KATEGORIE: Osobní svědectví

Osobní svědectví

  • Osobní svědectví

    1. 7. 2003 | Osobní svědectví

    Jmenuji se Karel Frydrýšek. Vyrůstal jsem v rodině, ve které se o Bohu nemluvilo. Jen občas jsem slýchal, že babička chodí do kostela, že tehdejší generaci chybí křesťanská výchova. Křesťané mne nezajímali, spojoval jsem si je s knězi v katolické církvi. Křesťanství jako takové se mi zdálo nudné a divné.

    Když jsem se dostal do puberty, babička zemřela a děda, o němž jsem věděl, že je komunistou, se začal v svých 86ti letech modlit k Bohu. Říkal jsem mu, že Bůh přece není. On mi však odpovídal, že až já budu tak starý jako je on, budu se k Bohu modlit taky. Dnes vím, že měl pravdu, a to mi zdaleka není tolik, co tehdy jemu. Na střední škole jsem se občas dostal do takových situací, v nichž mi nebylo nejlépe a ptal jsem se sám sebe, jestli je to všechno, co svět nabízí. Rozhodl jsem se volat k Bohu. Tehdy jsem mu řekl, že jestli existuje, ať se mi ukáže a ať mi ukáže, jakým Bohem je. Jestli je Aláh, Ježíš, Budha nebo někdo jiný. Později jsem na svoji prosbu zapomněl, ale rozhodující bylo, že Pán Bůh ji slyšel a nezapomněl.

    Na střední, a potom i na vysoké škole jsem začal pít alkohol. Nenacházel jsem v tom však žádné uspokojení. Postupně jsem zjišťoval, že mě nebaví opíjet se „s kamarády.“ Začal jsem si taky vztah s vdanou ženou. Zdálo se, že si život užívám, ale v podstatě jsem ho neměl nijak naplněný, i když jsem sportoval. Do mysli se mi stále vkrádala myšlenka: „ Je nebo není Bůh? Co se mnou bude po smrti?“ V tomto rozpoložení jsem se díval na seriál vysílaný ČT, ve kterém byly překládány vědecké důkazy proti evoluci, potvrzení informací obsažených v Bibli, které jsem doposud neslyšel. Začal jsem připouštět, že na Bibli by mohlo být něco pravdy. Začal si proto Bibli číst.

    Na vysoké škole jsem se seznámil s křesťany a mohl tak vidět, jak žijí život s Ježíšem. Jejich život byl úplně jiný než můj. Začalo mě to zajímat, ale styděl jsem se zeptal po příčině jejich tak odlišného života. Pak se mi do rukou dostala kniha, která vysvětlovala, o co jde v křesťanství. Kniha byla skvělým svědectvím o Boží moci v životě člověka, který tuto knihu napsal. Na závěr knihy byla modlitba, kterou jsem se rozhodl modlit, protože jsem toužil, aby Bůh vstoupil do mého života a odpustil mi mé hříchy. V modlitbě jsem vyznal, že si uvědomuji, že jsem hříšný a poprosil jsem Ježíše, aby vstoupil do mého života, odpustil mi moje hříchy, a také, aby mi dal sílu žít nový život podle Božích představ.

    Po této zkušenosti se začaly dít změny. Nejprve jsem ukončil vztah s vdanou ženou. Chybělo mi však společenství křesťanů, a proto jsem vyhledal křesťany, kteří byli součástí studentského hnutí Studenti pro Krista na VŠB. Ve skupinách jsem měl možnost studovat Bibli a díky tomu jsem začal duchovně růst. Za několik let jsem také vedl další křesťany ve skupinách biblického studia. Se společenstvím studentů jsem se začal podílet na zvěstování evangelia na kolejích VŠB.

    Bůh mi také do života poslal skvělou manželku Marcelu, se kterou se společně snažíme následovat Pána Boha. V současnosti jsme zapojeni v budování stanice Církve bratrské v Ostravě – Porubě.

    Můj život není dokonalý. Vyplývá to z toho, že jsem hříšný a dopouštím se chyb. Vím však, že díky Boží milosti mám víru a jistotu věčného života a odpuštění hříchů. A také, na základě mnoha zkušeností vím, že mi Bůh pomáhá každý den mého života.

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Osobní svědectví
  • Znamená přijetí Pána Ježíše Krista skutečnou změnu lidského života?

    1. 7. 2003 | Osobní svědectví

    Jmenuji se Jirka, je mi 21 let. Chtěl bych se s vámi rozdělit o svůj životní příběh, a tím se pokusit vnést více světla do křesťanského života.

    Narodil jsem se ve Frýdku – Místku. Když mi byly čtyři roky, přestěhovali jsme se s rodiči k babičce na venkov nedaleko Ostravy. Vyrůstal jsem v silné ateistické rodině, ve které byly hlavní hodnotou vždy jen peníze a světská sláva. U mých rodičů jsem se s láskou a pochopením během svého dětství a dospívání téměř vůbec nesetkal. Jedinou osobou, k níž jsem tehdy přilnul celým srdcem, byla má babička. Ta mě také později přivedla k víře v Boha. Babička je člověkem, který má obrovskou víru v Pána Ježíše. Právě u ní jsem poznal skutečné působení ovoce Ducha Svatého (lásku, radost, pokoj, dobrotu). Své křesťanské kořeny jsem zapustil ve sboru husitské církve v sousední obci, v níž jsem byl jako dítě pokřtěn. Začal jsem zde pravidelně chodit asi v 10 letech. V tomto období jsem začal více přemýšlet o víře v Pána Ježíše Krista a 15. 3. 1993 jsem ho přijal do svého života jako osobního Pána a Spasitele. O pět let později jsem začal pravidelně jezdit na křesťanské tábory pořádané místní církevní denominací. V tomto období začal Bůh posílat do mého života tzv. „vzdělané křesťany“, skrze které mi chtěl ukázat cestu k sobě – samotnému zdroji lásky. Jedním z prvních byl lékař David, který byl tak hodný a laskavý, že jsem ho považoval za skutečného Ježíšova následovníka. V dalším pětiletém období následovala celá řada křesťanů, kteří svými proměněnými životy byli skutečně živým svědectvím o Ježíši Kristu, nejen svému okolí, ale především mně samotnému. V období puberty jsem začal „blbnout“, což se projevilo v duchovní oblasti, že jsem začal být nespokojený s domovským sborem. Má touha po poznání Ježíše byla tehdy tak obrovská, že jsem se rozhodl emigrovat do jiného sboru. Tehdy pro mě nastalo dlouhé období modliteb, ve kterém jsem hledal sbor, jenž by se stal mým skutečným domovem. Za tuto záležitost jsme se tehdy s babičkou hodně modlili a Bůh jí zázračně odpověděl ve vidění: „Tvůj vnuk, ať chodí do Církve bratrské!“ Bylo to něco neskutečného. Myslel jsem si, že doba, kdy samotný Bůh mluvil k lidem přímo, už skončila. Byl to však jasný důkaz, že tomu tak není. Poslechl jsem Pána a pevně jsem zakotvil v misijní stanici Církve bratrské v Ostravě – Porubě. Konečně se mi splnil sen a našel jsem skutečný křesťanský domov a také rodinu bratrů a sester.

    Jak se můj život po přijetí Pána Ježíše změnil?

    Přestal jsem chodit na diskotéky. Díky síle, kterou jsem dostával od Pána Ježíše jsem také skončil s vulgární mluvou. Bůh v mém životě vykonal hodně zázračných věcí – od složení zkoušek na VŠB-TUO (což se mi osobně jevilo beznadějné) až po nalezení ztracených dokladů na jedné brigádě. Pamatuji si, že mi tehdy všichni říkali: „Smiř se s tím. Je to ztracené. Nemáš naději.“ Já na jejich řeči nedbal, klekl si na kolena a s neotřesitelnou vírou prosil Pána Ježíše o jejich navrácení. Moje modlitba byla vyslyšena. Téměř ihned mi je donesla nějaká stará babička. Podobných svědectví by samozřejmě bylo mnohem více.

    V mém křesťanském životě nejsou jenom úspěchy, ale také stinné stránky a oblasti s nimiž neustále bojuji. To mi jen potvrzuje fakt, že Ježíš všechny problémy z našeho života úplně neodstranil. Víra v Ježíše mi však umožňuje procházet těmito problémy v pokoji a jistotě, neboť Ježíš sám řekl: „Já jsem vždy s tebou.“

    Toto zaslíbení a současně výzva platí i pro tebe, kdo tyto řádky čteš, pokud se rozhodneš na Ježíšovo volání odpovědět a pozvat ho do svého života jako svého Pána a Zachránce.

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Znamená přijetí Pána Ježíše Krista skutečnou změnu lidského života?