Buďte plni Ducha

Ef 5,18-20

 

Už jste se někdo v životě opil? Máme potom o čem svědčit, z čeho nás Kristus vysvobodil.

Už jste někdo naplněn Duchem zpíval Pánu?

 

Zadání:

Prosíme o úvodní výklad na text Ef 5,18-19. Byli bychom rádi, kdy to nebyla jen exegeze, ale skutečné výkladové kázání. Proč se tam objevují žalmy, chvalozpěvy a duchovní písničky? Je zpěv výrazem plnosti Ducha?

 

Kontext 1: číst (Ef 5,1-20)

Dávejte si pozor jak žijete! To, jak člověk žije ovlivňuje vztah k Bohu. Hlasy doby: Je jedno, zda-li se člověk opije, nebo neopije, je jedno, jestli žije s partnerem před svatbou, nebo nežije. Je jedno, zda-li je někdo na kluky, na holky, na peníze, hlavně když nějak věří a prokazuje lásku. Apoštol Pavel však varuje: „O smilstvu ať se ani nemluví“, natož, aby se to stalo. Jsou zde zmíněny: chamtivost, zlé řeči a pod. Bible říká: není jedno, jak člověk žije! To všechno ovlivňuje spasení. Smilníci, prostopášníci, lakomci a podle 1K 6,9 - smilníci, modláři, cizoložníci, nemravní, zvrácení, zloději, lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království; podle Zj 22,15 - venku zůstanou nečistí, zaklínači, smilníci, vrahové, modláři - každý, kdo si libuje ve lži.

Proto Pavel říká: „Nepromarněte tento čas a hleďte pochopit co je vůle Páně“. Nepromarněte tento čas tím, že byste nedávali pozor, jak žijete. Přicházejí zlé dny. Dny, kde je těžké rozpoznat, co je hřích a co hřích není, protože základní Boží pravdy jsou zpochybňovány (poznámka o liberalizmu).

Shrnutí kontextu: Pavel nejdříve ukazuje, kudy cesta k Bohu nevede, čím člověk nemá být naplněn a ovládán. Situaci potom obrací a říká: co je to pravé naplnění a jak se projevuje.

 

Text - jiné překlady:

Ekumenická – není zde příliš doslovná, její podání nutné považovat za výklad (ne překlad).

Kralická - A neopíjejte se vínem, v němžto jest prostopášnost, ale naplněni buďte Duchem svatým, mluvíce sobě vespolek v žalmích, a v chvalách, a v písničkách duchovních, zpívajíce a plésajíce v srdcích vašich Pánu...

Nová Smlouva - A neopíjejte se vínem, v němž je prostopášnost, ale naplňujte se Duchem. Mluvte k sobě ve chvalozpěvech, v oslavných zpěvech a v duchovních písních, svým srdcem zpívejte a hrajte Pánu...

Luther – Nechlastejte (saufen) plno vína (plni vína), z čehož vychází nespořádaná (nepořádná)

existence (bytí), nýbrž nechte se naplnit Duchem. Povzbuzujte se navzájem žalmy, chvalami a duchovními písněmi, zpívejte a hrajte Pánu ve vašem srdci...

 

Vlastní text:

Neopíjejte se (methyskein; pasivní imperativ, neopíjejte se, nenechte se opít).

Víno (oinó). Lidové přísloví říká: In vino veritas (ve víně je pravda), bible říká, ve víně je prostopášnost (asotia). Prostopášnost, původně „nezachranitelnost“. Stejné řecké slovo je použito např. 1P 4,2-4 – „Proto i vy ve zbývajícím čase života nebuďte oddáni lidským vášním, ale vůli Boží. Dost dlouho už jste dělali to, v čem si libují pohané: žili jste v nevázanosti, vášních, v opilství, v hodech, pitkách a v hanebném modlářství. Když se již spolu s nimi nevrháte do téhož proudu prostopášnosti, dráždí je to a urážejí vás“. Tt 1,5-6 - „Proto jsem tě ponechal na Krétě, abys uvedl do pořádku, co ještě zbývá, a ustanovil v jednotlivých městech starší, jak jsem ti nařídil. Mají to být lidé bezúhonní, jen jednou ženatí, mají mít věřící děti, kterým se nedá vytknout nevázanost a neposlušnost“.

Buďte naplněni Duchem /ne vínem/ (plérún; pasivní imperativ, nebo prezentum). „Plni Ducha“ (ekumenický překlad) je druhou možností překladu. Většina překladů však volí imperativ. Protože je zde zároveň použit pasivní tvar, je nutno přeložit ne „vy naplňujte“, ale „nechte se plnit (naplnit, doplnit)“. Podobně zná NZ naplnění člověka láskou, vírou... Toto naplnění (tedy pasivní formu tohoto řeckého slova) vykládáme tak, nádoba, prostor, prázdný člověk má být naplněn. Slovo se dá přeložit i tak, že něco nedokonalého má být přivedeno k naplnění. Ke slovesu plérún existuje i adjektivum plérés (naplněný, plný, úplný, plnočetný), které nutně už ve svém významu předpokládá naplněnost až po okraj, až okraj přetéká. Toto slovo se nedá použít na označení napůl něčeho naplněného. Pouze zcela zaplněný, to je ten správný překlad. V této souvislosti: pokud je člověk naplněn Duchem Božím jen zčásti, není tu něco v pořádku.

Zpívejte (lalein; dosl. hovořte mezi sebou v žalmech, chvalách a duchovních písních). Nevím co to znamená „hovořte (mluvte) písně“, když se přece písně zpívají, dělat ze shromáždění operu či operetu zřejmě není pravým pochopením tohoto slova. Nevím a nezjistil jsem, zda-li zpívaná křesťanská liturgie, tedy mluvený text, který se zpívá, nemá svůj původ právě zde. Daný obrat „hovořte v písních“ bych přisuzoval vyjadřování řeckého jazyka a přeložil jej jako „zpívejte“. Leda že bych vám zbytek kázání dozpíval.

Druhým výkladem tohoto slova je, že se zde nejedná o zpěv, ale o skutečnou mluvenou řeč. Zpěv Pavel zmiňuje až v další větě. Jako kdyby Pavel říkal: buďte naplněni Duchem, hovořte mezi sebou (ve společenství) o duchovních tématech. Inspirace pro řeč na duchovní témata je v žalmech a duchovních písních, které znáte. Uvědomme si, že v té době ještě neměli Bibli, jak ji máme my. Zřejmě ale znali texty biblických písní a Pavel ukazuje: vaše společná řeč má být na duchovní témata, to je to pravé, čím se máte zabývat při společných setkáních. To je výraz naplnění Duchem, když budete mezi sebou hovořit tak, jak to znáte z textů těchto písní. Kontext ukazuje, o čem se zřejmě také na společných setkáních často mluvilo. Prakticky celá pátá kapitola je o mluvení. (Ef 4,29-31 „Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost. O smilstvu ať se mezi vámi ani nemluví, ať se nemluví o nezřízenosti či chamtivosti (Ef 5,3); vést sprosté, hloupé a dvojsmyslné řeči se nepatří (5,4); nenechte se svést prázdnými slovy (5,6); nazývejte hřích pravým jménem (5,11); je odporné mluvit, co dělají potají (5,12). Pavel může zrovna tak ukazovat, že z našich úst (a to je známka naplnění Duchem) vychází jiné slovo, slovo duchovní, podobné tomu z textů křesťanských písní, žalmů apod.

Společně (eautois). NZ zdůrazňuje společenství. Křest si člověk nemůže udělit sám, potřebuje druhého, Večeře Páně je slavnost společenství, bohoslužba je rovněž společná, je tu společný zpěv, společná modlitba, společná duchovní řeč. Sólové křesťanství je nebiblické křesťanství. Apoštol Pavel nenechával jednotlivce roztroušené, ale zakládal sbory, společenství, vedl je dohromady.

Žalmy (psalmoi).

Chvalozpěvy (hymnoi). I Nový zákon zná křesťanské hymny (Fi, Ko, Zj - hymny o Kristu).

Duchovní písně (ódais).

Zpívejte a chvalte (adein, psallein). Někteří překládají hrajte, ale v textu nalezneme chvalte.

Chvalte Pána z celého srdce. Základní text není z celého srdce, nýbrž v srdci, tedy nejenom ústy. Ať chvála zní zevnitř člověka, neboť Hospodin hledí především k srdci.

Vždycky a za všecko vzdávejte díky (eucharistein; eucharistia je řecky „dík, vděčnost“). Participium prezenta ukazuje na trvalý opakující se jev. Stálá vděčnost a stálé děkování.

I toto místo nepřímo ukazuje rozdíl mezi chválou a děkováním. Je zde zmíněno zvlášť, že máme oslavovat Pána a zvlášť že mu máme být vděčni a děkovat. Mám za to, že i celý Nový zákon rozlišuje tyto dvě věci. Chvála a uctívání, vyvyšování Božího jména, přiznávání cti a důstojnosti Bohu vedle vděčnosti za dary, Boží lásku a spasení. A i když se tyto dvě věci v lidském srdci mísí, zůstávají dvěma věcmi. (Příklad: Farář Mentzer a píseň KK 49).

Zajímavým doplněním je postřeh, že všechna slovesa textu jsou participia. Hlavním slovesem zůstává slovo „buďte naplněni“, ostatní slovesa jsou významově až v druhé kategorii. Nejvěrnějším překladem těchto řeckých jemností je kralický text (viz. výše).

 

Je zpěv výrazem plnosti Ducha?

Hledal jsem jednoznačná prohlášení v Novém zákoně, zda je zpěv výrazem Božího naplnění, nebo ne. Duch Boží, když člověka naplní, koná své dílo. To se projevuje mnoha a mnoha způsoby. Zásadní naplnění Duchem svatým se projevovalo mimo jiné i tím, že učedníci byli schopni směle a svobodně kázat Boží slovo. Šlo především o zvěstování Kristovy smrti a vzkříšení. Zpěv v NZ není tím nejdůležitějším projevem působení Ducha, ale jednoznačně tam také patří. Sk 16,25 „Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha; ostatní vězňové je poslouchali.“

(Ko 3,16) „Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch.“ Zde je psáno, že Duch Boží člověka pudí k chvále, která je vyjádřena právě zpěvem.

Ve Starém zákoně potom čteme o lidech, kteří Hospodinu přímo sloužili zpěvem a Bůh ji přijímal jako kteroukoli jinou službu.

(1Pa 25,6) Ti všichni byli k ruce svému otci při zpěvu v Hospodinově domě s cymbály, haframi a citarami, ke službě v domě Božím z králova pověření...

(1Pa 23,5) čtyři tisíce oslavovaly Hospodina na nástroje, které dal k oslavování Hospodina udělat...

(1K 14,15) Budu se modlit ve vytržení ducha, ale budu se také modlit s vědomou myslí. Budu zpívat chvalozpěvy ve vytržení ducha, ale budu zpívat také s vědomou myslí.

 

Kontext 2:

Plnost Ducha se projeví nejen v písních a chvalách, ale i v poddanosti. Nejdříve jedni druhým, potom, manželky manželům, děti rodičům, církev Kristu, otroci pánům. Plnost Ducha se projeví samozřejmě i v lásce, konkrétně mužů k manželkám atd...

 

Kázání:

V textu se srovnávají dvě věci: plni Ducha proti plni vína. Když je člověk naplněn Duchem, zpívá a děkuje Pánu. Když je člověk naplněn vínem, také zpívá, ale jinak. Apoštol Pavel zřejmě věděl, že některý bratr, nebyl naplněn Duchem, protože byl naplněn vínem. Kdo je příliš spjat s tím pozemským, s cenou pozemského požitku která je v protikladu s usilováním po plnosti Ducha, nebude moci zpívat Pánu.

 

Naplnit nádobu (budeme jí říkat br. Sklenička) olejem až po okraj, až přetéká.

To je obraz člověka, který je naplněn Duchem Božím, přetéká chválou, ta chvála se velice často projevuje v písních, přetéká vděčností. To je obraz, který máme mít před očima.

 

Nalít víno (50%).

Víno nám ale olej vytlačí pryč. Když se člověk nechá naplnit něčím jiným, přítomnost Ducha svatého se ztratí a člověk už není schopen přetékat chválou a děkováním. Jeho srdce zaplnilo něco jiného.

 

Nalít víno (100%).

A už je to celé pryč, Duch svatý opouští (opustil) náš život, na nějakou chválu Bohu a díkůčinění si ani nevzpomenu. Vždyť mám přece tolik jiných starostí a potřeb, nějaký Duch Boží, jak to vlastně funguje? Fyzicky jsem sice ve shromáždění a třeba i Bohu někde sloužím, ale vnitřek je naplněn něčím jiným. Do br. Skleničky vidíme, ale do jiných ne, a tak se to na první pohled nedá poznat, čím je kdo naplněn. Později se ale člověk prozradí tím, co mluví. Ježíš pověděl: Čím srdce přetéká, to ústa mluví (Mt 12,34). To nalévání vína a mizení Ducha se nejdřív děje nenápadně, skrytě, není to vidět. Za nějakou dobu si toho někdo ve sboru všimne a začne, nezdá se ti, že se nám tu vytrácí přítomnost Ducha svatého? Nezdá se ti, že nějak ztrácíme první lásku k Pánu? Že nás najednou víc zajímá a naplňuje jak se nám daří, co bude s našimi dětmi a kam se dostaneme na dovolenou? Potom si toho všimne i kazatel a po určité době vyčkávání aby svým kázáním někoho nezranil, v době, kdy je už situace jasná a všichni to vědí a i tak trochu se situací vlažnosti počítají se snaží nalít zpátky trochu Ducha svatého. Uděláme nějaké speciální shromáždění, kde budeme Pána chválit, uděláme shromáždění napínavější, pestřejší. Víc hudby, nějakou chválící skupinku, kázání trochu zkrátíme a přidáme nějaká svědectví, aby to celé bylo poutavější. Biblické hodiny uspořádáme jinak, aby byly přitažlivější. To přece musí zabrat. Když budete pěkně zpívat, znamená to, že jste naplněni Duchem.

 

Nalít olej.

Olej se však do nádoby nedostane a stále v něm zůstává víno.

Jenže za nějaký čas zjistí, že taková snaha věci pomohla jen některých málo jednotlivců. Je možné přesvědčit člověka biblickými argumenty a citáty z Písma aby chválil a zpíval Pánu, když je jeho srdce naplněno něčím jiným? Obnova sboru ve snaze o přilévání Ducha Božího nepřinesla očekávané výsledky a probuzení. Jaké je tedy řešení?

Protože je v textu použit pasivní tvar, je nutno přeložit ne „vy naplňujte“, ale „nechte se plnit (naplnit, doplnit)“. Aby mohl být člověk naplněn Duchem svatým, musí to ostatní, co jej naplňuje, vylít. Aby lidé Pána chválili, aby sbor byl obnovován, aby zpívali z čistého a radostného srdce nelze lidi nutit. Nelze je hnát biblickými argumenty do kouta a vyčítat jim, vy jste takoví vlažní křesťani, co si s vámi máme počít. Nejde druhého donutit, aby Bohu zpíval, když jeho srdce naplňuje něco jiného. Chválu a vděčnost bratřím a sestrám nemůžeme přikazovat. A když se o to budeme pokoušet, může se to obrátit proti nám. Čím víc jako kazatelé budeme tlačit na nenaplněné lidi a snažit se jim dolít Ducha svatého, tím se někteří budou víc bránit a bude vznikat napětí, zklamání, sbor se zastaví a začne se zbytečně dohadovat. Ducha svatého totiž dolévá pouze sám Pán. To není v naší moci, to nemůžeme způsobit. Jediné, co v takové situaci, kdy se ztrácí probuzení, kdy sbor umdlévá, kdy jsou lidé naplněni něčím jiným, jako kazatelé můžeme dělat, je pomáhat bratřím a sestrám poznávat jejich vlažnost a pomáhat vylévat víno, vylévat všechno to co, brání Duchu Božímu. A když je vylita špína a přijde Duch Boží, který sám vypůsobí chválu a vděčnost.

Vylít víno.

To je to, co máme jako kazatelé dělat. Tak lidem pomůžeme. Bratře, sestro, pokud je v tobě víno, není tam Duch, vyleješ to?

Nalít olej.

Zde vidíme br. Skleničku připraveného k chvalozpěvům a duchovním písním.

Roy HESSION, Cesta kříže

Přetékající kalich:

Zlomení člověka je prvním krokem na cestě k probuzení. Přináší vítězný život a umožňuje naplnění Duchem svatým. Kdybychom teď měli povědět, zda jsme naplněni Duchem svatým, kolik z nás by mohlo říci své „ano“? Naplnění Duchem svatým - to je ryzí dílo Boží a je nám dáno z milosti. Na nás jenom je, abychom předstoupili před Pána Boha zlomeni v naprosté prázdnotě a On se už postará o to, abychom byli naplněni. Andrew Murray říká: Tak jako voda vniká do nejnižších míst, tak Pán Bůh vlévá svoji slávu a moc do srdcí ponížených a vyprázdněných.“ Naše srdce je podobno kalichu, který máme podat Pánu Ježíši s upřímnou touhou, aby On jej naplnil vodou života. Murray líčí Pána Ježíše jako toho, kdo nosí zlatý džbán s vodou života. Když jde kolem, podívá se do našeho kalichu a jestliže je prázdný a čistý, naplní jej vodou života tak, že až přetéká. Protože Pán Ježíš stále chodí kolem nás, může náš kalich stále přetékat. To je to, nač myslel David, když napsal: „Kalich můj naléváš, až oplývá" (Žalm 23, 5). Tu dochází k duchovnímu obživení, protože v našich srdcích začne vítězit Boží pokoj. Náš život bude zaplaven mnohým požehnáním a my se rádi budeme o ně sdílet s druhými. Lidé se domnívají, že umřít sám sobě znamená ochuzení a znehodnocení života. Skutečností je pravý opak. Neochota umřít sám sobě ochuzuje lidský život. Smrt s Kristem vždycky vede k životu s ním, a kde je život s Kristem, tam je přirozeně i pokoj a radost. Tam kalich života přetéká, jedním proudem k hynoucím duším ve starosti o jejich spasení, druhým proudem k našim věřícím přátelům v hluboké touze býti jim k požehnání.

Proto se ve své službě soustřeďme ne na dolévání Ducha. Nesnažme se suplovat samotnou Boží práci, soustřeďme se na to, abychom dokázali pojmenovat a vylévat věci, hříchy, které zabránily činnosti Ducha Božího.

Pamatuj, že nový život můžeš přijmout pouze do prázdných očištěných rukou. Amen.