Mohlo by vás zajímat

.

        

Jste zde

Domů » Kdo jsme?

Kdo jsme?

Sbor v České Skalici je součástí Církve bratrské, která působí v ČR a SR

Historie
Dnešní Církev bratrská sahá svými kořeny do doby duchovního oživení v Čechách a na Moravě v předminulém století. Návaznost na staletí utajovanou živou domácí tradici staré Jednoty bratrské a práci J. A. Komenského je při tom nesporná. Počátky církve spadají do let 1860 – 1880, kdy v oblasti východních Čech proběhlo lidové probuzení. To v roce 1868 vedlo k založení sboru první Svobodné evangelické církve české v Bystrém v Orlických horách. K jeho ustavení přispěla i Svobodná církev skotská, působící v sousedním Prusku (dnes Polsko). Následně přibyl v Praze sbor Svobodné církve reformované, který byl ovocem působení amerických kongregačních misionářů z Bostonu. K ustavení nové církve došlo 3. 6. 1880 v Praze. Obě církve se spojily do jediné Svobodné církve reformované, která dále rostla.

Po vzniku Československa v roce 1918 přijala jméno Jednota českobratrská a rozšířila působnost i na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Přijetím nového jména se Jednota českobratrská přihlásila k duchovnímu dědictví staré Jednoty bratrské. Zaměřovala se zvláště na péči o sirotky, o staré lidi a na diakonskou službu nemocným. Byla také průkopnicí duchovní služby mládeži. Po zániku republiky, v roce 1939, byla její činnost systematicky omezována.

Po válce nastal nadějný rozvoj práce, který zastavil politický zvrat v roce 1948. Jednota českobratrská musela přijmout státní uznání spojené s dozorem státu. Kazatelé dostali státní plat a jejich služba mohla být konána pouze na základě udělení souhlasu k výkonu duchovenské činnosti. Jakákoli činnost mimo objekty modliteben byla protizákonná, průběh bohoslužeb i další aktivity sborů byly v mnoha případech tajně monitorovány. Někteří kazatelé skončili ve vězení nebo z politických důvodů ztratili státní souhlas. Státními orgány byl restriktivně snížen počet sborů, jejich majetek byl v některých případech zabaven a státu musely být předány všechny církevní ústavy charitativního zaměření. Duchovní práce tak částečně přešla do ilegality. Církvi sice byla přiznána právní subjektivita, ale veškerá její činnost i hospodaření byly postaveny pod přísnou státní kontrolu. Za této éry v roce 1951, po zrušení náboženských spolků, se k Jednotě českobratrské připojila značná část spolku „Modrý kríž“ na Slovensku a Spolku rozhodných křesťanů na Těšínsku, kde převládala polská národnost. Vzrůst počtu slovenských a polských členů vedl církev v roce 1967 ke změně svého jména na dnešní Církev bratrskou.

Ukončení čtyřicetileté vlády komunistického ateizmu a obnova svobody v roce 1989 poskytly Církvi bratrské příležitost odložit vše, co jí bylo v době nesvobody vnuceno.

Současnost

Církev bratrskou dnes tvoří svazek necelých 80 sborů s bohatstvím rozličných duchovních tradic, které se v rámci kongregačně – presbyterního zřízení dobrovolně zavázaly k životu víry, službě Bohu a lidem, k bratrskému soužití podle příkladu novozákonní církve. Všechny sbory jsou samostatné a vzájemně nezávislé, současně si uvědomují, že potřebují žít a sloužit v duchovní a závazné jednotě, bratrské pomoci a účinné spolupráci. Proto se sjednocují na společném Vyznání víry a zásadách křesťanského života podle Bible. Kromě práce na sborech se bohoslužebná shromáždění konají i v menších tzv. stanicích. Každá stanice je přidružena pod svůj mateřský sbor. Sbory jsou seskupeny do několika seniorátů. Sbory jsou spravovány kazatelem a staršovstvem. Členové církve jsou vedeni k životu osobní křesťanské víry, věrnosti Božímu slovu a životu naplněnému láskou k Bohu a lidem. Rozvoj práce samostatně pokračuje i na Slovensku.

Církvi bratrské po listopadu 1989 vzrostl počet řádných členů. Z původních cca 7500 lidí v původních 34 sborech v roce 1990, evidujeme dnes přes 10 000 osob v 76 sborech. Bohoslužeb se dále účastní i celá řada dalších hostů či přátel církve.