You are here

Novinky na www.cb.cz

Subscribe to zdroj Novinky na www.cb.cz
Aktualizace: 2 hod 18 min zpět

Hesla Jednoty bratrské na rok 2018

Po, 10/16/2017 - 15:43

Heslo roku:
Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé.
Zjevení Janovo 21,6b

Podle německých Die Losungen do češtiny převedl Miroslav Matouš (Ochranovský seniorát ČCE). Ceny zůstávají stejné jako loni:
běžná maloobchodní cena: 50,- Kč + poštovné
od 10 ks výše s 20% slevou: 40,- Kč
Hesla v ručně šité pevné vazbě se zlatým potiskem jsou nabízena za 90,- Kč (se slevou 70,- Kč).

Petr Heřman – DÚLOS
Malá Štěpánská 6, 120 00 Praha 2
mobil/SMS: 607 726 481
e-mail: hesla@dulos.cz
http://hesla.dulos.cz

Pohanům vstup zakázán? Zakázán!

Po, 10/16/2017 - 12:46

Když jsem chodíval na box, pak jsem si odnesl jedno boxerské pravidlo: Frajer jsi do první rány. Asi ho není třeba vysvětlovat. Pravda je, že boxovat s pytlem je jiné, než s živým člověkem. To druhé více bolí. Zmiňuji to nikoli proto, že bych si myslel, že jsme „frajeři“, ale že dopad toho, čemu a komu věříme, se ukáže, až budeme konfrontováni s ateismem, vírou v horoskopy, s něcismem, s odporem k organizovanému náboženství, odporem ke jménu Ježíš, s generací mileniálů nebo tzv. post-pravdivou dobou. Vzpomínám si na neskutečný pocit, když jsem obhájil svoji závěrečnou práci na VŠ, která se týkala Platonova dialogu Timaios a jeho srovnání s Genesis. Odcházel jsem s dvojkou, pocitem, že se mě nikdo nebude ptát, jakou jsem měl známku a hlavně že to, co jsem nastudoval, je pro život zcela nepoužitelné. Zároveň bych chtěl, aby se mi toto nestávalo jako křesťanovi. V této souvislosti si přečtěme jednu z rad zkušeného ďábla: Nejdůležitější je zabránit našemu pacientovi v činech. Pokud nic neudělá, může o své lítosti (a my bychom doplnili a čemkoli, třeba co slyšel v kostele) přemýšlet jak je mu libo. Ať se v tom to hovado válí, ať o tom napíše klidně i knihu. Ať dělá cokoli, hlavně nesmí začít jednat. Jeho zbožnost nám vůbec neublíží, pokud zůstane jen v jeho představách a pokud nepřipustíme, aby se dostala do jeho vůle. Čím častěji bude cítit a nejednat, tím méně pak dokáže vůbec jednat. Rady zkušeného ďábla

Co tedy s tím?

1.) Základní otázkou je, zda skutečně chceme, aby do sboru, mezi nás, začali přicházet noví lidé, kteří s sebou nesou různé názory, předpoklady, pověry a postoje. Pokud řekneme ano, pak ale říkáme ANO zmatkům, nepříjemným otázkám a někdy i konfliktům. Říkáme ano rozčarování z některých lidí ve sboru, kteří budou otráveni, že přichází někdo nový, kdo se neumí chovat, kdo zpochybňuje zajeté status quo. Noví lidé rozbíjí zaběhlý klid, který máme ve sboru. Jakýkoli sbor stejně jako jakékoli společenství přirozeně hledá klid. Naši lidé a asi i my jsme ubití ze života, z práce, z nároků života a alespoň v rodině a to i v té sborové chceme mít klid! Jenže příchodem nových lidí je to s klidem podobné, jako když se narodí nové dítě do rodiny s tím rozdílem, že nové dítě se většinou dožije dospělosti, kdežto mnozí lidé, do kterých jste investovali mnoho času a energie, nakonec odpadnou.

A tak pokládám otázku, která je zdánlivě nesmyslná a hloupá, ale přesto důležitá. Skutečně chceme mezi sebou lidi, kteří se odvrátí „od model k živému Bohu“? Jsme ochotni nést cenu? A to i tehdy, když to bude bolet? Když to naruší sborový poklid? Někdy se mi vrací verš o tom, jak do Ježíšovi přítomnosti přicházeli samí hříšníci a celníci (Lk 15). Komu to nejvíce vadilo? Nikoli jiným celníkům a hříšníkům, nikoli Římanům, kteří s celníky asi spolupracovali, dokonce ani ne jiným židům, ale farizeům a zákoníkům. Neodvažuji se ukázat na nikoho prstem a říci ty jsi ten zákoník, jen přemýšlím, proč lidi, kteří byli mravně na výši, tak štvalo, že Ježíš stoluje s hříšníky. Možná proto, že si představovali, že by se hříšníci měli nejdříve polepšit, možná sdílet jejich víru a pak se případně s Kristem setkat. Jenže aby se někdo polepšil, nejdříve se musí setkat s Kristem a nejen to – potřebuje projít proměnou charakteru a to obyčejně trvá dost dlouho. Zopakuji ale otázku, kterou jsem položil na začátku tohoto bodu: Skutečně chceme, aby do sboru, mezi nás, začali přicházet nový lidé a chceme platit cenu?

2.) Jedna z oblastí, skrze kterou komunikujeme je oblast kultury. Když se díváme na různé modely sborů a církví, od kterých se lze inspirovat, pak můžeme souhlasit nebo nesouhlasit, můžeme jejich službu různě kritizovat, můžeme namítnout, že Warren je moc manažerský, Yonggi Cho moc asiatský a postavený na hierarchické kultuře, Keller moc intelektuální, emerging church je moc mystická… vždy najdeme nějaký důvod proč to či ono odmítnout a pravdou je, že někdy asi budeme mít pravdu. Zároveň ale čteme slova: Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem - i když sám pod zákonem nejsem. Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona - i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus. Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé. Všecko to dělám pro evangelium, abych na něm měl podíl. 1 K 9, 20 – 23
V tomto krátkém textu se pětkrát opakuje spojení „abych získal“. Smyslem tohoto kontroverzního textu není kázat srozumitelně Boží slovo křesťanům, ale kázat Boží slovo nekřesťanům, aby je Pavel získal a to tak, aby mu rozuměli v kontextu jejich, nikoli jeho kultury. Možná by od nás dostal Pavel napomenutí z teologické neznalosti. Získává přece Pán Bůh nikoli my, nebo on – tedy Pavel! Pavel asi neznal správnou teologii vyvolení. Když Pán přece vyvolí, tak zároveň On získá, ne? Jenže Pavel píše, abych JÁ získal. Když se díváme na výše uvedená jména a mnohé další sbory a spojíme je s textem v Korintským, pak je zde podobnost. Je zde snaha porozumět kultuře a na základě tohoto porozumění zvěstovat Krista a získat nevěřící. F. Schaeffer kdesi řekl: Kdybych měl hodinu na to, abych někomu zvěstoval evangelium, 45 minut bych mu naslouchal a na tomto základě bych 15 minut mluvil. Pointa, se kterou Schaeffer přišel, když zakládal L´Abree byla naslouchat světu kolem nás a tomto základě zvěstovat. Myslím, že jsme stále v pokušení dělat to opačně. Tedy více mluvit, naslouchat sami sobě a očekávat, že někdo se chytí. Nemyslím teď jen na doslovné mluvení, ale na to, že naše vnitrosborová kultura je tak nepochopitelná a hlavně neproniknutelná, že se v ní lidé jen těžko chytí.

V poslední době mě nově oslovili dva verše, pronesené na konferenci. Nikoli na konferenci CB, ale před 2000 lety v Jeruzalémě popsané ve Sk 15. Když vedoucí církve rokují, jak vytvořit nový řád, jaká dát pravidla, jak moc akceptovat některé požadavky křesťanů z židů, pak Jakub řekne: Proto já soudím, abychom nedělali potíže pohanům, kteří se obracejí k Bohu. Vedoucí církve dají nějaké požadavky, ale zásadní paradigma zní, nedělejme to pohanům složitější a držme se pouze toho, co je nezbytné. Poté udělají zápis z konference pro křesťany z pohanů, kde stojí: Toto jest rozhodnutí Ducha svatého i naše: Nikdo ať vás nezatěžuje jinými povinnostmi než těmi, které jsou naprosto nutné. Něco je naprosto nutné a toho se držme, ale nic víc. Vše ostatní co brání pohanům přicházet k Bohu dejme pryč. Napadá mě otázka, zda jsme tento verš neotočili asi takto: Proto my soudíme, abychom nedělali potíže křesťanům, kteří se před mnoha lety k Bohu obrátili. Někdy hrozí nebezpečí, že naše sborová kultura se strašně těžko překonává a navíc její udržení při životě stojí veliké úsilí.

3.) Evangelium Dovolím si provokativní citát: Nalijme si čistého vína: Sbory nezejí prázdnotou proto, že by kazatelé lhali. Dvacátníci nepřestali chodit do shromáždění proto, že by kazatelé rezignovali na Bibli. Církev netrpí nedostatkem kázání pravdy. To, co nám chybí, je zajímavé a přitažlivé podání a podání evangelia, které má co do činění s životem (Stanley A.) R. Warren píše: Lidé nepřichází do shromáždění hledat pravdu, ale útěchu. I s Ježíšem se většinou setkávali lidé, kteří hledali útěchu. Já sám bych si s novými lidmi nesmírně rád popovídal o pravdě, více využil svoje apologetické a filozofické znalosti, ale lidé mě většinou vyhledávají, protože mají problémy a protože potřebují útěchu nebo lépe řečeno radu. Stejné to je i při kázání. Ocení, když se kázání dotýká jejich problémů a otázek, které řeší. Žel někdy lidé spíše slyší diagnózu, že „svět ve zlém leží“, což je ale málo. Je to jako odcházet od doktora jen s diagnózou. To nestačí, protože chceme vědět i řešení a tím je evangelium aplikované na konkrétní životní situace. Druhá věc. Myslím, že někdy hrozí nebezpečí, že děláme „akce pro veřejnost“ a ty považujeme za evangelizaci. To je sice hezké, ale zajímavých přednášek, panelových diskusí, dobrých škol, mateřských školek, sportovních klubů, kurzů angličtiny, mateřských center, hezkých budov a dalších kulturních a volnočasových aktivit svět kolem nás dělá skutečně hodně a není třeba je doplňovat křesťanskými akcemi. Víra je ze slyšení, a pokud lidé neslyší evangelium, ale jen vnímají církev, která dělá hezké a levné akce, pak je to málo. Tím nijak naše akce neshazuji, jen si pokládám otázku, zda lidé při akcích pro veřejnost slyší evangelium nebo jak jsou tyto akce provázány se zvěstováním. Chápu, že v době, která si říká postpravdivá, evangelium nezní dobře, ale ono tomu nebylo jinak ani v době postmoderny, moderny nebo osvícenství.

Zkusme si tedy položit několik otázek: Chceme mezi sebou nové lidi? Pokud ano, pak chceme platit cenu? Je kultura našeho sboru taková, že nebrání novým lidem mezi nás přijít? Jak komunikujeme evangelium? A komunikujeme ho vůbec? Možná jsou tyto otázky vlezlé, možná nepříjemné… ale někdy mohou pomoci.

Na závěr jeden citát: Církev je nemocnicí pro hříšníky, nikoli muzeem pro svaté.

David Novák

Zdroj: Blog Davida Nováka

INform 2017/06

Po, 10/16/2017 - 09:16

Z jednání RCB v Praze, říjen 2017

  • Rada se věnovala personálnímu složení zbývajících odborů RCB:
  • Rada jmenovala zbývající členy Odboru pro obnovu stanic a sborů: Davida Nováka, Daniela Fajfra, Martina Tabačana, Aleše Kratochvíla, Tomáše Grulicha, Matúše Kušníra a Jiřího Ungera.
  • Rada jmenovala zbývající členy Stavebního odboru: Karla Fojtíka; Tomáše Hurtu; Jana Světlíka; Martina Tabačana; Jakuba Hlaváče; Michala Prachaře a Roberta Kunfta.
  • Rada pokračovala v rozhovoru o Odboru pro zakládání sborů, zatím bez konečného závěru. Rada si uvědomuje, že možných způsobů zakládání nových stanic a sborů existuje celá řada a že fixace na jeden jediný způsob této služby by nebylo šťastné.
  • Jednání o personálním složení Odboru pro vzdělávání bylo zatím odloženo.
  • Patronát nad Odborem pro dorost přebírá David Novák.

  • Rada projednala a přijala vizitační zprávy z Liberce a Třebíče.

  • Rada rozhodla o oslovení samostatných stanic, které by měly podle nových dokumentů církve buď zřetelně směřovat k plnému osamostatnění, nebo se vrátit ke statusu standardních kazatelských stanic.

  • Rada vyjádřila vděčnost za kazatelskou službu Vladimíra Horského, který svoje kazatelské působení ukončil k 30. 9. 2017 a odešel do civilního zaměstnání.

  • Rada s vděčností vzpomněla životů kazatelů Miloslava Jecha a Josefa Mrózka a první poválečné zahraniční misionářky CB Romany Morrisové (Střelákové), které Pán Bůh odvolal z pozemského života.

  • Rada vzala na vědomí zvolení Petra Grulicha kazatelem a správce Sboru CB Černošice s předpokládaným nástupem k 1. 9. 2018.

  • Na jednání Rady byl pozván Marek Fajfr, o jehož službu projevil zájem Sbor CB v Kutné Hoře. Rada souhlasí s nástupem Marka Fajfra do Kutné Hory na pozici misijního pracovníka s výhledem případného návratu do kazatelské služby, rozhodne-li o jeho volitelnosti konference CB.

  • Rada provedla drobné formulační úpravy Pravidel vikariátu. Upravené znění bude zveřejněné v interní části webu CB a současně rozeslané všem vedoucím vikariátních cvičení, mentorům a vikářům.

  • Rada vyslovila souhlas s těmito dalšími úpravami Pravidel vikariátu: Rozšířit počet vikariátních cvičení na pět (přidat Úskalí kazatelské služby), přidat duchovní cvičení, každoroční účast na konferenci typu Evangelikálního fóra změnit na pouze doporučenou. Dále: O zadání ordinační práce vikář zpravidla žádá po absolvování všech vikariátních cvičení, duchovního cvičení a obou čtrnáctidenních praxí a po splnění úkolů teologického a jazykového vzdělávání, výjimky z Pravidel vikariátu určuje Rada. Uvedená doplnění budou zapracována do Pravidel vikariátu.

  • Rada doplnila tým vedoucích vikariátních cvičení takto:
  • Kazatel jako hlasatel a liturg: Pavel Černý a David Beňa;
  • Kazatel jako pastýř: Dalimil Staněk, druhý vedoucí ještě není určen;
  • Kazatel jako správce: Petr Geldner a Jan Drahokoupil jun.;
  • Kazatel jako misionář: David Novák a Michaela Veselá;
  • Úskalí kazatelské služby: David Novák a Roman Toušek.

  • Rada pověřila rolí exercitátora duchovních cvičení vikářů Kateřinu Hodecovou (BJB). Přínos těchto cvičení Rada následně vyhodnotí.

  • Rada připomněla, že všechna vikariátní cvičení i praxe musejí být absolvovány v plném rozsahu, jejich zkracování není přípustné.

  • Vikář Daniel Šrámek absolvoval podstatnou část svého vikariátu za neobvykle náročných podmínek, kdy při civilním zaměstnání prakticky vedl relativně samostatné společenství v rámci Sboru CB Praha – Jižní Město včetně přestavby staré sídlištní kotelny na modlitebnu a sborový dům. Rada v této situaci souhlasí s odložením odevzdání ordinační práce a ordinace o jeden rok a s přesunem Daniela Šrámka do Sboru CB Praha 13. Žádný z těchto kroků nepřekročí hranice vymezené platnými pravidly vikariátu.

  • Vzhledem k dosavadnímu průběhu vikariátu Rada rozhodla o změně mentora vikáře Václava Andrše. Vikariát bude i nadále probíhat ve sboru Vsetín-Maják, stanice Šumperk, mentorem vikáře se ale od února 2018 stane Rostislav Staněk.

  • Rada se ohlédla za podzimní pastorální konferencí kazatelů CB. Pastorálku zhodnotila kladně, v rozhovoru se ale objevily i dotazy, jestli by pastorálky neměly být koncipovány „odborněji“, tedy i jako odborné školení na probírané téma.

  • Rada přijala rámcový návrh lednové pastorální konference 2018. Hlavním tématem konference bude vzdělávání. Program počítá s historickým i biblickým ukotvením tématu, s prezentací nové podoby a nabídky ETS a s dostatečný prostorem na rozhovor. Rada upozornila na potřebu věnovat dostatečnou pozornost i programu celoživotního vzdělávání kazatelů a doporučila nezvat do panelové diskuse více než tři panelisty s tím, že by mezi nimi měli mít zastoupení i lidé ze sborové praxe.

  • Rada jmenovala Daniela Fajfra členem Správní rady Diakonie CB.

  • Na jednání Rady byl na pravidelné výroční setkání pozván ředitel ETS Miloš Poborský. V rozhovoru byl projednán aktuální stav školy, její akutní potíže, potřeba založení zapsaného ústavu jako druhé organizační složky ETS, projekt celoživotního vzdělávání kazatelů i vikariát, problematika prezentace školy na veřejnosti i podíl na přípravě lednové pastorální konference kazatelů CB. Z rozhovoru současně vyplynulo, že vhodnějším termínem pravidelných setkání ředitele ETS s Radou CB bude měsíc listopad.

  • Rada rozhodla o změně Zřizovací listiny Evangelikálního teologického semináře, Vyšší odborné školy sociální a teologické. V listině bude zvýšen počet členů Rady ETS na devět, dále budou do textu zapracovány změny vyplývající ze změny Řádu CB. Změny budou po projednání s právníkem předloženy ke schválení na příštím jednání RCB. Změny Statutu ETS budou řešeny později.

  • Rada vyslovila souhlas s návrhem projektu 40 dní s Biblí, jak jej předložil David Beňa. Program je zaměřen na Písmo jako takové a počítá s využitím příběhů z Lukášova evangelia.

  • Rada vydala ekonomické instrukce pro činnost odborů Rady CB.

  • Rada vzala na vědomí zápis jednání Odboru RCB pro Dorost, jednání Diakonie CB a LRS, inspekční zprávu ETS, zprávu ze studijního volna Tomáše Pospíchala, zprávy celocírkevních tajemníků, informace z ERC a další.

Připravil Petr Raus, první místopředseda RCB

Výzva ČBK k nadcházejícím volbám do PS Parlamentu ČR

Pá, 10/13/2017 - 20:11

Lidé dobré vůle, sestry a bratři v Kristu našem Pánu, obracíme se na Vás v době blížících se parlamentních voleb, kdy se nás různé politické strany a hnutí snaží přesvědčit, že právě oni a jen oni jsou zárukou prosperity naší země. Neodbytnost kampaní i zklamání z minulosti, kdy jsme zažili rozpor mezi sliby a následnou skutečností, v nás může budit pocit marnosti a vést k rozhodování, zda se voleb vůbec zúčastnit. Jako Vaši pastýři bychom chtěli zdůraznit, že nejít k volbám není správným křesťanským postojem. Děkujme Bohu, že můžeme beze strachu volit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Vyzýváme vás proto, abyste se voleb účastnili!

A chceme Vám pro Vaše rozhodování nabídnout několik podnětů:

Nebuďme ukvapení a nepodléhejme laciným slibům rychlých změn. Někdy se zdá, že je naší přirozeností doufat v nebe na zemi a být věčně nespokojení. Často voláme po změně a hlasujeme spíš PROTI něčemu než PRO něco. Novinka na trhu a změna za každou cenu není ale vždy výhrou a loď, která mění příliš často kurz, nikam nedopluje a veškerou energii vynakládá na neustálé otáčení ze strany na stranu. Je proto dobré podpořit dlouhodobé snahy lidí, kteří v politice často nezištně a vytrvale něco smysluplného budují.

Hledejme pozitivně formulované cíle. Odmítejme nesnášenlivost. Vypořádání, zúčtování či skoncování s něčím, co je označeno za špatné, není dostatečný politický cíl. Vymýtit les je vždy rychlejší a jednodušší než les vysázet a roky o něj pečovat než vyroste. Hledejme mezi politiky ty, kteří neslibují jen změnu a „kácení“, ale snaží se o kontinuitu a budování tam, kde je to jen trochu možné.

Volme kultivovanost. Slušnost a úcta k druhým je nejen na politické scéně stále častěji nahrazována arogancí a vulgaritou. Braňme se tomu! Při svém rozhodování hledejme ty, kteří jsou slušní, drží se morálních zásad a mají snahu pečovat o naši zemi dlouhodobě.

Podpořme ty, kteří vytvářejí životní prostor pro rodiny a berou vážně utrpení a potřeby druhých lidí u nás doma, v Evropě i v jiných částech světa. Vzájemně si pomáhat je v zájmu nás všech.

A jako lidé víry, kteří volají k Bohu, v jehož rukou jsou osudy jednotlivců, ale i národů a celého světa, nezůstaňme jen u přemýšlení koho volit, ale za průběh a výsledek parlamentních voleb se i modleme.

Vyzýváme Vás, sestry a bratři, nejen k osobní modlitbě, ale vybízíme i jednotlivé farnosti a řeholní komunity k uspořádání adorace a společné modlitby na tento úmysl. Osvědčme angažovanost své víry!

Kéž dobrý Bůh požehná naší zemi i všem, kteří za ni po nastávajících volbách převezmou zodpovědnost.

Zdroj: www.vira.cz

Život víry a lásky

Pá, 10/13/2017 - 10:26

Duchovní zásady Církve bratrské na pokračování - 5

(17) Křesťan udržuje a rozvíjí duchovní život skrze osobní vztah s Bohem, tedy především přijímáním Božího slova a modlitbou (1Te 5,17; Ko 3,16; 1Pt 2,2). Proto se věnuje četbě, naslouchání, studiu a aplikaci Božího slova ve společenství svého sboru, při rodinných pobožnostech i při osobních ztišeních u Písma. V modlitbách projevuje vděčnost Pánu a oslavuje jej (Ž 103,1–5), a tak se otvírá naplňování Duchem svatým (Ef 5,19); upřímně před Bohem vylévá své vnitřní zápasy (Jób), vyznává svá provinění (Ž 51), hledá Boží vedení (Ž 25,5), v důvěře prosí (Mt 7,7; Jan 15,7) a přimlouvá se za druhé (Gn 18; Ef 6,18).
(18) Z tohoto důvěrného osobního vztahu s Pánem vychází praktický křesťanský život. Když člověk vstoupí do společenství s Kristem, chce se mu líbit. Nechává Pánem Bohem formovat své srdce, svoji mysl, svůj charakter (2K 3,18; 2K 4,6; 2K 5,9; Př 4,23; Mt 15,19; Ř 12,1). Tak dozrává do pravdivosti, poctivosti, pracovitosti a věrnosti ve všech oblastech života. Varuje se sobeckého hledání vlastního prospěchu, pyšného spoléhání na sebe a pokrytectví. V síle Ducha svatého se zbavuje svých neřestí a rozvíjí dobré vlastnosti a chování (Ga 5,22–24; Ef 4,22–32; Ko 3,5–10). Snaží se jednat podle Božích zásad a svého svědomí, aby jeho svědectví a misijní služba byly věrohodné (Mt 5,14–16; 1Pt 3,15-16; 1J 3,18).
(19) Každý křesťan nese také svou míru zodpovědnosti za společnost, za věci veřejné a za svět jako Boží stvoření. Křesťanům proto má být vlastní péče o přírodu jako o Boží stvoření a svěřený dar (Gn 1,28; 2,15; Ž 24,1; 115,16). S tím koresponduje takový vztah k přírodě, který se projevuje péčí a ekologickou citlivostí.
(20) Každý křesťan je volán ke stálému boji proti hříchu a svodům Zlého (Ef 6,10–18). Nechce se kompromitovat etickými ústupky v zaměstnání, nechat se hnát touhou po bohatství a požitkářstvím. Vyhýbá se okultním praktikám, marnivosti, lakomství, sexuální nečistotě, lenosti, žárlivosti, závisti, prázdným a neužitečným řečem a pomluvám (Mt 5,8; L 12,15; 1K 6,9–10; Ga 5,19–21; Ef 5,3–7).
(21) Nevyhledává světskou společnost, kde předem ví, že jeho víra může být oslabena, kde by snadno mohl podlehnout pokušení a kde by byl nucen jednat proti Božím zásadám a vlastnímu svědomí (Ž 1). Ví, že jeho duchovní domov je ve společnosti věřících (Sk 2,42).
(22) Křesťan má žít jako občan nebeského království a očekávat jeho naplnění s příchodem Ježíše Krista (Fp 3,20). To jej povzbuzuje k trpělivému nesení těžkostí a k oslavování Krista zbožným životem. Pod zorným úhlem radostného očekávání Kristova příchodu je bdělý a nese spoluzodpovědnost za to, co se děje ve společnosti i ve světě.

Působení Ducha svatého a jeho přijetí

Čt, 10/05/2017 - 16:16

Duchovní zásady Církve bratrské na pokračování - 4

(12) Jako jedna z církví vzešlých z duchovního probuzení, Církev bratrská byla vždy otevřena působení Ducha svatého a různým způsobům živé spirituality. Její dějiny ukazují, že některá období dobře čerpala z Boží moci v Duchu svatém a v jiných obdobích docházelo také k různým napětím, a dokonce i rozdělením způsobeným nesprávným učením či nevhodně položenými důrazy. Na základě mnohaletého vývoje a při kontaktech s pentekostálními proudy a charismatickým hnutím si Církev bratrská formulovala následující teze.
(13) Základem naší víry zůstává svědectví Písem Starého a Nového zákona (2Tm 3,15–17), jímž podle reformační zásady sola scriptura hodnotíme i všechny duchovní zkušenosti (Mt 4,4.7.10; Sk 15,14–15; Sk 17,11).
(14) Na základě Písma zůstáváme u stanoviska, že začátkem duchovního života je znovuzrození a dar Ducha svatého je jeho nedílnou součástí (Sk 2,38; 9,17; J 3,5–6; Ef 1,13). Tak jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo (1K 12,13). Znovuzrozený člověk má potom prožívat nová očištění, zmocnění a naplnění Duchem svatým jako zřetelné zkušenosti. Nejedná se však o kvalitativně vyšší stupeň, nýbrž o postupné rozvíjení a prohlubování duchovního života (Sk 4,31; 13,9). (15) Důkazem nového života v Kristu je ovoce Ducha svatého, především láska (Ga 5,22; 1Pt 1,22; 1K 13,1). Duch svatý k službě lásky udílí všem znovuzrozeným své dary (Ř 12,6–8; 1K 12,7–11; 1Pt 4,10; Ef 4,11–13). Mluvení jazyky může (Sk 2,4; 19,6), ale nemusí (Sk 2,41; 4,31; 9,17.18) být průvodním znamením naplnění Duchem a zejména není důkazem, že člověk v plnosti Ducha svatého žije a působí (viz korintští křesťané 1K 1,7.11; 3,3; 5,1).
(16) Znovuzrození lidé musejí zůstat v procesu růstu, což vyžaduje stálé naplňování Duchem svatým (Ef 5,18) na základě pokání, stálého následování Ukřižovaného (Mt 16,24) a podřizování se společenství sboru a jeho správcům (Ef 5,21; Žd 13,17; 1Pt 5,1–6). Tak se rozhojňuje ovoce Ducha, modlitební horlivost a misijní služba.

Film Poslední útěk Jeronýma Pražského

Čt, 10/05/2017 - 15:57

Společnost VISTAFILM od ledna 2017 připravuje a natačí celovečerní historické doku-drama “Poslední útěk Jeronýma pražského”, které volně navazuje na film “Jan Hus - cesta bez návratu”. Film je věnován Jeronýmu Pražskému a zachycuje poslední etapu jeho života. Hlavní role ve filmu obsadili Ondřej Vetchý (Jeroným Pražský) a Jitka Čvančarová (Anna Bauerová). Jana Husa opět ztvární Vladimír Javorský. V dalších rolích diváci uvidí Pavla Rímského (kardinál Zabarella), Petra Kostku (hiršavský farář Gregor), Štěpána Benoni (Petr z Mladoňovic), Radka Holuba (klerik Mathias) a Vladimír Kratinu (hiršavský rychtář Teynsdorfer). Předpokládaná premiéra filmu v České televizi by měla být odvysílána v červnu 2018 na výročí Jeronýmova upálení.
Prezentaci o filmu, kterou v jeho první polovině natáčení připravil Luboš Hlavsa, naleznete na YouTube na internetové stránce https://www.youtube.com/watch?v=h_202UCJ4Oo.
V příloze článku naleznete letáček o filmu včetně bankovního účtu, na který je možné přispět na náklady spojené s natáčením filmu. Účet je registrován u Českých studní.

Ohlédnutí za bratrem Miloslavem Jechem – prvním ředitelem ETS

St, 10/04/2017 - 14:48

(8.2.1926 - 11.9.2017)

Osobně jsem bratra Jecha poznal jako církevního historika a učitele, ale jeho celoživotním prvořadým posláním byla služba kazatele evangelia. Tím nepřestal být ani na ETS. Narodil se v době rozkvětu první republiky a již odmalička směl od rodičů slýchat poselství o Kristově milosti, jemuž později sám uvěřil. Studia historie a filozofie na Filozofické fakultě UK v Praze končil ale již v těžkém roce 1950 a z politických důvodů mu nebylo dovoleno obhájit závěrečnou práci o Jednotě bratrské. Posléze působil krátce jako středoškolský pedagog v Teplicích a Čelákovicích, ale i tady musel čelit perzekuci, tři roky pak strávil u Pomocných technických praporů (PTP). Následně pracoval jako archivář v zemědělsko-lesnickém archívu v Mnichově Hradišti a v Děčíně, ale na zásah krajské zprávy MV byl propuštěn a následně během zhruba 7 let vystřídal několik zaměstnání v dělnických i úřednických profesích. Již od roku 1956 ale působil jako laický kazatel v děčínském sboru Jednoty českobratrské (dnešní CB) a ve volném čase se věnoval studiu teologie.
V roce 1965 byl pak povolán do služeb církve jako kazatel na plný úvazek. Svoje kazatelské poslání vyjádřil těmito slovy: „Z milosti Boží jsem na sebe vzal úkol budovat sbory, kde by věřící zakotvili svůj život v Duchu svatém a byli Božím slovem neustále znovu formováni.“ V letech 1965-1971 sloužil v Orlických horách ve sboru v Bystrém a pak 17 let až do roku 1988 v Prešově, aby o dva roky později, po revoluci, v roce 1990 spoluzakládal ETS a byl jmenován jeho prvním ředitelem. Ve funkci ředitele působil M. Jech „pouze“ šest let, těžištěm jeho učitelského působení se stále intenzivněji stávala půda církevních dějin, a to natolik, že se pro mnohé z nás, studentů i učitelů, stal jejich zosobněním. Přednášel přitom nejen církevní dějiny, ale také ekumenickou eklesiologii, dějiny dogmatu a latinu.
Nikdy nezapomenu na jeho nezaměnitelný učitelský „rukopis“ a osobitý přístup k výuce církevních dějin. Když jsem začal svá studia na ETS, byl jsem již absolventem historie na FFUK, přesto pro mě byly přednášky bratra Jecha něco jako zjevení. Historie křesťanské církve, již jsem znal jen v hrubých obrysech, najednou dostávala naprosto živoucí podobu a hluboký význam. Nešlo jen o faktografii nebo historický sled jen málo propojených skutečností, ale o skutečný vhled do života církve v minulosti, o duchovní sondy do její nesamozřejmé a všelijak proměnlivé existence. A v neposlední řadě o teologickou a biblickou reflexi minulých podob církve, která rovněž nastavovala někdy až nemilosrdné zrcadlo církvi současné. V hodinách bratra Jecha zkrátka naše vnímání církve, vnímání jejího poslání, zakotvení i působení procházelo velmi ostrým testováním, v němž se otřásala nejen mladistvá naivita, ale i veškerý i jen potenciální církevní triumfalismus. Učitel to byl laskavý, ale náročný, neodpouštěl lajdáctví a vyžadoval od nás studentů tvrdou práci. Jeho sdílení životních zkušeností ovšem bylo k nezaplacení.
Svůj přístup a zároveň v jistém smyslu svoje životní téma bratr Jech později vtělil do knihy Pátrání po církvi. Přestože některé historické soudy bratra Jecha se mi s odstupem času zdají být příliš příkré (např. dogmatické zápasy prvních koncilů si zaslouží, mám za to, mnohem pozitivnější hodnocení), v každém případě stojí za to jim naslouchat. Stojí za to klást si stejné otázky, jako si kladl Miloslav Jech, naslouchat jeho odpovědím a dát se strhnout k hledání vlastních, k vlastnímu pátrání po církvi, která by žila z moci Boží milosti a která by věrně a oddaně následovala Krista.

Robert Hart
původně psáno pro Dynamis, časopis ETS

Příběh věřícího hokejisty Matouše Venkrbce

Út, 10/03/2017 - 16:26

Jeho příběh se v hokejovém prostředí vymyká tisícům ostatních. Útočník Matouš Venkrbec si zahrál za juniorskou reprezentaci, v Olomouci měl nakročeno ke skvělé kariéře, ale hokej mu přestal dávat smysl

Zpravodaj Spolku pro Jižní Súdán - září 2017

Po, 10/02/2017 - 13:12

Zpravodaj Spolku pro Jižní Súdán ze září 2017 naleznete v příloze tohoto článku.

Dílo Ducha svatého v křesťanovi

Pá, 09/29/2017 - 09:06

Duchovní zásady Církve bratrské na pokračování - 3

(8) Právě Duch svatý nám totiž denně, od začátku do konce přivlastňuje Kristovo dílo a Pána Ježíše samotného (Ř 8,1n; 1K 6,11; 2K 3,17n). Duch svatý, třetí osoba trojjediného Boha, Bůh ve své neviditelné a oživující přítomnosti ve světě (Gn 1,2; Ž 104,30; Jb 34,14n), je rovněž Duchem Kristovým (Ř 8,1nn): je Duchem, který Ježíše zmocnil k naplnění jeho synovského úkolu, který se projevoval v Ježíšových skutcích, který byl při díle ve vzkříšení Ukřižovaného a kterého k dílu spásy vyvýšený Kristus seslal i svým učedníkům (Mt 3,16–4,1; 12,28; J 20,21–23; Ř 1,4; 8,11; Sk 2,33). (9) Duch svatý Krista zastupuje a zároveň přináší, prostředkuje jeho přítomnost v Božím lidu (J 16,7; 1K 3,16). Boží Duch uváděl apoštoly a uvádí i nás do pravdy Kristova evangelia (J 16,12–15); zmocňoval je a zmocňuje i nás ke svědectví a potvrzuje slova našeho svědectví ve světě (J 16,8–11; Sk 1,8; 4,31). Člověka od začátku až ke slavnému završení spásy při vzkříšení z mrtvých uschopňuje k víře a novému životu (Ř 8,1nn). Dělá z nás Boží děti, Kristovy spoludědice, a dává nám duchovně dozrávat (Ga 4,6n). Působí ve věřícím projevy Ježíšova charakteru, ovoce Ducha svatého, láskou počínaje a sebeovládáním konče (Ga 5,22n). Vystrojuje nás zvláštními dary milosti, charismaty, ke službě v církvi i ve světě (1K 12,1nn; Ř 12,3–8; Ef 4,7–16). (10) Aplikování Kristovy spásy do života jednotlivců a církve, zvláště ovšem počátek a základ tohoto díla, nazývá Nový zákon křtem v Duchu svatém či křtem Duchem svatým. Duch svatý je dárcem i zpečetěním víry a obrácení. Zmocňuje se věřícího a – jak účinně znázorňuje křest – vštěpuje ho do ukřižovaného a vzkříšeného Krista, a tedy i do jeho pozemského těla, církve (Mk 1,8; Sk 1,5; 11,16; 1K 12,13. Srov. Mt 28,19; Sk 2,38; 10,47; Ef 1,13n). Křest Duchem se může, ale nemusí projevovat zvláštními úkazy, jako je dar mluvení jazyky apod. Vždy se ovšem projeví vírou v Pána Ježíše, novým životem v pokání a posvěcení, svědeckým stylem života, proměnou charakteru, předně láskou. (11) Křesťan, ale také církev může ovšem Božího Ducha nesvatým jednáním a hříšnými postoji zarmucovat a uhašovat (Ef 4,30; 1Te 5,19). Je nám proto zapotřebí sebekritické kajícnosti a zvláštní pozornosti k projevům Ducha, především moudrého rozlišování projevů Božího Ducha od projevů duchů cizích (1Te 5,16–24; 1J 4,1). Duch svatý vždy oslavuje Pána Ježíše, jedná ve shodě se zjeveným Božím slovem a vede ke vzájemné poddanosti a službě v církvi i ke svědectví světu (J 16,14n; 1K 12,1–3.7; 14,1nn). Cizí duch zapírá Kristovo lidství anebo jeho božské panování (1K 12,1-3; 1J 4,1nn), působí zmatky a rozkoly, posiluje v člověku sklony k pýše a nelásce, zavádí ho do morální nečistoty a nekajícnosti. Je nám proto rovněž zapotřebí plnosti Ducha svatého, respektive obnovovaného naplňování Božím Duchem k živoucí víře, radostné vděčnosti a lásce, k trpělivé službě bližnímu, k odvážnému svědectví o Kristově pravdě tváří v tvář mocným a dokonce smrti (Sk 4,8.31; 6,5; 7,55; 11,24; 13,52; Ř 15,13; Ef 5,15nn). Naplňování Duchem se člověku dostává v modlitbě, z Písma, ve společenství církve kolem Slova a svátostí, ze společného uctívání Hospodina, dárce života.

Přímý přenos z Brodfestu

Pá, 09/29/2017 - 08:58

Každý z hlavních programů Bodfestu 2017 bude možné sledovat v přímém přenosu na YouTube. Živý přenos ze setkání mládeže nejen z Církve bratrské, které se koná od 29. září do 1. října 2017 v Hlavlíčkově Brodě, můžete sledovat v pátek od 19:00, v sobotu od 20:00 a v neděli od 8:30 na internetové stránce: https://www.youtube.com/channel/UCJCD2V9UnvGxu3KIktimPWw.

Součástí Brodfestu bude i anketa mezi mládežníky.Každý z nás má svůj příběh. I Pán Bůh píše ten svůj a je jen dobře, že máme možnost být jeho součástí. Jaký je náš příběh? Zná ho někdo jiný kromě nás? A znáš příběh ostatních? Na BrodFestu to tento rok změníme a pomůžou nám v tom 3 otázky:

  1. Kdy jsi poprvé skutečně slyšel/a evangelium a kolik ti bylo, když jsi uvěřil/a?
  2. Čelil/a jsi někdy na své cestě za Kristem nějaké překážce, zápasu v Jeho následování?
  3. Když se dnes ohlédneš zpět, jaké poznání o Bohu bylo pro tebe zatím nejdůležitější?

Věříme, že tyto otázky povedou k velmi cenným konverzacím uvnitř sborů a vytvořením dobrých vztahů a přijímání jeden druhého.

INform 2017/05

Pá, 09/22/2017 - 17:04

Z jednání RCB v Praze, květen, červen a září 2017

• Do Rady CB byl zvolen člen předsednictva Konference Roman Toušek, Ústava CB v takovém případě vyžaduje personální výměnu v předsednictvu. Rada požádá členy předsednictva Konference o personální návrh.

• Rada zvolila svým 2. místopředsedou Bronislava Matulíka.

• Rada ukončila funkční období stávajících předsedů jednotlivých odborů Rady CB k 31. 8. 2017, současně vyjádřila poděkování jejich za intenzivní čtyřletou spolupráci. Jmenováním ustavila některé odbory na období 1. 9. 2017 až 31. 8. 2021:

  • OMAR – předseda Bronislav Matulík, členové Tomáš Grohman, Hana Grohmanová, Markéta Holečková, Martin Najbrt, Bohuslava Najbrtová, Lenka Vávrová.

  • Dětský odbor – předseda Pavel Fér, členové Daniel Fér, Klára Heczková, Dagmar Kalenská, Radomír Kalenský, Marta Skalická, Jiří Šustr a Nicole Valeš.

  • Odbor pro dorost – předseda Petr Kučera. Kompletní personální složení odboru navrhne Radě nový předseda odboru (stejně tak i dále).

  • Odbor pro obnovu sborů – předseda Pavel Plchot.

  • Stavební odbor – předseda Tadeáš Filipek.

  • Odbor pro mládež – předseda Roman Toušek.

  • Rada diskutovala možnost ustavit Odbor pro zakládání sborů, rozhodnutí bylo prozatím odloženo.

  • Rada diskutovala možnost ustavit Odbor pro vzdělávání, rozhodnutí bylo zatím odloženo. Do ustavení tohoto odboru či jiné obdobné pracovní skupiny Rada pověřuje předsedu, prvního místopředsedu, Davida Beňu a Dalimila Staňka vedením věroučných rozhovorů s vikáři.

• Rada nabízí uživatelům Facebooku možnost diskuse se členy Rady. K tomuto účelu byla zřízena facebooková stránka https://www.facebook.com/radaCB.

• Rada vzala na vědomí zvolení Petra Jareše správcem sboru na Praze 3 (1. 9. 2018), Milana Leta Milan správcem sboru v Táboře (od léta 2018) a Romana Kysely druhým kazatelem sboru v Mostě (od 1. 9. 2017).

• Rada vzala na vědomí nástupy kazatelů na sbory: Daniel Fajfr (Praha 13, druhý kazatel), Zbigniew Lipus (Vysokého Mýto), Pavel Paluchník (Poděbrady), Přemysl Pýter (Kolín), Jan Valeš (Praha-Smíchov).

• Rada vzala na vědomí výsledky hlasování o setrvání kazatelů Michala Žemličky (Praha 3), Jana Asszonyi (Brno-Kounicova) a Ladislava Melkuse (Hranice); kazatelé byli na sborech potvrzeni.

• Rada ukončila administrace sborů Kolín, Poděbrady a Praha 5. Administrátorem Sboru Praha 3 jmenovala s platností od 1. 9. 2017 Michala Žemličku, Sboru Letovice od 1. 8. 2017 Jiřího Lukla, Sboru Havlíčkův Brod od 1. 10. 2017 Jana Talána.

• Rada ukončila pracovní poměry: kazatel Bronislav Kaleta (31. 8. odchod do důchodu), pastorační asistentka Mária Uhlíková (20. 8. přechod na Slovensko), kazatel Vladimír Horský (30. 9. na vlastní žádost).

• Na základě žádosti sboru Vsetín-Jasenka Rada uzavřela pracovní poměr se Stanislavem Chromčákem, misijním pracovníkem sboru, do 31. 8. 2018.

• Rada vzala na vědomí připravený program zářijové pastorální konference kazatelů CB. Pastorálku připravil Severomoravský seniorát CB. Současně vyslovila souhlas s přípravou lednové pastorálky (29. – 31. 1. v Havlíčkově Brodě) a stanovila téma: Příprava nových služebníků církve.

• Rada přijala do vikariátu: Tomáše Trávníčka, Václava Radoše a Libora Neumana.

• Rada schválila poskytnutí studijního volna Davidu Novákovi, Rostislavu Staňkovi, Petru Poláchovi, Josefu Sližovi, Tomáši Pospíchalovi a Ondřeji Kymlovi dle předložených žádostí.

• Rada přijala závěrečné zprávy ze studijního volna Vladimíra Horského, Romana Cimbulky, Davida Nováka a Davida Kubíčka.

• Rada projednala a přijala vizitační zprávy ze Sborů CB Frýdek-Místek, Brno-Kounicova, Česká Skalice, Kutná Hora a Čelákovice a rozhodla o podzimních vizitacích na sborech Černošice (T. Filipek), Praha 4 – Jižní Město (T. Holubec a P. Škrobák), Trutnov (D. Novák) a Děčín (P. Grulich).

• Rada jmenovala šéfredaktorem časopisu BRÁNA s platností od 1. ledna 2018 Bronislava Matulíka.

• Na jednání Rady byla přizvána Eva Čejchanová z Náchoda. Původně vystudovala technický obor, ve kterém i určitou dobu pracovala, později se dostala k žurnalistice. Kromě ní vystudovala i psychologii. Dvanáct let působila jako šéfredaktorka Hasičských novin, dobře se cítí v oblasti reportáží a příběhů. Sestra se narodila do katolické rodiny na jižní Moravě. V devatenácti letech se osobně rozhodla pro cestu víry a vydala svůj život Kristu. Postupně se začala seznamovat s Biblí. V roce 1991 byla v Praze na evangelizaci, následně se dostala do Jednoty bratrské v Liberci. Po ukončení studia se přestěhovala do východních Čech, kde navštěvovala Jednotu bratrskou v Dobrušce. Po přestěhování do Náchoda navštěvuje (už 17 let) sbor CB v Náchodě. Rada jmenovala Evu Čejchanovou zástupcem šéfredaktora a výkonným redaktorem časopisu BRÁNA s platností od 1. října 2017.

• Rada jmenovala JUDr. Ivu Kernovou do Školské řady ETS. Iva Kernová má s provozem školy bohaté zkušenosti, je v současné době i předsedkyní Školské rady školy Dorkas. CB zná velmi dobře, na ETS učí už mnoho let.

• Rada vzala na vědomí zápis z jednání Řídícího výboru ERC ze dne 12. 4. 2017.

• Rada schválila služební cesty předsedy (bez finanční spoluúčasti RCB, cesty hradí ERC) na Kirchentag v Berlíně a Wittenbergu a  u příležitosti 75. výročí vyhlazení Lidic s audiencí ve Vatikánu.

• Na generální shromáždění GEKE (Federace evangelických církví Evropy) nebude CB letos vysílat žádného zástupce.

• Na všechny sbory GEKE se obrátili zástupci italské části této federace s prosbou o podporu a pomoc vytvářením tlaku na vlády evropských zemí. Cílem této aktivity má být pomoci Itálii s nezvladatelnou migrační vlnou; jejíž tíže dopadá velkou měrou právě na italské církve. Rada CB s odvoláním na starší dohodu českých církví sdružených v ERC, že podobné úkoly nebudou jednotlivé denominace řešit samostatně, ukládá 1. místopředsedovi RCB přenést tuto záležitost na půdu ERC.

• Rada byla upozorněna na problém společnosti Lidl, která na obrázcích ve svých propagačních materiálech digitálně odstranila kříže z řeckých kostelů. Rada konstatuje, že této kauze se už dostalo dostatečné mediální pozornosti. V návaznosti na tento případ ale doporučuje věnovat pozornost problémům čínských křesťanů, kteří v ČR žádají o azyl.

Připravil Petr Raus, první místopředseda RCB

Nový život

Čt, 09/21/2017 - 22:20

Duchovní zásady Církve bratrské na pokračování - 2

(5) Dar spásy je totiž zároveň povoláním k novému životu (Ef 4,1nn; 5,1nn). Dar nového života Bible popisuje různými obrazy – jako vztah otce (či matky) a dětí, osvoboditele a jeho zachráněných služebníků, jako vztah učitele a jeho žáků, pastýře a jeho ovcí, tvůrce a jeho díla, Boha a jeho chrámu, jako vztah ženicha a nevěsty atd. (Ex 4,22; 16,5n; 20,2n; Ž 100,3; Iz 43,1; Jr 2,2). Dar spásy a nového života je darem smířeného společenství s Bohem i s lidmi. V perspektivě novozákonního naplnění Božího díla jde o společenství s Bohem a jeho lidem skrze Pána Ježíše v Duchu svatém (J 13–17; Ef 2,11nn; 1Pt 1,3–2,10); jde o život s Kristem, z Krista a v Kristu (Mt 16,24nn; J 15,1nn; Ga 2,19n); o život v Duchu svatém a z jeho moci (J 20,19–23; Ř 8,1nn; Ga 5,16nn); o život s Božím slovem a z Božího slova (J 8,31; 15,1nn; Ř 10,6–11; 1J 1,1–3). Nový život je následováním příkladu života, jak ho žil sám Ježíš a jak nám ho svou smrtí a vzkříšením otevřel (J 12,23–26; Ř 14,7–9; Ga 2,19n; Ef 1,20–2,7); jak ho naší víře znázornil a odkázal, zadal i daroval ve svátostech křtu a večeře Páně (Ř 6,3nn; 1K 10,1nn; J 6,35nn).

(6) Krista následujeme tedy společně, uprostřed lidu církve, každý ovšem také osobně, osobitě podle svých darů, podle svého temperamentu, postavení a úkolů ve světě, podle zděděné kultury atp.: jako muž nebo žena, jako svobodný či žijící v manželství nebo ovdovělý, jako rodič nebo dítě, jako zdravý nebo hendikepovaný nemocí, jako zaměstnavatel či zaměstnanec, jako příslušník svého národa, jako občan svého státu (L 3,1nn; 1K 7,17nn; Ef 5,21–6,17; Ř 13,1nn). Společným charakterovým rysem nového života je ovšem ovoce Ducha, zvláště láska, život ve společenství (Ga 5,22n; J 15,12–17; 17,1nn). Nový život se vyznačuje rovněž kajícností, tj. schopností rozpoznat a přiznat svá selhání, prosit Boha a bližní o odpuštění a odpuštění s důvěrou přijmout; a jindy svým viníkům odpuštění darovat (Mt 6,12.14n; 18,15nn; 1J 1,5–10; Ko 3,12nn). K novému životu v Kristu neodmyslitelně patří také zápas o vlastní posvěcení, o růst v poznání Boha a připodobňování se Kristovu charakteru (Žd 12,14; Ř 6,11nn; 1K 13,9; Ef 3,14–19; 4,13–16; Ko 3,1nn). V neposlední řadě se dar společenství s Pánem Ježíšem uskutečňuje úsilím o svědecký a služebnický životní styl, dosvědčováním Kristovy vlády slovem i skutkem, touhou po spravedlnosti ve světě a po konečném Kristově příchodu: Přijď, Pane Ježíši (Sk 1,8; Ř 12,1nn; Jk 4,11–5,8; Zj 22,20).

(7) Právě jeho druhým příchodem totiž dojde naše víra cíle a spása se konečně naplní a projeví „v plné síle“: my i všechno tvorstvo dostaneme viditelně a hmatatelně podíl na Kristově nesmrtelnosti (J 14,1–3; 17,24; Ř 8,18nn; 1K 13,12; 15,20nn; 1Pt 1,3–5). Dosud jsme na cestě: naše poznání je částečné, morálně i ve víře selháváme, kolísáme a nebýváme vždy dobrým svědectvím o Kristově lásce, zápasíme o pravdu a čisté učení (Ř 7,24n; 1Tm 4,1nn; 2Tm 3,1nn; 1J 2,1). Potřebujeme proto každý den novou Boží milost k pokání, k duchovnímu růstu; potřebujeme bratry a sestry, aby nás povzbuzovali a napomínali, aby se za nás modlili; potřebujeme obnovovat rozhodnutí víry a nacházet cesty ze „zakřivenosti do sebe“ ven ke svým bližním, k Bohu a jeho slovu: potřebujeme nová naplnění Duchem svatým (Ž 91,13nn; Pl 3,19nn; Mt 18,1nn; Ř 7–8; 12,1n; Ef 5,15–20).

Sváteční slovo Petra Rause

Čt, 09/21/2017 - 14:37

Válka o dospělost Lidská historie, to je nepřetržitá řada bojů a válek, proher a vítězství. Některé triumfy jsou slavné, některé porážky tragické. A pak ještě existují bitvy, které nám tyto dvě kategorie postaví do zvláštního světla.

V roce 1788, podle většiny historiků sedmnáctého září, se odehrála podivná bitva u rumunského města Karánsebes. Rakouská armáda tenkrát stála po boku Ruska ve válce proti Osmanské říši. Šlo jí o ovládnutí jadranského pobřeží, řeky Dunaj, ale rovněž o pokoření letitého konkurenta, kterým bylo Rakousku dlouhodobě Prusko. Nakonec i krajina, ve které teď stojíme, nedaleko Slavkova, je rakousko-pruským nepřátelstvím poznamenána. V tom roce 1788 se Prusko společně s Holandskem a Anglií postavilo na stranu Turků.

Sbor Církve bratrské v Kutné Hoře hledá správce budovy

St, 09/20/2017 - 12:28

Sbor Církve bratrské v Kutné Hoře hledá správce budovy. K dispozici je byt 2+1.Nástup ihned. Více informací získáte u Pavla Štiftera na telefonu 604 247 678 nebo na emailu pstifter@seznam.cz.

Jan Kalvín - vývoj a vliv reformovaného učení

Po, 09/18/2017 - 10:43

Sdružení evangelikálních teologů pořádá jubilejní 25. teologické fórum. Na jaře 2017 jsme se věnovali Martinu Lutherovi a na podzim v roce 500. výročí reformace se zaměříme na Jana Kalvína a vývoj a vliv jeho učení. Reformované učení procházelo různými proměnami a ovlivnilo církve v různých částech světa. Pozoruhodný je jeho vliv v anglosaském světě. Při přemýšlení o reformaci se zastavíme i u pohledu na budoucnost křesťanství.
Datum: pondělí 13. listopadu 2017, 9:30 - 16:00.
Místo konání: Modlitebna Sboru Církve bratrské v Praze 1, Soukenická 15.
Teologická fóra jsou určena pro kazatele, učitele teologických škol, studenty teologie, pracovníky církví a všechny vážné zájemce. Spolupořadatelem fóra je Komenského institut. Pozvánka je volně šiřitelná! Těšíme se na společné setkání u kořenů světové reformace!
Další informace k 25. teologickému fóru naleznete v níže uvedené pozvánce.

Rozhodnutí víry

Čt, 09/14/2017 - 15:43

Duchovní zásady Církve bratrské na pokračování - 1

(1) „Spasení, které Pán Ježíš svou smrtí nám vydobyl, musí každý osobně si věrou přivlastniti. Každý osobně je k němu pozván, a každý osobně se musí pro něho rozhodnouti, jakmile přijde na rozcestí života. A proto i děti od rodičů zasvěcené Bohu a vychované na cestách Božích, když k rozumu přijdou, aby volily mezi dobrým a zlým, rozhodnouti se musejí, chtějí-li zůstati zasvěceny Bohu, čili sejíti s cesty, na niž věrou rodičů a církve byly uvedeny.“ Alois Adlof¹

(2) Od praotců Izraele podnes si Hospodin povolává a zachovává svůj zvláštní lid; od jedné generace k druhé, od národa k národu vede pozemská cesta Božího slova (Gn 12,2n; Dt 6,4–7; Mt 28,17nn). Bůh ovšem povolává i každého osobně: slovem Písma, rodičovskou výchovou, kázáním, příkladem blízkých lidí, písněmi, svědectvím přátel, zázraky (Ž 78,3–8; 117; Jon 3,4n; J 1,40nn; 4,29n; 2Tm 1,5; 3,15 atp.). Obdobně i obrácení bývají osobitá: někomu se Kristus dá poznat v ústraní, jinému uprostřed práce (Sk 8,26nn; Mt 4,18–22); někdo prožije dramatické obrácení, vysvobození, radikální proměnu životního stylu a svého přesvědčení, jiný v Pána Ježíše věří od malička a přijde doba, kdy na sebe vezme odpovědnost za svůj duchovní život (L 8,35nn; 19,5nn; 2Tm 1,5; 3,14n). Někdo prožije okamžitý obrat, obrácení druhého představuje delší proces (Sk 2,37–41; 19,1–7); u někoho obrácení provázejí silnější emoce, jiný otázky víry v klidu promýšlí (Sk 8,26nn; 16,25–34): každý tak, jak je mu shůry dáno (Ř 12,3).

(3) Důvěra vůči Bohu je jednak dílem a rozhodnutím člověka – rozhodnutím zahrnujícím poznání i „skok do neznáma“, touhu i bázeň – (Dt 30,11–15.19nn; Ez 18,30–22; Za 1,3; Fp 2,12), jednak Božím milostivým darováním, svrchovaným dílem Božího Ducha (Pl 5,21; J 6,28n.63–69; F 2,12n). Jsme totiž od narození hříšníci, Boží nepřátelé, kteří chtějí samosvojně vládnout nad svým životem bez ohledu na Stvořitelův nárok (Gn 3,1nn; Jr 13,23; Ř 1,18nn; 3,9–18.23; 5,12). Máme-li se tedy vrátit k Bohu, potřebujeme nutně jeho smilování projevené s konečnou platností v Pánu Ježíši (Ž 103,8–18; Ř 5,6–17; Ga 4,1–5; 2K 5,18–21). Duchovně mrtví, neschopni důvěry v Boží lásku a bázně před jeho svatostí ani skutečné poslušnosti jeho vůle, potřebujeme být nově stvořeni a zrozeni shůry, duchovně vzkříšeni z mrtvých (Ez 37,1nn; J 3,3.5; Ef 2,1nn; 1Pt 1,3). Bůh nás proto, z pouhé milosti a lásky, nejdříve – a pak už napořád probouzí, volá a přitahuje, přesvědčuje (Oz 11,4; Ž 78; Sk 17,27; Žd 1,1n); usvědčuje nás z hříchu a vede k pokání, tj. předně k bolestnému poznání naší hříšnosti a k vyznání vin před Bohem, a je-li zapotřebí, i před lidmi (Dt 10,16nn; Iz 1,16–18; Neh 9,2n; Mt 4,17; Sk 2,37–40; 19,18–20); tvoří v nás skrze vzkříšeného Krista nový život a přijímá nás za své syny a dcery, bratry a sestry Pána Ježíše (J 1,12; 2K 5,17; Ga 3,26–29; 4,6n; Ef 2,4–10; Žd 2,10–18). To vše při nás Bůh činí mocí Ducha svatého svým slovem (Ž 107,20; Ř 10,8nn; Ga 3,2; 1Pt 1,23–25).

(4) Ať už tedy člověk ve svém obrácení opouští bezvěrectví, či byl ve víře vychován; ať už jeho rozhodnutí víry znamená životní převrat, či vděčné přitakání rodičovskému zasvěcení: vždy je to dar a dílo odvěké Boží milosti (Ef 1,3nn). I ti, kteří vyrostli v křesťanské rodině, potřebují prožít obrat od sebe k Bohu, uvědomit si svůj hřích a přijmout jeho odpuštění. Přijetí spásy vírou je začátek cesty víry, spásy, začátek poznání a růstu do Kristova plného lidství.

¹ADLOF, A.: Nástin dějin svobodných církví křesťanských, Praha 1905, s. 1.

Pavlův příběh o jeho cestě k Bohu

Čt, 09/14/2017 - 15:30

Již pár let jsem cítil, že v mém životě něco chybí. Hledal jsem návody jak žít, mapy, pravidla, moudrosti. Vyzkoušel jsem Dianetiku, Sylvovu metodu, osobní kouče, vztahové poradenství, přečetl desítky knih od Osha, Deidu, Ruize, Tollehu, Dalajlámu, … vše bylo zajímavé, ale neodpovědělo mi to na vše, co jsem potřeboval, nebyla to moje cesta.

Po několika osobních i pracovních pádech, jsem si řekl, co zkusit hlavní proud? Podíval jsem se na internet, které náboženství je na světě nejrozšířenější, a bylo to Křesťanství a pak Islám. No chtěl jsem si vybírat, ale na Islám tu nejsou moc podmínky, a co jsem se bavil s křesťany, tak prý uznávají i to, že je více cest ke spasení. Tato tolerance se mi líbila. Začal jsem se tedy zabývat myšlenkami křesťanství. Začal jsem s Biblí (mírně ilustrovanou:), křesťanskými filmy a hledal jsem další literaturu a napojení.

Na začátku jsem se bál s touto svojí touhou nějak veřejně vystoupit a přišel mi vhod program HledamBoha.cz, kde bylo možné se prakticky anonymně něco o křesťanství dozvědět, mít k tomu i kouče atp. Kurz jsme dokončili rychle a domluvil jsem se s koučem na setkání. Bylo to fajn, popovídali jsme o Bohu, měl jsem spoustu otázek a získal i dost odpovědí. Nasměroval mě dále na Alfa kurzy, do společenství křesťanů, doporučil literaturu, křesťanskou knihovnu, investoval svůj čas i do pravidelného procházení otázek víry dle metodiky Základy víry, atp.

Dnes (3 měsíce po kurzu) se stále učím milovat Boha celou svou myslí (později i srdcem a duší), jsem napojen na prostředí, které mi v tom pomáhá. Vidím, jak se mi postupně proměňuje život, otevírá se mé zatvrzelé srdce, občas vypadne i nějaký ten malý plod Ducha svatého v podobě milodaru, odmítnutí hříchu, posuzování světa skrz křesťanské hodnoty, dokonce vážně uvažuji o pouti do Santiaga, abych se ztišil a mohl lépe poznat sám sebe a vylepšit svůj vztah s Bohem, atp.

Tedy pokud Vás láká se něco dozvědět o křesťanství, tak HledamBoha.cz je dobrý začátek a kdo ví, jak to s Vámi dopadne:) No cena pro vítěze není špatná, je to věčný život!

Hodně štěstí na Vaší cestě.
Pavel

Diakonie Církve bratrské přispěla na nákup potravin pro potřebné v Jižním Súdánu

Út, 09/12/2017 - 14:07

Sbírkové konto Matouš 25 je díky mnoha dárcům aktivní v humanitární pomoci pro Jižní Súdán – oblast Torit. Ke konci června vyhlášený projekt Potraviny pro Jižní Súdán během několika dnů nashromáždil částku více jak 100 tisíc. Díky tomu jsme mohli společně se Spolkem pro Jižní Súdán odeslat potřebnou částku 17.000 dolarů do Ugandy, kde organizace Krmte hladové připravila náklaďák pomoci. Sbírkový projekt pokračuje a již nashromáždil dalších necelých 100 tisíc. Děkujeme všem, kterým nejsou lidé v Toritu lhostejní.
Pokud chcete tento projekt podpořit, potřebné informace naleznete na webových stránkách Diakonie Církve bratrské – ZDE. Pro potvrzení o darech, nás můžete kontaktovat na e-mailové adrese a my vám jej následně zašleme.

Novinky z Jižního Súdánu k 5. září 2017
Do Toritu dorazil náklaďák s kukuřičnou moukou v průběhu srpna a aktuálně lze vyjednat i možnost nákupu rýže, která má vyšší nutriční hodnotu za stejné prostředky jako kukuřičnou mouku, tedy cca 17 tisíc dolarů na kamión pomoci (tj. cca 380-400 tisíc Kč).
Aktuálně je na sbírkovém kontu Diakonie Církve bratrské částka 145.000,- Kč, takže nám do vypravení dalšího kamionu zbývá ještě dost vybrat. Nicméně velmi děkujeme všem, kteří se zapojili, zapojují a zapojí i v budoucnu.
Sbírka pokračuje na stejném účtu se stejným variabilním symbolem 111. Prosím ty, kteří chtějí vystavit potvrzení o daru, ať nám do zpráv pro příjemce napíší svou plnou adresu, případně se nám mohou ozvat na e-mail: diakonie@cb.cz.

Michaela Veselá
ředitelka Diakonie Církve bratrské

(redakčně upraveno)

Stránky