Aktualni bohosluzba Zveme Vs Dorost Chilli - klub pro chlapy Tabasco alias Mlde

Vítejte na stránkách Sboru CB v Havířově.


  Aktuality           ClubCrossCB         Dorost
 
 

Novinky:


Chválu vzdejte Hospodinu, aneb pár slov o díkůvzdání

Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka, které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře. (Žalm 107:1-2)
Sestry a bratři. V říjnu si většinou ve sboru připomínáme svátek díkůvzdání. Pravdou je, že v našem občanském kalendáři žádný takový svátek nenajdeme. O co tedy jde? V každém národě o trochu něco jiného. V USA tento svátek slaví v listopadu (vždy čtvrtý čtvrtek), kdy se na tři dny sejde celá rodina k tradičnímu krocanu. Původ tohoto svátku pak vychází ze zkušenosti prvních amerických osadníků z osady „Plymouth Plantation“, kteří pod tlakem neúrody a hladu, kdy i ti nejstatečnější již ztráceli víru a odvahu, našli v modlitbě a postu Boží pomoc a slitování. V Kanadě jej slaví druhé pondělí v říjnu a jde o vyjádření vděčnosti za úrodu. No a v Izraeli díkůvzdání připadá také na říjen a odkazuje k biblickému svátku „Sukot“ – neboli svátku stánků, který připomíná nejen vděčnost za úrodu, ale především vyvedení Božího lidu z otroctví a přebývání ve stanech během putování Izraele pouští – proto svátek stánků.
Pravdou je, že ve většině zemí jde dnes již spíše o volno a čas trávený s rodinou a přáteli, ačkoli i to je cenné a dobré. I tak je ovšem velká škoda, že ta naše česká společnost dávno ztratila víru a potřebu za vše vzdávat čest a díky především Bohu.
Nezapomeňme tedy my, kterým se Bůh dal poznat ve svém synu Ježíši Kristu, na vděčnost. Zásadní otázka, kterou tento svátek otevírá, totiž je, zda opravdu žijeme život vděčnosti? Především Boží lid, církev by přece měla vidět, že nejde jen o plody země. Již staří Izraelci zjistili, že když se zůstane pouze u vděčnosti za chléb vezdejší, za dary země, u dožínek a vinobraní, je to málo. Život lidský, který jenom jí a pije, byť poctivě, radostně a vděčně, snad i družně, je málo. Z Boží milosti nejen jíme, pijeme, dýcháme, ale z Boží milosti odněkud někam především jdeme, jsme součástí velkého příběhu dějin spásy, patříme k Božímu lidu, který směřuje z nesvobody ke svobodě. A to je velký, opravdu velký důvod k vděčnosti.
Sestry a bratři. Nezapomínejme na vděčnost! Není jedno, jestli naplníme svůj život pochybnostmi, stížnostmi a reptáním nebo z našeho srdce bude přetékat vděčnost. Nekončíme přece spotřebováni, zkonzumováni jako ta úroda, aby nás tak či onak zase pohltila země. Nýbrž kráčíme díky Kristu k zemi zaslíbené. Jsme ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ty které vykoupil z rukou protivníka. A to je důvod k vděčnému životu.
Dej nám tedy Bůh, ať náš život je plný vděčnosti a chvály Bohu za dary Jeho milosti, kterými nás zaopatřuje každý den, ale především ať je náš život plný vděčnosti za ten dar nejvyšší, za spásu v Božím Synu, Ježíši Kristu, za vyvedení z otroctví hříchu. Ať nám tato milost nikdy nesejde z očí i srdce!
S přáním radosti a Božího pokoje do podzimních dnů.
Martin Grohman

Čtení o naší Církvi bratrské

Bratr kazatel Zdeněk Chromčák připravil publikaci pod názvem "Čtení o naší Církvi bratrské". Stostránkovou brožurku formátu A5 vydala CB Ostrava počátkem září a stojí 55,- Kč. Kdo si ji u mne v srpnu objednal, může si ji vyzvednout. A pokud by ji někdo z vás chtěl doobjednat, dejte mi také vědět. Objednávky mi dávejte do 16.10. Liba Poliačiková

Nové číslo Brány - září 2010

Nahráli jsme číslo 7/2010 našeho sborového časopisu Brána.
Z obsahu: BÝT ČI NEBÝT, DOSLOV KE KNIHÁM EZDRÁŠE A NEHEMIÁŠE, FOTOGRAFIE ZE ŽIVOTA SBORU, POZNEJ JINOU CÍRKEV, SLOT ART FESTIVAL, TÉMĚŘ PODZIMNÍ NÁLADA aj.

Být či nebýt?

Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. (1 Jan 4:16b)
Sestry a bratři, být či nebýt, to je nejen věčná hamletovská otázka, ale to je i veskrze otázka biblická. Jedna reklama z poslední doby parafrázuje tento starý Shakespearův text jako „byt či dům“. Docela trefné, vždyť děti si často hrají na domečky, staví je ze všeho možného, ze židlí, stolů, na zahradě, nebo někde na písku. A být je pro nás vskutku již od malička spojeno především s významem bydlet. Jako dospělí však postupně, dříve či později, někdy velmi bolestně poznáváme, že být a bydlet musí být něco více než jen náš pozemský byt. A i když již nestavíme domečky z látek a židlí a naše stavební úsilí se rozletí do zcela jiných rozměrů, všichni někde uvnitř tušíme, že to naše pozemské být, to naše pozemské zůstávání je příliš málo. Že naše skutečné bydlení, přebývání, znamená spíše zůstávání v Bohu, a jak nám doplňuje apoštol Jan, zůstávat v Bohu znamená zcela konkrétně zůstávat v lásce.
Zkusím tato slova apoštola Jana vyjádřit ještě jiným příkladem: „Raná puberta nás brzo naoko osamostatní. Připadáme si, že si stačíme sami a jakákoli závislost na rodičovské lásce mladým lidem často vadí. Nenatahují už své ruce, leda, když něco potřebují. A pokud nejsou pochopeni, odchází. Zabydlí se u kamarádů či v neskutečné díře ve sklepě, prostě jsou sami se svým zmatkem. Když se někdo takto zabydlí v nepořádku, nepořádek nosí všude, kam přijde. Do nepořádku vtahuje své hosty a nebo je tím nepořádkem rovnou odpuzuje. Když se však někdo zabydlí v lásce, v té skutečné Boží lásce, která není z tohoto světa, pak nosí lásku všude, kam přijde, vtahuje do ní své hosty a vábí tou láskou kdekoho. A nevábí je jen k sobě, ale i ke Kristu, protože skutečná láska není z tohoto světa. Je to jako když přijdete na půdu ambasády nějakého státu, kde vám najednou připomenou, že jste někde jinde – na výsostném území jiného státu. Mluví se jiným jazykem, platí zde jiná pravidla.“ Tak vzpomínám na mnoho bratří a sester, se kterými jsem se v životě setkal. Když jste je potkali, nechtěli Vás poučovat, předělat nebo něco podobného, nýbrž přijímali Vás takové jací jste a vy jste mohli zakusit něco z té nebeské lásky, která není z tohoto světa, vstoupili jste na cizí výsostné území, kde vládne Bůh.
Sestry a bratři, zůstávat nebo nezůstávat v lásce je podle Písma otázka našeho bytí či nebytí, zůstávání v Bohu. Dej nám tedy Bůh, abychom ve všech zápasech vždy zůstávali v Bohu, byli soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní, neodpláceli zlým za zlé ani urážkou za urážku (1 Pt 3:8). Tak nejlépe dosvědčíme, že naše občanství máme v nebesích, že naše srdce je zabydlené v Bohu.
Martin Grohman

Nové číslo Brány - červen 2010

Nahráli jsme číslo 6/2010 našeho sborového časopisu Brána. Z obsahu: ABY POVSTÁVALI DALŠÍ SLUŽEBNÍCI..., FOTOGALERIE ZE ŽIVOTA SBORU, JAKO ZŘÍTELNICI OKA BOŽÍHO, JUBILEUM 130. LET CÍRKVE BRATRSKÉ, KALENDÁŘ, KVĚTEN V ORLOVÉ, MORÁLNÍ HAZARD, PANE, PRO TEBE, PÁR SLOV O KŘTU, POZVÁNÍ K MILOSTI, VODA aj.

Jako zřítelnici oka Božího

Hospodinovým podílem je jeho lid, vyměřeným dílem jeho dědictví je Jákob. Našel ho v zemi divokých pouští, zahrnul ho svou péčí, chránil ho jako zřítelnici oka. Dt 32:9
Sestry a bratři, jsme v Boží péči. Pán Bůh nás chrání jako zřítelnici oka Božího. Říkáme jí někdy něžně „panenka“. Zřítelnice našeho oka je opatřena skvělou péčí těla. Je pravidelně přikrývána a vlhčena očním víčkem. Pokud se blíží nějaké nebezpečí, oko se pevně uzavře v jamce lebky opatřené očními svaly. Při velkém náporu světla se stáhne clona a z temného oka, hlubokého jako studánka, je najednou jen černá tečka malá jako špendlíková hlavička. Takhle se Pán Bůh stará o svoje lidi. A toto přirovnání nám dává, abychom viděli, jak silnou ochranu smíme mít.
Ale víme to? Nebo spíše chováme se podle toho? Podívejme jak, to bylo s Izraelem, kterému nejprve Hospodin tato slova poslal. Místo, aby se spolehl na Boží péči, Boží péči neviděl, nebo jí nevěřil. Byl spíše posedlý sebepéčí, nevěřili, že by se Hospodin postaral o jejich současnost a budoucnost. A tak, když si nebyli jistí Boží blízkostí, postavili si zlaté tele, když zažívali těžkosti, stěžovali si a reptali na poměry, na Mojžíše i na Hospodina. Jednou větou: Boží lid ztratil výhled, oči mu jakoby přikryla těžká víčka slepoty. Pán Bůh však zachoval svou věrnost a po desetiletích izraelské nevěrnosti dává svému lidu opět ujištění o své péči. No, nepřipadne Vám to skvělé, jak se Bůh o nás stará a dopřává nám fantastický zájem?
Sestry a bratři. Biblický verš, který stojí na začátku tohoto úvodníku, patří do písně, kterou mají Mojžíš s Jozuem naučit celý Izrael, ještě než vykročí do země zaslíbené. My máme před sebou dobu dovolených a prázdnin, nových zážitků. Zapamatujme si také a zapišme do srdce Boží péči a dobrotu. Postavme si ji před oči a přemýšlejme, jak nás chrání dokonale On sám. My to tak nedovedeme a žel ani to někdy nejsme schopni vidět. Tuto schopnost uvidět Boží péči však dostává každý člověk vírou, vztahem k Bohu. Dej nám tedy Bůh, ať máme více víry, a ať také patříme do společenství těchto „vidoucích“. Jsme v Božích rukou, střeženi jako zřítelnice Božího oka, pamatujme na to!
Martin Grohman

Stránky