Jan 6:60-71
Jan 6:64
zvláštní moment: Ježíš ví, kdo v něj věří a kdo ne, kdo ho zradí…
A přesto se ke všem chová stejně bez rozdílu. Je nezaujatý, všechny miluje stejnou láskou.
My ale takto milovat nedokážeme. Kéž by tomu tak bylo. Bylo by to moc fajn. Ale usilujme o to, abychom, pokud to záleží na nás, pokud to bude skřípat z naší strany, žili se všemi v pokoji. Řím 12:18
Řím 12:21 Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.
Jan 7:1-9
7:3-4
Bratři ho ponoukali, aby se ukázal světu, aby všem veřejně dokázal svou moc a to, v čem je dobrej.
Lidská hříšnost nás také nabádá k tomu, abychom upozornili na své přednosti a ostatním ukázali, v čem vynikáme. Je to příjemné být obdivován. Toužíme po tom být populární. A chceme, aby si nás lidé vážili a měli rádi. Ale Ježíš po ničem takovém netoužil.
7:5 Můj čas ještě nenastal, … Přestože by bylo příjemné, aby byl uznávaným učitelem a lékařem, nebyl ještě ten čas. Nenastal ten pravý čas, aby byl známý na veřejnosti. Ten čas přijde. Bude to v den, kdy shromáždí své věrné a všichni nevěrní poznají, i ti, kteří o něm dosud neslyšeli, že on je Největší.
… ale pro vás je stále vhodný čas. Myslím, že tím Kristus chtěl říct: Máte stále možnost uvěřit ve mně, přijmout mě jako Spasitele vašeho života. Tuto větu Ježíš říká i nám po dvou tisíciletích. Tato pravda se nezměnila.
Můj čas ještě nenastal, ale pro vás je stále vhodný čas.
Každý z nás, kdo tu je, má stále vhodný čas k tomu, aby vpustil Ježíše Krista do svého života. Stále je čas, ale i ten čas jednou skončí a tehdy náš Pán přijde pro ty, kteří ten čas využili, poznávali Boha a snažili se žít podle jeho vůle.
O Kláře a intru
Dlouho jsem žila v domnění, že pokud jsem Bohu dala svůj život, vše je tím vyřešeno. Ale ono není. Musela jsem vyznat Bohu svůj omyl jako hřích. Vždyť jsem se rozhodla žít s Bohem, ale přitom jsem dál žila ten zajetý způsob života a na Boha jsem si vzpomněla v pátek na dorostě, pak mládeži a v neděli ve shromáždění. Na střední jsem poznala, že jednou z úžasných věcí je, když si můžeme o Bohu povídat s druhým věřícím člověkem. Měla jsem na pokoji Kláru. Ona byla z těch, kteří chodí do hospody, občas si dá čouda a Boha bere zkrátka jako něco samozřejmého, co existuje, ale nic víc. Je fakt, že jsem v mnohém na tom byla dost podobně. Po těch čtyřech letech společného života na intru jsme obě dvě mohly uznat, že díky všem těm rozhovorům a sdílením jsme hodně vyrostly ve víře. Navzájem jsme se obohacovaly o zkušenosti a myšlenky a opravdu byl neskutečný rozdíl v tom, jak jsme k víře přistupovaly v prváku a ve čtvrťáku. Bylo by dobré, kdyby každý z nás měl nějakého člověka nejlépe stejného pohlaví s kterým si můžeme povídat o Bohu a o spoustě dalších důvěrných věcech. Nepoštěstí se to vždycky, aby byl z naší třídy, ale i může to být někdo z mládeže, třeba i několik lidí. Je to moc potřeba a my si málo tu potřebu sdílení uvědomujeme.
Život křesťana, to je něco úžasného a dobrodružného. Je to jako „Člověče, nezlob se“. Figurka našeho života se hýbe po částech, udělá pár kroků, zůstane stát a neví, co bude dál následovat, neví, jaké číslo padne na kostce v příštím kole. Postupujeme takovým tempem celou hru. Jediné je jisté: že nakonec naše figurka dojde do domečku. Nevíme, kdy to bude, co se stane při okružní jízdě po hrací desce. S jakou lehkostí nebo námahou bude pohybovat, jestli ji nějaká jiná figurka nevyhodí ze hry a bude muset začít zase od začátku …
To vše se dá moc hezky aplikovat na náš křesťanský život. Stále s údivem zjišťuju, jak je můj život s Bohem takové velké dobrodružství, ve kterém jde „o život“
Mám pocit, že se vždy díky modlitbám a poslušnosti Božím záměrům posunu o kousek dál. Tam se zastavím a rozhlížím se kam dál. Co dál se bude dít nevím. Je to vlastně takové dost zvláštní, když stále nevím, co mě čeká. Prožívám vždycky velkou radost, když zjišťuju, že všechno do sebe dokonale zapadá a i tu nejmenší věc má Bůh ve své ruce a používá si ji ke své oslavě. Přála bych každému z nás, aby to směl prožívat na každý den. Vždyť tím krásným cílem nám je rozevřená náruč milující Boha, v které budem moct spočinout navěky.
Jan 7:10-24
Teď jim to Ježíš natřel! Je zvláštní, že mi tenhle oddíl z bible nikdy neutkvěl v mysli. Když jsem si připravovala program, četla jsem to celé jako poprvé. A přitom jsem to už určitě četla.
Židé na Ježíši vidí, že zná Písmo, i když se učil pouze tesařem a teologické vzdělání nemá. Kdyby nebyli zaslepení striktním dodržováním zákonů, jistě teď měli jedinečnou šanci rozpoznat v něm Mesiáše, na kterého však čekají dodnes.
Jan 7:25-30
Izraelští spekulovali o jeho poslání. Ježíš ale věděl o jejich řečech, i když to neříkali nahlas. Odpověděl jim, vysvětlil jim to, co nechápali.
Jan 7:31-36
Po té, co Ježíš promluvil veřejně o věcech, o kterých se dohadovali Izraelci, mnoho z nich v něm opravdu rozpoznalo Krista. A jak se to šířilo lidem, dozvěděli se o tom farizeové. A je to tu zas, takový známý zákon schválnosti. Když konečně došel Ježíš uznání u lidí a mnoho lidí v něj uvěřilo, našli se odpůrci, kteří si to nenechali líbit a rozhodli se Ježíše zatknout. U toho mě napadla myšlenka o našich vítězstvích a prohrách. Život křesťana skýtá spoustu bojů a nepříliš příjemných věcí. Jen na modlitbách se dá přes tyto problémy dostat dál a zvítězit nad ďáblem a jeho pokušeními. Zpravidla následuje nepopsatelná radost, kterou nám daruje Bůh. Jenže ďábel si nenechá nic líbit a zpravidla bez výjimky přichází po takovém vítězství a naše slabá místa, která on zná dokonale, využívá k tomu, aby nás stáhl zpět na svou stranu. Hrozné je, že k tomu někdy používá druhých lidí a my potom lehce podlehneme tím, že jsme na toho člověka naštvaní a je těžké mu odpustit. Někteří asi budou mít čerstvou zkušenost. Je to vlastně na denním pořádku. Nějaké zkušenosti?
Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám. Jak 4:7
Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy. A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. 1 Petrův 5:8
Jan 7:37-44
Ježíš naposled o židovských svátcích promluvil k lidem. Udivuje mě jeho odvaha. Je to stejně zvláštní, že znovu a znovu promlouvá k lidem, když ví, že bude za to pronásledován a zabit. Rozhodně si nemyslím, že by byl vůči
bolesti a utrpení nějak obrněný. Vždyť to byl člověk se všemi svými city, pocity, potřebami a tužbami.
Raději chtěl snášet příkoří s Božím lidem, než na čas žít příjemně v hříchu;
Žid 11:25
Stejný byl i postoj Mojžíše. Oba dva hledali svou sílu u Boha a plnit jeho vůli jim bylo nade vše. Pán Ježíš věděl, že i kdyby to promluvilo jen k jednomu Iraelci, má to smysl. Kéž bychom byli i my takoví jako Ježíš a nenechali bychom se odradit neúspěchy nebo posměchem druhých.
Ježíš před svátky řekl svým bratřím, že na slavnosti nejde. Bylo to proto, že ho nabádali, aby tam činil zázraky a tím se zviditelnil. On se tam nakonec ukázal, dokonce veřejně, ale nečinil zázraky. Nechtěl ostatním dokazovat svou moc skrze zázraky. Vždyť i dříve, když uzdravoval, často uzdraveným připomínal, aby to nikomu neříkali. On chtěl činit Bohem svěřené zázraky v skrytu a tichosti. Tady, na slavnostech se rozhodl, že k lidem bude promlouvat slovy.
Jan 7:45-52
Celé slavnosti stánků vrcholí tím, že lidé, kteří byli najmutí, aby Ježíše zatkli, přijdou s nepořízenou. Ne, že by ho nenašli, setkali se s ním. Jedem z nich za ním dokonce jednou v noci byl. Jan 3:1-21
Oni ho našli, ale poznali, že v tom člověku něco je, že to není samo sebou, co říká. Mělo to hloubku a dávalo jim to smysl. Přesto ale to důležité rozhodnutí, přijmout ho za Spasitele svého života, neudělali. Byli tak blízko. Je to smutné číst v Bibli o lidech, kteří byli tak blízko Božího království. Stačilo jim jen málo. Nenachází se v takové situaci i někdo z nás? Vidíme všechny ty divy a věci, které Bůh působí kolem nás, ale nechceme mu dát svůj život? Možná se v té situaci nachází někdo z našich blízkých. Možná o tom ani nevíme. My jsme posláni Bohem, abychom byli takovým lidem na blízku a pomáhali jim přiblížit se Bohu.
Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: "Buďte s Bohem - ať vám není zima a nemáte hlad", ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. Někdo však řekne: "Jeden má víru a druhý má skutky." Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích. Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho. Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu? Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka? Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti? Tak se naplnilo Písmo: `Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost´ a byl nazván `přítelem Božím´. Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry! Což nebyla i nevěstka Rachab podobně ospravedlněna ze skutků, když přijala posly a propustila je jinou cestou? - Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.
Jakubův 2:14-26
1 Petrův 3:14-17 Ale i kdybyste pro spravedlnost měli trpět, jste blahoslaveni. `Strach z nich ať vás neděsí ani nezviklá a Pán, Kristus, budiž svatý´ ve vašich srdcích. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, ale čiňte to s tichostí a s uctivostí. Když jste vystaveni pomluvám, zachovávejte si dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni. Je přece lépe, abyste trpěli za dobré jednání, bude-li to snad vůle Boží, než za zlé činy.
1 Petrův 4:7 Konec všech věcí je blízko. Žijte proto rozumně a střízlivě, abyste byli pohotoví k modlitbám. Především mějte vytrvalou lásku jedni k druhým; vždyť láska přikryje množství hříchů. Buďte jedni k druhým pohostinní a nestěžujte si na to! Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti. Kdo káže, ať zvěstuje slovo Boží. Kdo slouží, ať to činí ze síly, kterou dává Bůh - tak aby se všecko dělo k oslavě Boží skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva i moc na věky věků. Amen.