Mohlo by vás zajímat

.

        

Jste zde

Domů

Zamyšlení

Víra jako důvěra

Potřebuje člověk Věřit? Jednoznačně ano. Víra je jedním z pilířů lidské existence. Kdybychom ve svém životě nevěřili, nedalo by se skoro existovat. Věříme tomu, že učitelé mají dovednosti, kterými naučí naše děti počítat. Když na benzínové pumpě čerpáme naftu, věříme, že nečerpáme do auta vodu. Když se narodí dítě, to klíčové, o co se rodiče snaží, je, aby jim dítě věřilo. Každá výchova, každé vyučování se neobejde bez víry. Víra nám umožňuje dělat nové věci, protože ty staré, na kterých stavíme nové, ověřil někdo před námi.

Nebezpečná kniha aneb co v Bibli nemělo být

  • Pavel Hošek byl hostem sborového dne 29.5.2016 tady si přečtěte některé z jeho myšlenek.
  • Jsem naplavenina. Nevyrostl jsem v církvi.Neznám pocity znuděného školáka v nedělní besídce. Bible pro mě nikdy nezískala pachuť povinné četby, nepotáhla se náboženskou plísní, neztratila tajuplné kouzlo a kořeněnou chuť exotiky.Možná proto mě nikdy netrápily otázky, se kterými zápasí apologetické brožurky. A čím jsem starší, tím víc mám dojem, že všechno, co v bibli jakoby „nemělo být“, v ní právě být mělo. Pokusím se to vysvětlit.

    Všechny barvy duhy

    Boží cesta dolů

    Není to nečekané, že Betlém není naplněn žádnou slávou, žádnou prozářenou oblohou, žádnými zpěvy. To kus dál, na pláních kolem Betléma nebo v Jeruzalémě, tam se něco děje. Slavnostní zvěstování velikých věcí, se děje úplně jinde než se staly. Teprve později se propojí zvěstování pastýřů a Betlém, když pastýři najdou narozené dítě. Teprve později se zvěstování mudrců dostane z Jeruzaléma, když doputují na venkov.

    Údolí suchých kostí

    Velmi zvláštní text slova najdeme v Bibli v knize Ezechiel. Pán Bůh ve vidění, uvede proroka na divné místo. údolí plné suchých kostí. Možná bychom čekali nějaké zvířecí pohřebiště, ale ty kosti jsou lidské. vypadá to až morbidně. Údolí po bitvě, kde nebyl čas ani chuť mrtvé pohřbít, bolestný symbol beznaděje. A navíc, těm mrtvým, vyběleným kostem má prorok kázat. To je zvláštní, mrtví přece neslyší. Proč má kázat prorok nad mrtvolami?

    Zrozeni pro světlo

    Už jste si všimli, jak navzdory všemu technickému pokroku, navzdory pokroku v lékařství, navzdory obzorům, které se před člověkem otvírají, jsme pořád ustýskaní, plní starostí a vzdychání? Na jednu stranu tvoříme věci, které nám mají vrátit radost a pokoj žití, na druhou stranu se objevují stále nové mraky a bouře. Důvody, proč to tak je, hledáme především u druhých, málokdy u sebe. Naříkáme a vzdycháme, že nám druzí nebo stát to nebo ono upírá, cítíme se jako oběti, kterým upřeli dobrý život.

    Labyrint světa a ráj srdce

    Dostal jsem nedávno otázku. „J. A. Komenský v Labyrintu světa píše, že Bůh bydlí na dvou místech. Na nebi v slávě své a na zemi v srdci zkroušeném. Jak to podle tebe myslel?“ Ta slova vysloví poutník, který světem prochází a poznává, že život je veliký labyrint, bludiště. Pán Bůh se zdá být mnoha lidem daleko, na nebi, nedosažitelný. Pro jedny mýtus, mámení, opium lidstva. Pro druhé zbožné přání, aby tu byl někdo větší, někdo spravedlivý k potrestání zlých a laskavý k utěšení potřebných.

    ...a začne slavnost

    Ještě máme co očekávat. Trochu je to v kontrastu k dnešnímu člověku, který je zklamán očekáváním. Lidé jakoby se soustředili na věci, které přinese náhoda nebo si myslí, že všechno závisí jen na nich. Přitom, oproti primitivnímu počátku lidské existence, jsem až zas tak moc nepokročili. Stále se na svůj osud ptáme hvězd, svůj zítřek svěřujeme čarodějům. Hledáme útěk do umělých světů. Často se mluví o drogách, jako útěku jinam, ale je mnoho jiných legálních útěků (dovolené, fantasy svět, filmy, hry atd.). Proč chceme utéct z reality?

    Zrozeni pro světlo

      Už jste si všimli, jak navzdory všemu technickému pokroku, navzdory pokroku v lékařství, navzdory obzorům, které se před člověkem otvírají, jsme pořád ustýskaní, plní starostí a vzdychání? Na jednu stranu tvoříme věci, které nám mají vrátit radost a pokoj žití, na druhou stranu se objevují stále nové mraky a bouře. Důvody, proč to tak je, hledáme především u druhých, málokdy u sebe. Naříkáme a vzdycháme, že nám druzí nebo stát to nebo ono upírá, cítíme se jako oběti, kterým upřeli dobrý život.

    Když se vytratí první láska

      V manželských vztazích, si tu a tam někteří postesknou, že to mezi manžely už nejiskří první láskou, prvním zamilováním. Psychologové dobře vědí, že počáteční zamilování se proměňuje a je dobré, když dospěje k zralému milování našeho protějšku. Přeci jen však toužíme po tom, aby ve vztahu zůstalo něco z té prvotní jiskry, něco z ochoty udělat pro milovanou osobu cokoliv, třeba i modré z nebe snést.

    Díkůvzdání za úrodu

      Vděčnost je vlastnost, kterou se od útlého věku, snažíme vštípit našim dětem. Za sebemenší dar je učíme poděkovat. Čím to je, že v dospělosti se vděčnost tak rychle vytrácí? Zvláště vděčnost za věci a skutečnosti, které máme denně před sebou. Třeba právě za to, že máme chleba, protože se na polích urodilo.

    Stránky