Gen11,1-9
Dva dny po tragických událostech v USA bych se spolu s Vámi chtěl věnovat otázce velikosti člověka, slávy jeho jména a velikášství národů.
Na tato témata otvírá pohled přečtený biblický oddíl o babylonské věži. V době svého vzniku Babylonská věž vyjadřovala vzpouru lidstva proti Bohu. Na počátku tohoto hnutí stál kníže jménem Nimrod. Vždyť on byl původcem města Babylonu. Města nejen reálného, ale též celou Biblí se táhnoucího symbolu protibožské vzpoury. Toto město mělo být střediskem světové říše a stalo se také jádrem odporu vůči Bohu. Pro uskutečnění tohoto záměru byly nutné dvě podmínky. Za prvé bylo potřebné středisko sjednocení, něco jako hlavní stan, kde by se dalo shromáždit mnoho lidí a k němuž by se mohlo vzhlížet. Nimrod proto vystavěl město Bábel. Za druhé, toto zvláštní město, nebo alespoň ta věž sahající až do nebe, měla být symbolem, zdrojem inspirací, mohutným pomníkem těm, kdo to všechno vymysleli a měli v rukou. Vyjádřeno slovy našeho textu: "Učiníme si jméno!" Takové věže - zikkuraty - byly místem, kde lidé uctívali stvoření místo Stvořitele. Některé zikkuraty měly kruhový základ, jiné čtvercový, ale všechny měly obvodovou cestu vedoucí až na vrchol. Na vrcholu bývala svatyně k uctívání slunce, měsíce nebo hvězd, případně nějakých ze dřeva vyrobených model. I věž babylonská byla náboženským symbolem. Dokud lidé mluvili jedním jazykem, neměli překážku v dorozumívání. Mohli si navzájem sdělovat své poznatky i záměry a mohli se v dobrém, ovšem stejně tak i ve zlém, velmi vydatně podporovat. Jazyk je v rozdělování lidí někdy mnohem účinnější, než třeba čínská zeď. Bible říká, že Bůh zmátl možnost dorozumění lidí při stavbě věže, takže najednou nerozuměli jeden druhému. Všimněte si, jak velmi lehce může Bůh zastavit ty, kdo si myslí, že jsou moudří. Slavné světové říše byly poraženy a dobyty říšemi ještě většími a ještě slavnějšími. Ale ty nejslavnější , největší a nejmocnější, které nebyly dobyty žádnou jinou, protože žádná větší a slavnější neexistovala, zanikly také. Čím a jak? Neporazitelná a nikdy nedobytá říše římská, slavné Římské impérium padlo drobnými, ale četnými útoky barbarů a vnitřním rozkladem. Tak jako král Herodes v době skutků apoštolských zemřel rozežrán červi zevnitř svého vlastního božského a uctívaného těla, tak se rozpadají neporazitelné říše světa. Ani říše babylonská, představovaná vysokou věží, nezanikla silou zvenčí. Zanikla vnitřním rozkladem, zmatkem a blábolem. Neporozumění si navzájem, zmatením jazyků. O několik tisíc let později, o Letnicích, jakoby Bůh navázal na události Babylonské věže a celému lidstvu dává na vědomí, že pro všechen lid země má dobrou zprávu - evangelium - ve všech jazycích světa. Zprávu, které najednou rozumí všichni národy země.
Nástrojem lidské hamižnosti a změkčilosti jsou světová média. Ta líčí už řadu let život jako zábavnou show a utvrzují epikurejský pohled na život, že to hlavní je: Jezme a pijme a užijme si. Demokracie pak rozvinula změkčilost do nebývalých podob, v nichž se se spojenci vrahů jedná u jednoho stolu, namísto toho, aby se potrestali. Co můžeme udělat poté, co jsme byli úterními událostmi donuceni k revizi svého životního stylu? Můžeme udělat mnoho. Hamižnost a změkčilost nejsou jen charakteristikou západní demokracie, ale také našeho životního stylu. A proto se s nimi můžeme začít rvát. Měnit je, být na sebe tvrdší. Neulevovat si. Život není velká show, jak nám tuto lež již léta vštěpují nejrůznější romány a filmy. Smyslem ani obsahem života není vybudovat si ráj a pohodlí. Obchod a vojenská síla nejsou nosnou idejí lidského života. Jsme pokrytci. Známe Slovo Boží, ale žijeme v duchu idejí západního světa. Víme dobře, že: (L 12,23) "Život je vždycky víc než pokrm a tělo než oděv ", jak říká Pán Ježíš Kristus. A On svým učedníkům řekl také: "Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte." Učedníci si mezi sebou říkali: "Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?" Ježíš jim řekl: "Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo." A známe také slova Ježíšova: (J 6,27) "Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný, ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť." Co je to za pokrm? Co je to za snažení a životní úsilí? Je to život, v němž se ptám na Boží vedení. Hledám Boží cesty, ne své. Žiji proto, aby Boží sláva byla zvýšena. Nehledám svůj vlastní prospěch, ale pro zvýšení slávy Boží sloužím potřebným této země. Byť by patřili k těm nejmenším, nejchudším, nejprostším a nejubožejším. Dále svým životem neusiluji o slávu svou vlastní, naopak, já se mám menšit, aby ten, který mi život dal, mohl ve mně i skrze mě růst a být oslaven. Krátce řečeno: Otče náš, kterýž jsi v nebesích, posvěť se jméno Tvé, a buď vůle Tvá - nejen na nebi, ale i na zemi, i v mém národě, i v mém domě a i v mém srdci. amen |