Autentické - skutečné křesťanství, je natolik cizí přirozenosti člověka, že si na něj dlouho i po svém duchovním narození jen obtížně přivykáme. Už více než 30 let pulzuje i v mém těle Boží život. Na co si však stále jen obtížně zvykám?

• Na to, že svého přítele i nepřítele mám milovat stejně.
• Na to, že v Ježíši, mám všechno, co potřebuji a nemusím po ničem jiném toužit!
• Na to, že můj život nemá jiný význam než ten, že má výhradně posloužit Božím záměrům a cílům.
• Na to, že žiji jen díky tomu, že je mezi námi přítomná úžasná Boží milost, která je dostupná každý den i pro mě osobně.
• Na to, že čím více jsem pokořen svým hříchem, neschopností a slabostmi, tím více se na mně může svatý a mocný Bůh oslavit.
• Na to, že hodnoty světa, s kterými se stále rychle dokážu ztotožnit, jsou v naprostém protikladu hodnotám a charakteru Ježíše Krista.
• Na to, že jediné místo, kde si skutečně můžu odpočinout od vlastního hříchu a bídy světa, je místo pod křížem Ježíše Krista.
• Na to, že můj život není jen to, co osobně cítím a prožívám, ale především to, kým jsem díky Ježíši a jeho životu ve mně.
• Na to, že neviditelné Boží působení je mnohem důležitější než to viditelné a třeba i nadšené působení lidí.
• Na to, že mým největším nepřítelem není nemoc a smrt, ale každý můj nevyznaný hřích!
• Na to, že víra a láska musí být spontánní, jinak to není víra ani láska.

Pane Ježíši, děkuji za to, že Ty jsi můj skutečný život! Prosím, ať vše ostatní pro mě ztratí svůj půvab a význam.