^ Leviticus
1 2 3 4 5 |6| 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27
Lv 6,1 Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka:
Lv 6,2 Kdyby člověk zhřešil a přestoupením přestoupil proti Hospodinu, buď že by oklamal bližního svého v věci sobě svěřené, aneb v spolku [nějakém], aneb mocí by vzal [něco], aneb lstivě podvedl bližního svého,
Lv 6,3 Buď že nalezna ztracenou věc, zapřelby mu ji, buď že by přisáhl falešně, kteroukoli věcí z těch, kterouž přihází se člověku učiniti a zhřešiti jí,
Lv 6,4 Když by tedy zhřešil a vinen byl: navrátí zase tu věc, kterouž mocí sobě vzal, aneb tu, kteréž lstivě s útiskem dosáhl, aneb tu, kteráž mu svěřena byla, aneb ztracenou věc, kterouž nalezl,
Lv 6,5 Aneb o kterékoli věci falešně přisáhl: tedy navrátí to z cela, a [nad to] pátý díl toho přidá tomu, číž bylo; to navrátí v den oběti za hřích svůj.
Lv 6,6 Obět pak za hřích svůj přivede Hospodinu z drobného dobytku, skopce bez poškvrny, vedlé ceny tvé, v obět za vinu knězi.
Lv 6,7 I očistí jej kněz před Hospodinem, a odpuštěno mu bude, jedna každá z těch věcí, kterouž by učinil a jí vinen byl.
Lv 6,8 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
Lv 6,9 Přikaž Aronovi i synům jeho a rci: Tento bude řád při oběti zápalné: (slove [pak] obět zápalná od pálení na oltáři celou noc až do jitra, nebo oheň na oltáři [vždycky] hořeti bude),
Lv 6,10 Obleče se kněz v roucho své lněné, a košilku lněnou vezme na tělo své, a vyhrabe popel, když oheň spálí obět zápalnou na oltáři, a vysype jej u oltáře.
Lv 6,11 Potom svleče šaty své a obleče se v roucho jiné, a vynese popel ven z stanů na místo čisté.
Lv 6,12 Oheň pak, [kterýž jest] na oltáři, bude hořeti na něm, nebude uhašován. A bude zapalovati jím kněz dříví každého jitra, a zpořádá na něm obět zápalnou, a páliti bude na něm tuk pokojných obětí.
Lv 6,13 Oheň ustavičně hořeti bude na oltáři, a nebudeť uhašen.
Lv 6,14 Tento pak bude řád při oběti suché, kterouž obětovati budou synové Aronovi Hospodinu u oltáře:
Lv 6,15 Vezme hrst bělné mouky z oběti té a z oleje jejího, se vším tím kadidlem, kteréž bude na oběti suché, a páliti to bude na oltáři [u] vůni líbeznou, pamětné její Hospodinu.
Lv 6,16 Což pak zůstane z ní, [to] jísti budou Aron i synové jeho; přesné jísti se bude na místě svatém, v síni stánku úmluvy jísti to budou.
Lv 6,17 Nebude vařeno s kvasem, [nebo] jsem jim to dal za díl z obětí mých ohnivých; svaté svatých to jest, jako i obět za hřích a jako obět za vinu.
Lv 6,18 Každý mužského pohlaví z synů Aronových jísti bude to právem věčným po rodech vašich, z ohnivých obětí Hospodinových. Což by se koli dotklo toho, svaté bude.
Lv 6,19 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
Lv 6,20 Tato jest obět Aronova a synů jeho, kterouž obětovati budou Hospodinu v den pomazání jeho: Desátý díl [míry] efi mouky bělné za obět suchou ustavičnou, polovici toho ráno a polovici u večer.
Lv 6,21 Na pánvici s olejem strojena bude; smaženou přineseš ji, a pečené kusy oběti suché obětovati budeš u vůni spokojující Hospodina.
Lv 6,22 A kněz, [kterýž] z synů jeho po něm pomazán bude, ať ji obětuje právem věčným. Hospodinu všecko to páleno bude.
Lv 6,23 A všeliká suchá obět kněžská celá [spálena] bude; nebudeť jedena.
Lv 6,24 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka:
Lv 6,25 Mluv Aronovi a synům jeho a rci: Tento bude řád oběti za hřích: Na místě, kdež sezabijí obět zápalná, zabita bude obět za hřích před Hospodinem; svatá svatých jest.
Lv 6,26 Kněz [obětující] tu obět za hřích budeť jísti ji; na místě svatém jedena bude v síni stánku úmluvy.
Lv 6,27 Což by se koli dotklo masa jejího, svaté bude; a jestliže by krví její šaty skropeny byly, to, což skropeno jest, obmyješ na místě svatém.
Lv 6,28 A nádoba hliněná, v níž by vařeno bylo, rozražena bude; pakli by v nádobě měděné vařeno bylo, vytřena a vymyta bude vodou.
Lv 6,29 Všeliký pohlaví mužského mezi kněžími jísti to bude; svaté svatých jest.
Lv 6,30 Ale žádná obět za hřích, (z jejížto krve něco vneseno bylo by do stánku úmluvy k očištění v svatyni), nebude jedena; ohněm spálena bude.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz