^ Skutky
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 |16| 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28
Sk 16,1 Přišel pak do Derben a do Lystry, aj, učedlník jeden tu byl, jménem Timoteus, syn nějaké ženy Židovky věřící, ale otce měl Řeka.
Sk 16,2 Tomu svědectví vydávali bratří ti, kteříž byli v Lystře a v Ikonii.
Sk 16,3 Toho sobě oblíbil Pavel, aby s ním šel. I pojav ho, obřezal jej, pro Židy, kteříž byli v těch místech; nebo věděli všickni, že otec jeho byl Řek.
Sk 16,4 A když chodili po městech, vydávali jim k ostříhání ustanovení zřízená od apoštolů a od starších, kteříž byli v Jeruzalémě.
Sk 16,5 A tak církve utvrzovaly se u víře, a rozmáhaly se v počtu na každý den.
Sk 16,6 A prošedše Frygii i Galatskou krajinu, když jim zabráněno od Ducha svatého, aby nemluvili slova v Azii,
Sk 16,7 Přišedše do Myzie, pokoušeli se jíti do Bitynie. Ale nedal jim Duch.
Sk 16,8 Tedy pominuvše Myzii, šli do Troady.
Sk 16,9 I ukázalo se Pavlovi v noci vidění. Muž nějaký Macedonský stál, prose ho a řka: Přijda do Macedonie, pomoz nám.
Sk 16,10 A jakž to vidění viděl, i hned jsme usilovali o to, abychom šli do Macedonie, tím ujištěni jsouce, že nás povolal Pán, abychom jim kázali evangelium.
Sk 16,11 Protož pustivše se od Troady, přímým během připlavili jsme se do Samotracie, a nazejtří do Neapolis,
Sk 16,12 A odtud do Filippis, kteréž jest první město krajiny Macedonské, obyvateli cizími osazené. I zůstali jsme v tom městě za několik dní.
Sk 16,13 V den pak sobotní vyšli jsme ven za město k řece, kdež býval obyčej modliti se. A usadivše se, mluvili jsme ženám, kteréž se [tu] byly sešly.
Sk 16,14 Jedna pak žena, jménem Lydia, kteráž šarlaty prodávala v městě Tyatirských, bohabojící, poslouchala. Jejíž srdce otevřel Pán, aby to pilně rozsuzovala, co se od Pavla pravilo.
Sk 16,15 A když pokřtěna byla i dům její, prosila, řkuci: Poněvadž jste mne soudili věrnou Pánu býti, vejdouce, v domě mém pobuďte. I přinutila nás.
Sk 16,16 I stalo se, když jsme šli k modlitbě, že děvečka nějaká, mající ducha věštího, potkala se s námi, kteráž veliký užitek přinášela pánům svým budoucích věcí předpovídáním.
Sk 16,17 Ta šedši za Pavlem a za námi, volala, řkuci: Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího, kteříž zvěstují nám cestu spasení.
Sk 16,18 A to činívala za mnoho dní. Pavel pak těžce to nesa, a obrátiv se, řekl duchu tomu: Přikazuji tobě ve jménu Ježíše Krista, abys vyšel z ní. I vyšel hned té chvíle.
Sk 16,19 A viděvše páni její, že odešla naděje zisku jejich, chytivše Pavla a Sílu, vedli je na rynk před úřad.
Sk 16,20 A postavivše je před úředníky, řekli: Tito lidé bouří město naše, jsouce Židé,
Sk 16,21 A zvěstují obyčeje, kterýchž nám nesluší přijíti ani zachovávati, poněvadž jsme Římané.
Sk 16,22 I povstala obec proti nim. A úředníci, roztrhše sukně jejich, kázali je metlami mrskati.
Sk 16,23 A množství ran jim davše, vsadili do žaláře, přikázavše strážnému žaláře, aby jich pilně ostříhal.
Sk 16,24 Tedy on takové maje přikázaní, vsadil je do nejhlubšího žaláře, a nohy jejich sevřel kladou.
Sk 16,25 O půlnoci pak Pavel a Sílas modléce se, zpívali písničky o Bohu, tak že je slyšeli vězňové.
Sk 16,26 A v tom pojednou země třesení stalo se veliké, až se pohnuli gruntové žaláře, a hned se všecky dvéře otevřely, a všech okovové spadli.
Sk 16,27 A procítiv strážný žaláře, a viděv dvéře žaláře otevřené, vytrhl meč, aby se zabil, domnívaje se, že vězňové utekli.
Sk 16,28 I zkřikl Pavel hlasem velikým, řka: Nečiň sobě nic zlého, však jsme teď všickni.
Sk 16,29 A požádav světla, vběhl k nim, a třesa se, padl u Pavla a Síly.
Sk 16,30 I vyved je ven, řekl: Páni, co já mám činiti, abych spasen byl?
Sk 16,31 A oni řekli: Věř v Pána Ježíše Krista, a budeš spasen ty i dům tvůj.
Sk 16,32 I mluvili jemu slovo Páně, i všechněm, kteříž byli v domě jeho.
Sk 16,33 A pojav je v tu hodinu v noci, umyl [jim] rány. I pokřtěn jest hned on i všickni domácí jeho.
Sk 16,34 A když je uvedl do domu svého, připravil stůl, a veselil se, že se vším domem svým uvěřil Bohu.
Sk 16,35 A když bylo ve dne, poslali úředníci služebníky, řkouce: Vypusť ty lidi.
Sk 16,36 I oznámil strážný žaláře slova ta Pavlovi: Že poslali úředníci, abyste byli propuštěni. Protož nyní vyjdouce, jdětež v pokoji.
Sk 16,37 Ale Pavel řekl jim: Zmrskavše nás zjevně a bez vyslyšení, lidi Římany, vsázeli do žaláře, a nyní nás chtějí tajně vyhnati? Nikoli, ale nechať sami přijdou, a vyvedou nás.
Sk 16,38 Tedy pověděli úředníkům služebníci slova ta. I báli se, uslyšavše, že by Římané byli.
Sk 16,39 A přišedše, prosili jich; a vyvedše je, žádali jich, aby šli z města.
Sk 16,40 I vyšedše z žaláře, vešli k Lydii, a uzřevše bratří, potěšili jich, a odešli.
^ help version 0.7 7.11.2010 biblequiz.wz.cz