Historie

Z historie společenství Církve bratrské ve Svitavách

Počátky Církve bratrské v Čechách spadají do konce 19. století, kdy v Orlických horách, Náchodsku a Praze vznikla první společenství tehdy pod názvem Svobodná reformovaná církev (zal. 1880), později známá jako Jednota českobratrská. Jejích několik členů se scházelo i ve Svitavách.

Po vzniku federace a vzhledem ke sborům na Slovensku přijala církev název Církev bratrská, který jí zůstal až dodnes. Církev klade důraz na zvěstování výkladu Bible a svobodné osobní rozhodnutí jejích členů pro víru. Učení církve navazuje na odkaz předků - Jednoty bratrské,  jejímž biskupem byl také Jan Ámos Komenský.

V našem regionu spadá společenství Církve bratrské ve Svitavách pod vedení sboru Církve bratrské v Litomyšli. Zpočátku za svitavskými členy dojížděli kazatelé obou sousedních sboru v Letovicích a Litomyšli, nejvíce kazatelé Uhlíř a Kučera. V době totality se scházelo několik málo členů jen několikrát do roka v neděli odpoledne na faře Českobratrské církve evangelické. Tito členové se postupně buď přestěhovali nebo zemřeli.

K současnému obnovení tzv. stanice CB došlo v letech 1991 - 1992, kdy se nejprve scházela menší skupina ke studiu základu víry pod vedením  kazatele Pavla Urbana z Letovic. V té době navštívili Svitavy mladí lidé z misie Operace mobilizace a na svitavském náměstí uvedli několik biblických lekcí; promítal se také film Ježíš. To už ale společenství ve Svitavách po vzájemné dohodě převzal kazatel z Litomyšle, Pavel Fér. Ten začal dojíždět pravidelně ve středu na biblické hodiny konané po rodinách, pak tuto práci převzal kazatel Daniel Smetana. Biblické hodiny probíhaly v prostorách evangelické fary na Poličské ulici, "Červené knihovně" na náměstí a od roku 2008 v multifunkčním centru Fabrika. Kromě toho začaly být pořádány jednou měsíčně a od roku 2012 dvakrát měsíčně nedělní bohoslužby, na které přijíždějí i bratři a sestry z Moravské Třebové, nejprve v salonku restaurace Astra, v "Červené knihovně" a nyní ve "Fabrice", typicky v počtu 20-30 návštěvníků, včetně malých dětí. Od roku 2003 je svitavské společenství rozšířeno o rodinu manželu Márových, kteří přišli pomoci s misií ve Svitavách a s vedením stanice. Od roku 2006 posílili svitavské společenství americký misionář Daniel Lupton s manželkou Nancy. Mezi aktivity lze uvést Kurzy Alfa (kurzy o křesťanské víře); sérii Kauza Kristus; English campy - pořádané v létě od roku 2005 ve spolupráci s CB Litomyšl a přáteli z USA (nejprve Kenosha Bible Church, pak Carney Evangelical Free Church, Michigan); English cluby vedený Danielem Luptonem od září 2007, nyní v multifunkčním centru Fabrika.

Historie celé Církve bratrské

Církev bratrská vznikala z několika pramenů. Nejstarším byl pramen zpod Orlických hor. Bylo to chalupářské probuzení mudrlantů, kteří nevydrželi v řádných církvích na Náchodsku. Nemohli se snést se státem uznanou úřadující zbožností, s farářským  autoritativním rozhodováním a dokonce i udáváním bratří a sester na okresním hejtmanství za konání domácích pobožností.

Zbožnost luterská a reformovaná (kalvínská) byla státem povolena od roku 1781. Nicméně zbytky českobratrských potomků nemohly mít svoji konfesi, svoji církev. Neexistovala skutečná svoboda. Proč se vzájemně nedohodli? Na jedné straně to byla bída paličatosti chalupníků (ta přinesla svoje zlé ovoce později) a bída pomazané státem ochraňované zbožnosti. Na druhé straně to bylo logické a rozumné. Společnost je vždy rozvrstvená  podle různých hledisek a nemá smysl vnucovat uniformní jednotu. Mohli si bratři ušetřit hodně pelyňku a zloby. Bylo to zbytečné až politické a sektářské stranictví. Proč to nepřiznat?!

Jeden z chalupníků, Jan Balcar, tkadlec, dlouho hledal a snad i upřímně se snažil zachovat vnější jednotu. Nakonec se v roce 1866 odhodlal k nástupu za cestujícího prodavače Biblí placeného Skotskou biblickou společností. Jeho život i věrouka byly pod vlivem Svobodné reformované církve ve Vratislavi, založené misionářem Edwardem ze Skotska. Další svobodný sbor byl ve Zhořelci. Přišel v mocnářství i nový mezicírkevní zákon, který v roce 1868 dovolil výstupy ze státem registrovaných církví a povolil existenci svobodných církví.

A tak se sestry a bratři odhodlali k založení nové církve. Jan Balcar byl v roce 1870 ordinován a stal se prvním kazatelem svého sboru. Vznikla Svobodná církev česká (bysterská), která používala Westminsterský katechismus, který je výplodem skotského probuzení z poloviny 17. století. Tady je pramen anglosaské orientace a téměř kalvínské zbožnosti Církve bratrské.

Druhý pramen, který je velice důležitý, a kdyby nebyl, kdoví, jak dlouho by svobodná česká církev existovala, je z Ameriky. Boston Mission Board poslal v roce 1872 své pracovníky. Do Čech přišli misionáři  Jindřich H. Schauffler, Albert W. Clark, Edwin A. Adams, později i John S. Porter. Misionáři začali spoluprací se stávajícími evangelickými církvemi, ale později museli přiznat, že přinesli více a vše završilo založení Svobodné církve reformované v roce 1880.

Boston Mission Board má své archivy ve svobodném sboru Park Street Church, který svou podobou potvrzuje vliv, který v sobě misionáři nemohl zapřít. Nicméně postavila se za začátky svobodného myšlení i Evangelická aliance, která u rakousko-uherského císaře v Budapešti svou delegací orodovala v roce 1879 za větší svobody pro křesťany v Čechách. Výnos c. a k. ministerstva z prosince 1879 povolil činnost svobodných křesťanů, a tak se 3. června roku 1880 zakládá v Praze Svobodná reformovaná církev.

Protože se vlastní obnovné snahy v luterských a reformovaných sborech nedařily, protože neuspěla výzva reformovaných farářů vyhlášená v Čáslavi v roce 1877, aby měla práce misionářů určitou samostatnost a mohla žít v reformované církvi, nemohlo dojít k ničemu jinému, než ke zmíněnému založení nové církve. A zase z toho bylo mnoho zbytečného pelyňku. Stále, až dodnes platí: Kdo není s námi - je proti nám. Jako kdyby Pán Ježíš s laskavostí neřekl učedníkům opak: Kdo není proti vám, je pro vás. (Lukáš 9,50; Marek 9,40)

Ke dvěma hlavním pramenům se přidaly další, Balcarova práce v České Skalici se připojila formálně v roce 1888 ke Svobodné-reformované. Americký vliv byl rozhodující. Na mnoha místech to byly i americké dolary, které pomohly držet práci platem kazatelů i příspěvkem na stavbu modliteben, takže nová církev rostla pěkně. Samozřejmě měla svoje vnitřní problémy, jak jinak... Spojily se různé tradice a vlivy. Dostali se ke slovu lecjací lidé. Izolace od reformované církve tomu přispěla, nebylo jiného názvu pro svobodné, než sektáři.

Svobodná-reformovaná církev už 18.-19. září 1918, tedy před převratem, chtěla napomoci sjednocení všech probuzeneckých skupin, a vytvořit tak Jednotu českobratrskou, spojení navazující přímo na tradici Jednoty bratrské. Mělo to být ještě širší spojení tradic přímo navazujících na dědictví Jednoty - tedy včetně určitého řádu, nezávislosti na státu a dalších rysů. Ještě širší, než dala svobodná reformovaná v roce 1880. Návrh ovšem neuspěl. Po převratu a ustavení Československé republiky 17. 12. 1918 se spojily luterské a reformované evangelické sbory a čekaly, že se přidají ostatní - tedy i Svobodná-reformovaná církev.

Ta se k Českobratrské církvi evangelické nepřidala, stejně jako jiné menší skupiny baptistů, metodistů, Ochranovské Jednoty bratrské a dalších. Nemohly, jejich rysy byly natolik odlišné, že to nešlo.  Proto se 29.5. 1919 Svobodná církve reformovaná sama přejmenovala na Jednotu českobratrskou a převzala tak toto dědictví sama. Z pohledu bratří a sester to jinak nešlo, ale na druhé straně zase znova a znova vidíme, jak Češi těžko spojují své síly. Pravdou je, že nejsme zdaleka jediní, kteří drží dědictví Jednoty bratrské.

Protože se po vydání nových církevních zákonů v roce 1949 přidávala k Jednotě českobratrské další společenství dobrovolně (Slovensko - sbory Modrého Kríže, lutersky vychovaní křesťané z Levic) i nedobrovolně (na Těšínsku po roce 1949 trochu nedobrovolně na nátlak státu) přijala Jednota českobratrská v roce 1967 jiné jméno - Církev bratrská, se kterým žije až dosud a hledá vytrvale svou tvář.

V dnešní době má Církev bratrská v České republice přes 70 sborů a přes 10 000 členů. Kromě sborů se shromáždění konají i v menších tzv. stanicích. Každá stanice je přidružena pod svůj mateřský sbor.