Skip to content

Podzimní de(kom)prese

Letošní podzim se vydařil. Nevím, jak zemědělcům a zahrádkářům, ale turistům, fotografům a milovníkům přírody určitě. Nad závoji ranní mlhy zářilo průzračné nebe, listy buků a javorů zlatilo měkké sluneční světlo, barvy lesů byly vlhké a důstojně vonící jako na právě dokončeném obraze.

Jenže onen obraz nemá dlouhý život. Mlhy jsou stále vytrvalejší, studený déšť stále nepříjemnější, listy se přestěhovaly na zem, barvy se loučí, slavnost končí, obrazárna se zavírá. Přichází šeď, krátké dny s kalným světlem. A člověk, který má pár měsíců po dovolené, si říká, chtělo by to zase někam pryč, pryč od zimy, pryč od jednotvárné práce, od nepříjemného šéfa, od drahého másla, od laciné zábavy a vůbec… Jako potápěč, kterému dochází kyslík, tísněn tlakem ze všech stran, touží vynořit se do skutečného světla a nadechnout se čerstvého vzduchu.

A do této situace přichází advent. Zastihuje nás nepřipravené – to už zase jsou jen čtyři týdny do Vánoc? – a nevnucuje se. Můžeme jej minout, proplout, proletět, prostát ve frontách u pokladen – nebo…?

Potápěč vystupující z tmavých hlubin nemá jednoduchou cestu.  V hloubce, kde je vystaven vyššímu tlaku, se v jeho krvi rozpouští vdechované plyny v míře mnohem větší než na povrchu. Kdyby se vynořil příliš rychle, riskoval by své zdraví i život: v jeho cévách vzniknou bubliny, které mohou způsobit řadu zdravotních komplikací, od bolesti až po smrt.  Proto mají potápěči při vynořování zvláštní rituál – v určité hloubce se na nějaký čas zastaví a čekají, aby se poměry v organismu mohly aspoň částečně vyrovnat a připravit na pobyt nad hladinou. Říká se tomu dekompresní zastávka  – a bývá tím delší, čím déle a hlouběji člověk pobýval. Vskutku blahodárný čas.

Nevím, kde žijete vy, ale já žiji ve světě, kde je tlak občas pořádný. „Do krve“ člověku přecházejí věci, které tam vlastně nepatří. Které jsou nebezpečné. Které by – kdybychom se měli postavit před svatým Bohem – rychle „vybublaly“. Proto se nám nabízí dekompresní zastávka,  čas pro očištění, čas přípravy na vynoření nad hladinu, do jasného světla a čerstvého vzduchu.

Přál bych nám všem, aby letošní advent byl pro nás víc zastávkou a očištěním, než obvyklou honičkou a stresem. Abychom o Vánocích mohli nově přivítat Ježíše Krista a Jeho světlo ve svých životech. S radostí – a bez komplikací.

Jiří Fischer