozval: "Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou." 29  Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, 30  aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný.

Ježíš totiž nepřišel zotročit a brát, ale sloužit a dát:

Matouš 20:28 (EP)  ... Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé."

1 Timoteovi 2:3 (EP)  To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, 4  aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. 5  Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, 6  který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas.

Ježíš za nás dal svůj život, pro nás sám sebe obětoval. Nemáme chuť dát sebe tomu, který dal sebe za nás?

Filipenským 2:5 (EP)  Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: 6  Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, 7  nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka 8  se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. 9  Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, 10  aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí -11  a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.

 

Zpět