Milí bratři a sestry!
Tak se opět připomínám z „Baarovky“.
Minulý týden jsem propadl nadšení z náznaků přicházejícího jara. To mě donutilo uklidit lyžařské vybavení, které jsem letos tak moc nevyvětral. Asi jsem to neměl dělat, neboť vzápětí začalo sněžit a mrznout. Nejsem pověrčivý, nepřivolal jsem to, nemohu za to. Teď mi za oknem krásně svítí sluníčko, ale když okno otevřu, je tam zima a fouká to. Věřím ale, že to jaro už musí přece brzo přijít. Tak to bývá často s naším očekáváním, že už snad něco konečně skončí nebo začne lepší období. A ono zase nic, zase se to nějak zadrhne. Určitě bychom si přáli, aby už náš koronavirus chcípnul a my mohli opět normálně na vzduch, žít a pracovat. Nebude to ovšem asi tak rychle. Všechna ta opatření musíme brát i nadále vážně. Nezbývá nám, než se učit trpělivosti a možná si připomínat, že generace před námi v různých historických obdobích musely prokazovat větší trpělivost a vytrvalost než my. Není všechno hned a na počkání. Boží čas bývá také jiný než ten náš. Někdy Bůh odpovídá obratem. Jindy má času na náš vkus opravdu hodně. Starozákonní příběhy se leckdy odehrávaly řádově v desítkách let, něco i ve stovkách. Tak dlouho to snad trvat nebude, ale jsme-li Boží děti, o to podstatné v tom Božím čase přece nepřijdeme. Známe Pána Ježíše Krista a On zná nás. A Bůh vždy měl a bude mít poslední a rozhodující „Slovo“.
Modleme se za milost pro naši Zemi, modleme se jeden za druhého a zkusme se poohlédnout po těch, ke kterým „elektronické“ informace dojít nemusí a sami se jim ozvat.
Tuto středu v pravé poledne jsou křesťané na celém světě bez ohledu na denominaci vyzváni ke společné modlitbě „Otče náš…“
Váš
Pavel Benák
České Budějovice 24. 3. 2020