• Svědectví v Senátu

    První vězeň, kterého si pamatuji, byl oběšený. V roce 1982 jsem opustil neperspektivní zaměstnání elektroinženýra a nastoupil jako sanitář do ostravské nemocnice na Fifejdách. Protože jsem pacientům i zaměstnancům půjčoval Bibli a duchovní literaturu, přeřadili mě z ortopedie na oddělení patologie. Jednou tam přivezli mrtvolu vězně-sebevraha, chlapce s červenou rýhou okolo krku. Čtvrt století na to po šestnácti letech strávených v různých věznicích, se narkoman Dušan Čičko, zvaný Duči, rozhodl udělat totéž. Pokud právě nebyl zavřený, prodával lehké holky do zahraničí. Říká, že byl grázl všech grázlů. Ukradl kolem sto čtyřiceti aut. Když udělal na dálnici v jednom z nich pár kotrmelců, jiný řidič zastavil a chtěl volat sanitku. Dušan, kterému se nic nestalo, z havarovaného auta vylezl a utekl.

    Naposledy trávil výkon trestu ve Věznici Ostrava-Heřmanice. Od výslechu, kde mu bylo sděleno, že dostává „přidáno“, odcházel se slovy: ..Příště mě tu už neuvidíte.“ Měl už života tráveného nesmyslně po kriminálech dost, a tak si vyhlédl mříž, na které se pověsí. Po celou noc jejich ložnici kontroloval dozorce a ráno mu psycholog nabídl možnost navštívit setkání konané ve vězeňské kapli. O Bohu už v jiných věznicích slyšel, dosud se ale jen smál, že by někdo mohl přežit tři dny v břiše velryby. Nepamatuje si, co duchovní kázali, ale zareagoval na mou výzvu, ať se pomodlí, kdo chce do svého srdce přijmout Ježíše Krista. Zaplavilo ho po celém těle teplo a nesmírný pokoj. Z vděčnosti mi u mě vyrobil svitek s ručně opsaným evangeliem Jana. Poslední den před propuštěním se modlil takto: „Pane Ježíši, pomoz mi najít střechu nad hlavou, pomoz mi najít práci, ale s drogami mi pomáhat nemusíš, to zvládnu sám.“ Když mě pak doma navštívil, přiznal se, že opět požil drogu.

    ..To jste nevěděl, že bez Ježíše nemůžeme učinit nic?“ zeptal jsem se ho. „Ne, a to je v Bibli?“ „V tom svitku, který jste mi dal – Jan 15,5.“

    Dušan začal navštěvovat Církev bratrskou ve Frýdku-Místku, odkud pocházel. Jejím členem byl Milan Poloha, který ve věznici působil jako dobrovolník a velmi mu pomáhal.  Dušan si ale od bývalých kamarádů znovu kupoval drogy. Tak přišel o byt, zděděný po otci, i o práci, ve které byl pro svou zručnost velmi žádaný. Poslechl kazatele sboru Petra Kučeru, který se mu osobně věnoval, a nastoupil do střediska Teen Challenge ve Šluknově. Dušan v programu pro závislé uspěl až napodruhé. Využil příležitost tam pracovat jako dobrovolruk, dokázal vše opravit, postavil i traktor. Pak dostal pracovní smlouvu, kterou má dnes prodlouženou na dobu neurčitou.

    Budou to dva roky, kdy ve svém novém bytě dostal velkou chuť na pervitin. Ve Šluknově žádného dealera neznal, a tak si našel kontakt na známého v Praze a domluvil si s ním setkání. Když ráno vstal na vlak, podivil se, že nemá žádnou potřebu někam jezdit. Bůh mu úplně odebral chuť na drogy.

    Uběhlo osm let od jeho propuštění, Dušan je člen AC Šluknov a pomáhá i v Teen Challenge v Polsku. Svědčí ve věznicích, kde rád rapuje svoje verše plné vděčnosti a lásky ke Kristu. Bude se ženit, seznámil se s křesťankou ze Slovenska. Když přijede na Moravu za příbuznými nebo na setkání Poslední kapka ve Smilovicích pro klienty azylových domů šance Podaná ruka v Třinci, rád vždy navštíví sbor Církve bratrské ve Frýdku. Naposledy jsme se setkali v loňském roce v Praze v Senátu ČR, kam byli pozváni vězeňští kaplani a členové pomáhajících organizací. Dušan za řečnický pultík vystoupil také a zaujal přítomné silným příběhem o Boží moci, která zachránila a proměnila jeho život.

    JAN KOCNAR, vězeňský kaplan

Comments are closed.