Až se tě tvůj syn v budoucnu zeptá… (5. Mojžíšova 6,20)

Až se mě v budoucnu má dcera, vnuk, či vnučka zeptají: „Dědo, jak je to možné, že v dnešní postmoderní době plné technického pokroku a vědy, ještě věříš v nějakého předpotopního boha, kterého nikdo nikdy neviděl?“ Řeknu jim podle svého nejlepšího vědomí a svědomí asi toto:

„Moji milí, nenechte se mýlit jenom tím, co kolem sebe vidíte. Elektrický proud také není vidět a dobře víme, že na světě existuje a může i zabíjet. Dnešní člověk chce být sám svůj, snaží se spoléhat jenom na svoje síly, schopnosti a zkušenosti. Sám chce být mírou všech hodnot a sám rozhodovat o tom, co je pro něho dobré a co nikoliv. Problém je však v tom, on sám neví, co je ve skutečnosti pro něho dobré, podle čeho se má dobře rozhodovat a řídit, protože je deformován svým sobectvím, závislostmi, žádostmi, vášněmi, zkrátka hříchem.

K tomu, aby mohli lidé dobře stavět domy, musela být stanovena základní jednotka délky soustavy SI. Touto jednotkou je jeden metr. Co však určuje takovou normu pro naše jednání a slušný život? Jsou jí různé pokusy o mravní kodexy. Co nám k takovým prvním směrovkám ke svobodě, Božím přikázáním – Desateru, říká sám Bůh Bible skrze proroky a apoštoly už několik tisíc let a co je pro člověka v životě nejdůležitější? Odpověď nalézáme v Bibli, v knize Kazatel kapitole 12 verše 12 - 14: „Nadto pak zbývá, synu můj, říci: Přijmi poučení! Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo. Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u  člověka všecko závisí. Veškeré dílo Bůh postaví před soud i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé.“

Řeknu Vám, moji milí, že jsem v životě udělal mnoho chyb a mnohokrát jsem selhal a stále chybuji. Je tu však Pán Ježíš, Boží Syn, který přišel na svět, aby za nás i za mne, obětoval svůj nevinný život, aby nás smířil s Nebeským Otcem a mohl těm, kdo v něho věří odpouštět hříchy, když mu je upřímně vyznáme a snažíme se jich napříště vyvarovat.

Možná si říkáte, jak ale může člověk uvěřit v Boha? Víra je Boží dar a musíme o něj prosit a nejprve se před Pánem Bohem pokořit. Bázeň před Hospodinem je především úcta k Tomu, komu za vše dobré vděčíme a vážíme si Jeho darů. Na světě není nic samozřejmé, ani naše zdraví, střecha nad hlavou, pokrm, život ve svobodě a míru. Za vše vděčíme našemu Bohu Stvořiteli.

Když jsem chodil za totality do školy, tak nás tam učili, že Bůh neexistuje. Lidé si ho prý dříve vymysleli jako berličku, protože se báli blesků a bouřky a mnoho věcí si neuměli vědecky vysvětlit. Za všechno jsme měli být vděčni jen dělnické třídě a hlavně věřit straně a vládě, protože všemu „vědecky“ rozumí nejlépe. Lidé se ani po Sametové revoluci nepoučili. Více nežli Pánu Bohu věří dnes třeba v kupní sílu peněz, že si lze za ně pořídit vše, po čem člověk touží. Stávají se otroky svých moderních model v podobě konzumního způsobu života, závislosti na přejídání, závislosti na televizi, počítači, mobilu, kouření, alkoholu, narkotikách, nevázaném sexu, depresích, blbé náladě apod.

Než jsem sám osobně uvěřil v Pána Ježíše a mohl prožít obrácení, musel jsem si nejprve projít nevyléčitelnou nemocí. Poznat velkou vnitřní bolest, osamocení a zklamání ze sebe samého i pomíjivosti životních hodnot v jaké jsem předtím věřil. Musel jsem nově začít žít střízlivý život z Boží milosti úplně jinak. S modlitbou o blízkost Pána Ježíše a  Jeho moc skrze působení Ducha Svatého i skrze Boží slovo, které se k nám Božím oslovením „stává“ při čtení a výkladu Bible v obecenství věřících. To dává mému životu svobodu, smysl a cíl už 30 let. Pánu Bohu buď za to dík - to jim odpovím!“

Jan

  • Oblíbené

  • Nejnovější