Nejprve odletí ptáci.
Zanechají prázdná hnízda,
na obloze ztichne jejich štěbetání.
Ale … že jen do jara?
Ze stromů opadává listí.
Les se stává šedivým a tmavým,
a v toulavém větru se začne chvět.
Ale … že jen do jara?
Pak zvadnou všechny květy.
Ty poslední splétáme do věnců,
abychom přikryli rakev, hroby.
Ale … že jen do jara?
Než obloha zas ožije
ptačím zpěvem a zazelená se les,
bude teplo a kvítí se rozvine –
– je zima. Loučíme se.
Ale … že jen do jara?
Nyní ještě někdo drahý odchází.
Jde cestou ptáků a květů,
jde do světlejšího a teplejšího domova.
Někoho vyprovázíme …
Jeho laskavý, teplý a jasný hlas více neslyšíme.
Neuvidíme už zářivý a krásný úsměv.
Jdeme a loučíme se …
Ale … že jen do jara?
Až dokud Pane?
Přes mraky a mlhy, slzy a žal,
zazní odpověď, jako zářící svítání.
Ano! … Jen do jara!
Túrmezei Erzsébet (překlad z maďarštiny Vojtěch Asszonyi Béla)
(naše nedělní kázání zvukem i obrazem).
"Pokud s námi fyzicky být nemůžete, buďte s námi alespoň On-line 
. "
Více na www.cb.cz/ostrava/zive .
Novinky Církve bratrské Novinky z Trojky17. 12. 2023 – Dětská vánoční slavnost
