Umývání nohou učedníkům

8. 10. 2013

1. Úvod – Rehabilitační ústav

Jako mladý, svobodný muž jsem pracoval osm let v Rehabilitačním ústavu Hrabyně u Opavy. Byly to desítky, možná stovky lidí, kterým jsem umýval nejen nohy, ale i zadky, předky, i hlavu, celé jsem je koupal. Byli tam umístěni po úrazu páteře, po operaci, ochrnutí vozíčkáři, nemohoucí, ležáci, měli dekubity – proleženiny. Leč nešel jsem tam jenom proto, abych někoho koupal. Šel jsem tam proto, abych lidem zvěstoval Krista. Ne vždy se mi to dařilo.

Vzpomínám na jednu starší stydlivou paní. Měl jsem službu, ale jiná sestřička ji vykoupala místo mě. Protože paní se styděla, když jsem ji umýval. To je také někdy ponižující. (Umýval jsem doma na posteli také svého tatínka, když už nemohl skoro mluvit, nemohl se hýbat a ležel zcela bezvládný; bylo to jen několik dní před jeho smrtí.)

Jan 13,1-22  Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce. Když byli u večeře a ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova, aby ho zradil, Ježíš vstal od stolu a vědom si toho, že mu Otec dal všecko do rukou a že od Boha vyšel a k Bohu odchází, odložil svrchní šat, vzal lněné plátno a přepásal se; pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán. Přišel k Šimonu Petrovi a ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt nohy?“ Ježíš odpověděl: „Co já činím, nyní nechápeš, potom však to pochopíš.“ Petr mu řekl: „Nikdy mi nebudeš mýt nohy!“ Ježíš odpověděl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl.“ Řekl mu Šimon Petr: „Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce a hlavu!“  Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, nepotřebuje než nohy umýt, neboť je celý čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ Věděl, kdo ho zradí, a proto řekl: Ne všichni jste čistí. Když jim umyl nohy, oblékl si svůj šat, opět se posadil a řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil? Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem. Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte. Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil. Ale má se naplnit slovo Písma: `Ten, který se mnou jí chléb, zvedl proti mně patu.´ Říkám vám to již nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že já jsem to. Amen, amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal. Když to Ježíš řekl, v hlubokém zármutku dosvědčil: „Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí.“ Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to mluví. (Pokračování textu…)