Bratrská rodina

Na počátku tohoto století vznikla v Evropě zajímavá diskuse, kterou rozpoutal svým dopisem Lev N.Tolstoj. Známý francouzský spisovatel Emil Zoll tehdy doporučoval francouzské mládež, aby si uvědomili význam práce a začali konečně pracovat. Zdůrazňoval, mládeži, že jedině v tom je spása Francie. Tolstoj na to odpověděl ve svém dopise Zollovi, když paradoxně citoval čínského filozofa, který hlásal, že nepracovat člověku daleko více prospívá, než pracovat. Tolstoj oponoval v prohlášení, že spása Francie je v nepráci a to nejen Francie, ale všech nás. Tolstoj tím nechtěl říci, že nemáme vůbec pracovat, ale je velký omyl hledat spásu v práci.

Dnešní doba nutí nás, křesťany, přemýšlet, jaký prostor pro práci máme ve svém životě vyčlenit. Abychom na takovou otázku mohli odpovědět, musíme znát odpověď na otázku, co vůbec práce je. Victor Hugo napsal, že pohled k nebesům je také práce. Co tedy považujeme za oblast práce, když pro některé je zábava tvrdou dřinou a jiní se do práce chodí bavit? V minulé době byl tento jev častější, dnes je výjimkou. Co tedy práce je? Jak má křesťan pracovat a jak se má vypořádat se situací, kdy se dostane do role nezaměstnaného.

Již staří Řekové i Římané kladli rozdíl mezi fyzickou prací a prací duševní. Již tehdy pokládali tělesnou práci pro vzdělaného člověka za nedůstojnou. Ta patřila otrokům. Buddhismus i Islám zahrnují v sobě podobný názor.

V našich uších nám možná ještě stále zní známá píseň dělníků minulého století: “...ta práce matka pokroku a s ní armáda otroků jde hájit svoji čest... buď práci čest...” Tuto píseň převzali jako svoji hymnu komunisté. Jejich ideologie i praxe nejvíce zdiskreditovala práci. Podle Písma Svatého náleží na prvním místě čest Pánu Bohu, Ježíši Kristu a mužům připomíná apoštol Pavel, aby měli úctu ke svým manželkám. Rovněž sloužícím v církvi patří čest. Práci čest nepatří. Podle Písma je práce Božím příkazem a nese sebou Boží požehnání. U Izraelců, kteří věřili v živého Boha, vidíme správný pohled na práci. Pro ně byla jakákoli práce, ať fyzická nebo duševní, pokládání jako Boží rozkaz. “Podmaňte si zemi a panujte nad ní.” - “Šest dní pracovati budeš!” - “Kdo nechce pracovat, ať také nejí.” Právě účelná práce odlišuje člověka od ostatních tvorů.

“Člověk vychází za svou prací a koná ji až do večera.” (Ž 104,23) Bible nám dokazuje, že poctivá práce přináší Boží požehnání. Napomíná nás také k pilné práci: “Jdi k mravenci lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš.” (Př 6,6-11) - “Ten, kdo při své práci zahálí, je bratrem ničitele.” (Př 18,9) U těchto slov si musíme uvědomit, že jde o Boží slovo. Není bez zajímavosti, že první izraelský král byl původně pastevce a oráčem. Pán Ježíš byl stavebním řemeslníkem a nikdo nespočítá, kolik doktorátů bylo složeno z jeho učení. Pán Ježíš sám odsuzuje lenost (Mt 25,14-30)

Jsme dva věřící kamarádi ze dvou různých křesťanských konfesí z Kolínska a rozhodli jsme se vyjádřit svoji jednotu v Kristu společným ekumenickým pochodem z Husince do Říma: Ivan Kolman, katolík, profesí malíř a restaurátor; před několika lety po obrácení k Ježíši Kristu jsem šel pěšky z Prahy do španělského Santiaga de Compestala. (V tomto městě je podle tradice pohřben apoštol Jakub Zebedeův.) Petr Nobilis, člen kolínského sboru Církve bratrské, stavař, tramp a muzikant, obrácený před třemi roky. Před rokem jsem procestoval se stanem a spacákem celý Izrael.

Jaká je naše zkušenost s křesťany druhé konfese?

I.Kolman: Dobrá. Mladí mluví o polepšování, staří vzpomínají na ty, co ještě nezemřeli, anebo už jsou v Pánu. Všichni působí jako znalci Písma a s chutí častují biblickými výroky. Nosí s sebou drobná kapesní vydání Bible tištěná mikroskopickými typy. Mají buď dobrý zrak nebo dobré brýle. Vždy jsou hotovi k diskusi a společné modlitbě. Všiml jsem si, že společná modlitba, při které jeden po druhém řekne, co má na srdci, jim do určité míry nahrazuje zpověď. Tím, že mluví k Bohu, neostýchají se před druhými vyjevit i věci poněkud niternější. Dobře se tedy navzájem znají a respektují.

P. Nobilis: Ještě lepší. Několik katolických bratří mi velmi pomohlo s pochopení základních Božích pravd. Budiž jim ke cti, že přiblížili Ježíše a necpali do mě papeže nebo pannu Marii. V Izraeli jsem strávil mnoho času s katolíky, chodil s nimi na modlitby a k přijímání (většinou podobojí) a velmi jsme se spolu radovali při chválách Pána. Děkuji Bohu za každého spaseného člověka, upřímného křesťana, bez ohledu na konfesi.