(KV, 6.2.2005, L 7,36-50)
TEXT: L 7,36 a 40-43
Přeskočili jsme tu zápletku, ke které se Ježíš vyjadřoval. Samozřejmě, pokud máte také otevřené Bible nebo jste už tento příběh slyšeli, víte, o co se jednalo. Ale zkusme si takovou malou detektivní otázku: Co to mohlo být za zápletku, která Ježíše přiměla vyprávět ten příměr o dvou zadlužených?
a) Došlo k hádce obou farizeových manželek a ten na to reagoval příliš přísně a drsně. - Ježíš mu tím příkladem ukazoval lepší cestu řešení sporů - odpuštění. b) Právě se u Šimona ucházeli o pozici správce nemovitostí dva lidé, jimž oběma před časem odpustil větší finanční obnos. - Ježíš se projevil jako laskavý přítel, který se dobrou radou odměnil za laskavé pozvání na návštěvu. c) Právě se oba dokoukali na film "Božský Bruce", kde hlavní postava filmu v jednom okamžiku řeší nesnadnou otázku: "Jak to má Bůh udělat, aby ho měli všichni rádi." Ježíšův výrok rozhodnul diskusi. Ani jedna z uvedených variant není správná. Celé je to ještě daleko horší. Kdyby platily tyto varianty, bylo by tématem dnešního kázání - povzbuzení k laskavému jednání (to není špatné), dobrá rada pro rozvážného podnikatele (no báječné) nebo zajímavá debata na téma, které se nikoho z nás osobně netýká (a toho není nikdy dost)! Jenže jak říkám, realita je daleko horší. Přečtěme si ten příběh celý... TEXT: L 7,36-50
Výkladové poznámky k textu v.37: hříšnice = Buď šlo o to, že nedodržovala předpisy čistoty a zbožnosti požadované hnutím farizeů, nebo očividně přestupovala přikázání Božího zákona zjeveného skrze Mojžíše. v.41: výše dluhu: 500 denárů = mzda dvou let, 50 denárů = mzda dvou měsíců v.42: dneska by také mohl dopadnout tak, že ten, kdo dlužil více si bude myslet, že je věřitel blázen a pohrdne jím.
Farizeus měl v tuto chvíli dva velké problémy: Podezíral Ježíše, že si na velkého proroka jen hraje, a pohrdal ženou, která se tam objevila.
Přechod
Objasněná neznámá - pokání Kdyby platily ty předešlé varianty, bylo by tématem dnešního kázání - povzbuzení k laskavému jednání (to není špatné), dobrá rada pro rozvážného podnikatele (no báječné) nebo zajímavá debata na téma, které se nikoho z nás osobně netýká (a toho není nikdy dost)! Jenže jak říkám, realita je daleko horší. Ježíš položil svému hostiteli velmi nepříjemnou otázku: Čím to, že mne tak málo miluješ? Ani jsi mne pořádně nepřivítal... Je to snad tím, že ti bylo málo odpuštěno? Nebo dokonce ti nebylo nic odpuštěno, protože si myslí, že není co?! Kdo je rád, když ho někdo napomene v důležité věci?!
Základy Boží filozofie lze přirovnat k potřebě stanovit přesnou diagnózu, aby léčení bylo co nejlepší. To navozuje otázku "technologie" odpuštění, totiž role lidského pokání, odhalení hříchu a vlastních slabostí. Podívejme se pořádně na to, co Ježíš řekl: "Komu se málo odpouští, málo miluje." (v.47) Je tedy jasné, že té ženě bylo odpuštěno mnoho hříchů. Plyne z toho však také, že např. tomu farizeovi nebylo prakticky co odpouštět nebo že jeho hříchů bylo jen co by člověk spočítal na prstech jedné ruky?! Určitě ne. U té ženy to byly veřejné hříchy, vědělo se o nich. Navíc hřích smilstva (je-li to ten hřích, který znamenalo slovo "hříšnice") je podle Božího zákona trestán smrtí. Byla by tedy za své hříchy už několikrát mrtvá. Podívejme se zběžně, co dalšího je podle Božího zákona hodné trestu smrti (W.C.Kaiser, Toward OT Ethics, str. 91n):
Nejde o brutalitu či množství hříchů, které kdo spáchá, ale o hloubku poznání svého hříchu. Mohlo by se zdát, že nejlépe je na tom ten, kdo žil jako šílenec. Ale ne. Největší lásku k Bohu má ten, komu Bůh dal důkladně porozumět, co všechno mu musel odpustit. Z toho jasně plyne, že nejen se o této ženě vědělo, že žije v hříchu, ale také ona sama porozuměla, že Bůh jí může odpustit a že je toho hodně, co jí je třeba odpustit. Vděčnost za odpuštění a radost z odpuštění je jedním z velkých zdrojů lásky k Bohu. Milujeme ho, protože máme proč.
Poznání hříchu je darem Božím: Hřích ukazuje sám Duch svatý - "On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud" (J 16,8) Ježíš oním přirovnáním položil farizeovi důležitou otázku: "Jak moc mne miluješ ty?" A hned mu také odpověděl: "Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal, ona však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy. Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy. Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy." (verše 44-46)
Kající Žalm 130
Poznámky k žalmu 130: v.8: On to také udělal - Ježíš dal svou duši jako výkupné - a vykoupil nejen Izrael z jeho nepravostí, ale také každého, kdo tomu uvěří!
amen
|