KATEGORIE: Osobní svědectví

Osobní svědectví

  • 30. 12. 2015 – Daniel Nyzio

    30. 12. 2015 | Aktuality, Osobní svědectví

    Ve středu 30. 12. 2015 se Markétě a Lukášovi Nyziovým narodil syn Daniel (4050g, 54 cm).

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 30. 12. 2015 – Daniel Nyzio
  • KOPR v TWR rádiu

    20. 11. 2015 | Osobní svědectví

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem KOPR v TWR rádiu
  • Gratulace vítězům finále Biblické stezky 2015

    7. 6. 2015 | Osobní svědectví

    Gratulujeme !!!

    Naše hlídka ve složení Kiki Halfarová, Jana Prudilová a Marek Prudil
    vybojovala na celostátním finále Biblické stezky 2015 
    fantastické 3. místo.

    Vyhrála hlídka CB Vsetín Maják a na druhém místě byla hlídka z CB Česká Skalice.

    Naše druhá skvělá hlídka ve složení Dominika Bechná, Jeroným Kočnar, Dan Zdražil obsadila velmi pěkné 18. místo.

    Všem moc gratulujeme. :-)

    Finále proběhlo 5. – 7. 6. 2015 ve Velké Jesenice (u České Skalice).

     

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Gratulace vítězům finále Biblické stezky 2015
  • Rozhovor pro radio TWR a Proglas

    27. 11. 2014 | Osobní svědectví

    J. Orawski – Rozhovor o totalitě (jak se projevovala v osobním životě i v životě církve a o ceně svobody), pro rádio TWR a Proglas, který byl vysílán v sobotu 15. 11. v 8 hod.

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Rozhovor pro radio TWR a Proglas
  • Vyslyšení proseb v modlitbách

    25. 11. 2014 | Osobní svědectví

    Když jsem byl odveden na vojnu, začala mě zaměstnávat otázka, jaké to bude, až budu na vojně a já se nebudu moci dostat do shromáždění. Přiznám se, že jsem si to nedokázal představit. Tenkrát ke mně nejvíce promlouvala slova z Žalmů 27 a 42.

    „O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny dny, co živ budu, abych patřil na Hospodinovu vlídnost a zpytoval jeho vůli v chrámu. On mě ve zlý den schová ve svém stánku, ukryje mě v skrýši svého stanu, na skálu mě zvedne.“ Žalm 27,4-5

    „Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože! Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří?“ Žalm 42,2-3 (EP) (Pokračování textu…)

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Vyslyšení proseb v modlitbách
  • „Už nemohu dál, Pane“ – rozhovor s Terezou Juchelkovou

    16. 4. 2013 | Osobní svědectví

    Doporučujeme k poslechu záznam pořadu Rozmarýna, vysílaného na Rádiu 7 dne 28. 3. 2013 v 10:00. Obsahem pořadu je rozhovor s členkou našeho sboru CB Ostrava Terezou Juchelkovou. Záznam najdete podle data vysílání na stránkách Rádia 7  zde ve ZVUKOVÉM ARCHIVU, nebo si jej můžete STÁHNOUT do počítače.

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem „Už nemohu dál, Pane“ – rozhovor s Terezou Juchelkovou
  • Pastýřský list předsedy Rady členům CB

    10. 2. 2013 | Osobní svědectví

    Praktikujete něco, co by se dalo nazvat rodinnou pobožností, kdy se celá rodina programově schází ke společnému čtení Bible, k rozhovorům, k modlitbě, ke zpěvu? Pokud ne, chtěli byste jednou něco takového praktikovat u sebe doma? Máte vzor v nějaké rodině? Rozumíte, proč praktikovat rodinné pobožnosti a jaké by měly být?… Celé znění najdete na sborové nástěnce nebo http://portal.cb.cz/2013-pastyrsky-list-predsedy-rady-clenum-cb .

    (Pokračování textu…)

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Pastýřský list předsedy Rady členům CB
  • NA BOŽÍ DLANI VYRYTI

    1. 12. 2012 | Osobní svědectví

    Letáček – Na Boží dlani vyryti

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem NA BOŽÍ DLANI VYRYTI
  • KYČERA 2004 aneb „ŽIVOT NAPLNO“

    6. 10. 2004 | Osobní svědectví

    Jak už sám název napovídá, vydala se o těchto letních prázdninách naše mládež zvaná „Velryba“ užívat si blažených dnů volna, krásného slunného počasí a pohody do malebného prostředí Těšínských Beskyd, kde se nachází půvabná a v přírodním stylu zařízená chata Kyčera. Hlavním mottem tohoto pobytu přitom bylo hledat cestu k tomu, jak žít život opravdu naplno. K tomu, že se toto motto do značné míry podařilo v praxi uskutečňovat, bezpochyby velkým dílem přispělo právě ono nádherné prostředí Těšínských Beskyd spolu s krásným letním počasím a velmi dobrými podmínkami pro sportování, turistiku či jiné aktivity, které dohromady pomohly vytvořit atmosféru pohody, relaxace a dobré nálady. Nadto však mezi námi mocně působil Pán Bůh, který nás postupně víc a víc stmeloval v jedno tělo, v kterém se každý mohl cítit – alespoň v to doufám – cenný a přijímaný. K tomu, že Pán Bůh mohl mezi námi takto silně působit, výrazně přispěly velmi dobře připravené programy Jakuba Mrázka a Michala Novotného, které – snad si to mohu dovolit tvrdit za nás za všechny – promlouvaly do našich srdcí. Nejprve nás totiž každé ráno Kuba motivoval historií sboru Jednoty Bratrské v Ochranově, přesněji řečeno dobou, kdy tam díky mnoha usilovným modlitbám došlo k velkému probuzení. Večer nás pak zase buď Kuba nebo Michal provázeli ve chválách a při krátkých zamyšleních nad tématy, která byla pro náš osobní duchovní život s Bohem velmi důležitá. Nejsilnějším zážitkem celého kempu však pro mě osobně bylo úterní ráno, kdy jsem se po probuzení a chvilce přemýšlení a přemáhání se nakonec rozhodl, že se připojím ke společným ranním modlitbám, na které mě o den předtím zcela nenásilně pozval Michal Novotný. Když jsem se totiž přeci jen nakonec dobelhal s asi 15-ti minutovým zpožděním onoho úterního rána k bazénku, kde se ono modlitební ztišení konalo, tak se tam už nějakou dobu společně modlili Kuba, Michal a také Lukáš Komárek, který se podobně jako já rozhodl, že se k nim připojí. Mohu však zcela otevřeně a upřímně vyznat, že jsem určitě ani netušil, že budu z tohoto ztišení odcházet nejen s touhou v tom pokračovat i v následujících dnech, ale i s opravdu silným duchovním zážitkem. To, co jsme tam totiž my čtyři toho rána spolu mohli prožít, byla opravdová přítomnost Božího Svatého Ducha, která nás naplňovala a vedla ke spontánním modlitbám, takže kdybychom nemuseli jít v 8:00 na snídani, tak jsem přesvědčen, že bychom tam určitě vydrželi modlit se dál ještě několik minut. Díky Duchu Svatému se totiž toto ranní modlitební ztišení pro nás stalo ne jen nějakou „správnou křesťanskou věcí“, která patří do křesťanova života, nýbrž něčím živým a niterným. Náměty k modlitbám nás totiž napadaly zcela spontánně, a když jsme se domodlili, tak jsme se všichni svorně objali a bylo patrné, že v tu chvíli mezi námi panovala jednota, jakou mezi námi mohl vytvořit pouze Duch Svatý.
    Ani tento silný duchovní zážitek však ještě neznamenal konec Božího působení mezi námi. Následujícího dne totiž Kuba vyhlásil po vzoru bratří z Ochranova takzvanou „modlitební stráž“, která spočívala v tom, že každou hodinu včetně těch nočních se měl někdo z nás modlit za nejrůznější modlitební náměty týkající se jak nás osobně, tak i naší mládeže. Ačkoli to zpočátku vypadalo, že bude problém dosáhnout toho, aby se našel někdo, kdo se bude modlit i v dobu, kdy je to nejméně příjemné – tedy v brzkých ranních hodinách -, tak to byla nakonec děvčata, která se tohoto nepříjemného úkolu zhostila a díky nim se nám tak podařilo udržet tuto modlitební stráž bez přestání i přes noc. A co víc, když nám pak druhého dne Kuba po ranním zamyšlení opět nabídl možnost zachovat i nadále tento modlitební řetěz, tak na sebe odezva nenechala dlouho čekat, a jednotlivé modlitební hodiny byly v průběhu dne opět rozebrány a modlitební stráž tudíž byla znovu zachována i přes noc. Nakonec to dopadlo tak, že jsme tuto stráž drželi bez přestání až do odjezdu, což znamená nějakých 96 hodin! Nechtěl bych však, aby to vypadalo jen jako nějaké chlubení se číslicemi. Mnohem více šlo o to, že každý z nás si mohl během dne nabitého bohatým programem udělat čas na to, aby byl sám s Bohem a strávil zhruba hodinu rozjímáním nad Jeho Slovem a na modlitbách. Zároveň nás tato modlitební stráž citelně stmelila a dala nám společnou touhu nejen po našem dalším osobním růstu, ale také po obnově a růstu naší mládeže jakož i celého sboru, což bylo možno vyčíst z modlitebních námětů, které každý z nás v průběhu oné modlitební stráže mohl napsat na společný arch papíru.
    Když se tudíž ohlížím zpět za tímto kempem, tak si uvědomuji, že to nejcennější, co jsem si z něj odvezl, bylo zjištění, jak důležitou a nezastupitelnou roli hrají v křesťanském životě modlitby, jakou mají moc, a že jsou to právě ony, které stojí na počátku všech menších i větších změn nejen v našem osobním duchovním životě, ale i v životě např. mládeže, tak jak jsme to na letošním kempu mohli zažít na vlastní kůži i my, nebo dokonce i v životě celého sboru, jak to mohli osobně zakusit bratři a sestry z ochranovského sboru Jednoty Bratrské.
    Zároveň jsem velmi rád, že tímto kempem nic neskončilo. Naopak mám naději, že něco nového a možná trvalého začlo. Jelikož jsme totiž sami mohli vidět, jak důležité jsou modlitby, rozhodli jsme se v nich i nadále pokračovat, a proto jsme se jako mládež dohodli na tom, že se budeme pravidelně každou neděli v 17:30 scházet v naší modlitebně, abychom společně chválili Pána písněmi, sdíleli se o svých radostech, problémech a potřebách, a především se modlili jeden za druhého, ale také za naši mládež, za naše přátele, za náš sbor ….. a za řadu dalších věcí, které nás napadnou nebo nám na ně Bůh ukáže. Tato nedělní modlitební setkání však v žádném případě nejsou jen nějakou „soukromou akcí“ naší mládeže, nýbrž jsou otevřena komukoli, kdo by měl chuť připojit se k nám. Pokud tedy cítíš touhu modlit se spolu s námi, pak neváhej a přijď mezi nás kteroukoli neděli v 17:30. Jsi srdečně zván!

    S přáním hojné Boží milosti a Božího pokoje za mládež CB „Velrybu“ Přemek Šeděnka

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem KYČERA 2004 aneb „ŽIVOT NAPLNO“
  • Dopis bratra Václava Siváka

    22. 12. 2003 | Osobní svědectví

    „V Kristu nám Bůh dává pokoj pro naše srdce i svědomí.“

    Milé sestry a bratři v Pánu Ježíši Kristu,
    dovolte mi v pokoře Vás srdečně oslovit skrze těchto několik následujících vět, abych Vás tak s radostí a s vděčností našemu Stvořiteli ubezpečil, že na Vás neustále myslím stejně, jak jste zřejmě i Vy mysleli na mně na modlitbách ve chvílích, kdy se nade mnou skláněla ruka chirurgova a dotýkala se mého srdce. Mohu Vás ubezpečit že i v této chvíli jsem si byl vědom síly modliteb a zaslíbení, že i v okamžicích, kdy je člověk zcela mimo dosah svých bližních, sboru, lidí kteří jej mají rádi, že je to Bůh, který nám dává pokoj převyšující všeliký rozum lidský. Tento pokoj v Pánu Ježíši Kristu nás zbavuje strachu a beznaděje z budoucnosti, který pramení ze situace, kterou procházíme. Člověk stojí na rozhraní života a věčnosti a musí si položit otázku, co bude potom, i po desítkách let víry, zda mne při jme Bůh takového jaký jsem, v případě‚ že selže ruka člověka, nebo pozornost ostatních aktérů operace. A tehdy Vám zbývá jen modlitba, to vnitřní propojení lidské bytosti s Bohem, který je Tvůrcem Všehomíra i naším Spasitelem. A tehdy již není člověk sám, pociťuje to vnitřní propojení se Stvořitelem, kterému se bezvýhradně odevzdává do jeho rukou.

    A tu pociťujete, že k Vám vstupuje do srdce i do svědomí v Kristu Boží pokoj, který potřebujete k tornu, aby jste případně mohli i pokojně odejít z tohoto světa s ujištěním, že Vás Bůh přijme, ne za Vaše zásluhy‚ ne za velikost Vaší víry, ale proto, že je to Bůh milosrdný, láskyplný a miluje každou lidskou bytost, která si uvědomuje svou hříšnost, ale zároveň i touhu vrátit se do Boží náruče, kterou člověk ve své neposlušnosti opustil.
    A tak Vám přeji mnoho krásných chvil ve shromáždění, lásku jedněch k druhým a radost ze života, který Vám daroval náš Stvořitel. abychom jej skrze tento život ctili‚ chválili a byli živými svědky evangelia, na této zemi.
    Nechť Bůh zůstává s Vámi a dává Vám pokoj v Kristu do srdce i do svědomí.

    Váš bratr v Kristu
    Václav

    Ostrava 21.1l.2003

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Dopis bratra Václava Siváka