Historie sboru

Dějiny valašského sboru Církve bratrské, který má sídlo ve Vsetíně, provází touha po duchovním probuzení. Evangelické Valašsko je známé už ze zápasů před tolerančním patentem jako kraj, kde lidé chtěli svobodně číst Bibli a podle ní žít. Bezprostředním „zahradníkem“, který připravil půdu pro vznik valašského sboru, byl reformovaný farář Jan Karafiát. Jeho kázání „kypřila“ srdce posluchačů na tehdejší Hrubé Lhotě a pomáhala vytvořit podmínky pro duchovní probuzení na konci předminulého století. Ti, kteří z úcty k Bohu chtěli žít podle Písma, byli vypuzeni z duchovně vychladlého evangelického sboru. Jednalo se i o některé presbytery. Prvním členem valašského sboru se stal Josef Šrámek, a to v r. 1899. Domácí shromáždění v jeho domě hostilo kazatele Františka Urbánka i Aloise Adlofa.

Oba kázali po domech i ve Vsetíně – Jasence a výsledkem toho bylo přijetí dalších 22 členů valašského sboru v r. 1916. Druhý exodus z evangelické církve nastal v meziválečném období, opět na Velké Lhotě. Velké požehnání měla v našem sboru služba kazatele Ladislava Mikuleckého, při níž Pán vypůsobil mnohé změny. Po Ladislavu Mikuleckém ještě požehnaně sloužili kazatelé Jaromír Trnka, Miroslav Cvrček, Zdeněk Chromčák a Josef Škrobák, Stanislav Stebel a Pavel Škrobák.

Valaši rádi a pěkně zpívali, a proto nebyla ve vsetínském sboru nikdy nouze o dobré zpěváky. Sdružovali se do pěveckých sborů a jejich hlasy často zaznívaly i na stanicích, kterých míval sbor vždycky velmi mnoho. V jednom období sahala valašská diaspora od Kyjova až po Frenštát pod Radhoštěm – celkem 14 kazatelských stanic. Do nedělních dopoledních shromáždění na Jasence docházeli lidé z bližších stanic (Růžďky, Ratiboře, Bystřičky, Hošťálkové…) pravidelně pěšky – někdy až 15 km.

V nedávné minulosti Pán církve požehnal vsetínský sbor početním růstem. Za působení kazatele Stanislava Stebla (v letech 1990 – 1999) se sbor rozrostl na více než 300 plnoprávných členů. Pravidelná shromáždění se v té době konala kromě sídla sboru ve Vsetíně – Jasence rovněž v kazatelských stanicích ve Velké Lhotě, Zlíně, Luhačovicích a Hranicích na Moravě. Valašský sbor se proto od 1. 1. 1999 dělí na dva samostatné: ve Vsetíně (s kaz. stanicemi Zlín a Luhačovice) a ve Velké Lhotě (s kaz. stanicí Hranice). A v nedávné historii dosahuje i dílčího cíle dlouholetá duchovní práce ve Zlíně. Shromáždění se tu rozrostlo do počtu až 80 osob a tato kazatelská stanice se stala 1. 1. 2003 samostatným sborem.

Duchovní probuzení, jež přišlo v době kazatele L. Mikuleckého, zasáhlo i nejznámější moravské lázně Luhačovice. Tam je společenství sice malé, ale prospěšné křesťanům, kteří se v tomto městě léčí. V posledních době zažívá i tato malá stanice obživení. Od r. 2007 se připojila k samostatnému Sboru CB ve Zlíně.

V roce 2006 vznikla ve Vsetíně nová kazatelská stanice založená členy našeho sboru. Z ní se v roce 2008 stal nový Sbor Církve bratrské – Maják. Obě tato vsetínská společenství se v mnoha věcech odlišují, a tak můžeme lépe oslovit různé skupiny lidí ze Vsetína a okolí.

Sbor vznikl a rozrostl se díky probuzení v minulosti. Od mateřského sboru se oddělily tři další samostatné sbory. Co však vsetínský sbor dnes? Nechceme se stát křesťany, kteří by stavěli pouze na probuzenecké tradici, ale chceme být věřícími lidmi, každodenně prožívajícími pokání a obnovu z Ducha svatého. Ve sboru je touha po životě z Boha a po tom, aby Pán mohl konat své dílo mezi námi. Záleží na nás, kdo dnes ve sboru žijeme a pracujeme – na naší touze po Božím slovu a obecenství s věřícími, na ochotě vstoupit do nových věcí, na obětavosti a věrnosti Ježíši Kristu i jeho slovu. Prožíváme sice čas od času vnitřní pnutí, ale věříme, že je to sám Pán Ježíš, kdo má ve své ruce naši budoucnost, a že nám požehná.