Představujeme vám : Sbor Církve bratrské v Karlových Varech Karlovy Vary jsou tím překrásným městem, kde se Sbor Církve bratrské nalézá. Město samotné se nachází v hluboké kotlině s dvanácti na povrch vyvěrajícími léčivými prameny. O hosty a cizince zde není nouze. Hovoří se nejvíce česky, rusky a německy. Dopravu zajišťují městské autobusy. Všechny linky se křižují u městské tržnice, která je asi 50m od sboru. Městským autobusem nikdy nejedete déle jak půl hodiny. Centrem města se chodí zásadně pěšky. Téměř šedesátitisícové město s sebou nese všechny klady i zápory menšího města. Po deseti letech života v něm už znáte všechny důležité lidi a mnozí znají (k vaší nelibosti) vás. V lázeňské zóně se to jen hemží hotely, hotýlky, lázeňskými domy, restauracemi a butiky se zlatem, sklem a porcelánem. V ostatních městských čtvrtích jde život svým krokem tak jako v jiných nelázeňských městech. Sbor CB se nachází na rozhraní lázeňské a nelázeňské zóny. Ulice - Bulharská 29A - a v ní SBOR CÍRKVE BRATRSKÉ: (Žádná věž, žádné zvony, neviditelný, a přece:"sůl země a světlo světa") Najít nás můžete v ulici Bulharská 29A, blízko centra. Neuvidíte kostelík ani věžičku, ale dvě vitríny s aktuálním pozváním na obyčejném domě. Až když projdete chodbou domu, který vidíte z ulice, teprve potom vstoupíte do sborového domu Církve bratrské. Jelikož je ze všech stran obklopen bloky domů ulic Varšavská, Bulharská a Horova, je neviditelný. Špetka historie   (na počátku byly "umístěnky"...a lidé zestárli, a na svět se rodily děti...a noví přicházeli a zase odcházeli...) V poválečných letech bylo třeba zalidnit pohraničí. Ať dobrovolně nebo násilím odešli lidé německého původu a nechali zde své domy a vily. Ať dobrovolně nebo násilím přišli Češi a pohraničí osídlili. Přišli i křesťané, většinou na tzv. "umístěnky" (pracovní umístění). Založili rodiny a zůstali. Přišel i bratr Toušek, coby profesor karlovarského gymnazia. Jako laický kazatel začal vedle své profese též zvěstovat evangelium. Dodnes s ním sbor udržuje čilý kontakt. A život šel dál. Byla období těžká, byla překvapení nečekaná. Byla i období zvolna plynoucí a všední. První členové sboru zestárli, ne všechny děti zůstaly v Karlových Varech, ne všechny děti zůstaly věřícími lidmi. Ale přicházeli i noví, neznámí lidé. Uvěřili, vydali svůj život Ježíši a zůstali. Nepočítáme-li stanici v Nejdku, která má historii svou vlastní na karlovarském sboru nezávislou, pohyboval se počet obrácených ke Kristu vždy mezi 50 až 100 členy. Jak se máme dnes? (...bylo hůř a bylo líp...učíme se být na sebe hodní...máme rádi našeho Pána Ježíše Krista, podle jehož slov se snažíme žít své všední životy) Zpíváme, modlíme se a kážeme. Jsme tu jedna rodina a když se náhodou pohádáme, bolí to všechny. Modlitební skupinky v okolí K.Varů máme na šesti místech. Nedělní bohoslužbu obvykle uvádí hudební skupinka chval. Pak následuje modlitba, kázání, požehnání, oznámení a sdílení se. Vše je proloženo písněmi. Nejčtenější církevní časopis je u nás Bratrská rodina a Život víry. Vedle nedělní bohoslužby máme rozvinutou práci mezi dětmi všech věkových kategorií. Dále sociální práci s drogově či jinak závislými a misii mezi nevěřícími. Důraz klademe na biblické učení a bratrské vztahy ke všem, kteří přijdou mezi nás. Bylo by mnoho, co povědět, ale je lépe přijít a podívat se na vlastní oči. zapsal Pavel Mošner