Referát pro pastorálku 2. 2. 2000 s přihlédnutím k názorům členů komise pro revizi KK
PROČ MÁME UŽÍVAT KANCIONÁL
Není to něco historického, co bychom mohli úspěšně (misijně) nahradit novými mládežnickými a charismatickými zpěvníčky? Jsme přesvědčeni, že kancionál nemůžeme odložit. Máme pro to následující důvody:
KK sjednocuje českou CB s výjimkou těšínských sborů, ale i ty mají zase svůj polský kancionál. Zpěvníčků je mnoho a vycházejí stále nové. Tak se nám stává, že při návštěvě jiného sboru CB si zazpíváme společně méně písní než třeba při bohoslužbách ČCE. Varující je soudobé dění v Jednotě bratrské: Jeden z motivů rozdělení bylo i odložení kancionálů některými sbory církve. KK nás pořád ještě sjednocuje napříč generacím (to pochopili např. organizátoři „Přihořívá“).
Nemůže nám být jedno, kdo prostřednictvím zpěvu vyučuje naše shromáždění: zda Hus, Čeští bratři, reformační otcové, Komenský, probuzení evangelíci a zakladatelé naší církve, nebo mladí autoři, jejichž víru a hlavně život jinak neznáme.
Naše církev téměř nemá liturgii. Kromě Písma – které je společné všem věrným křesťanům – nás tedy sjednocuje jenom pár textů při křtu, přijímání do sboru či při svatbě. Kancionál potřebujeme jako důležité liturgické i věroučné pojítko sborů uvnitř denominace. Nemělo by být vícegeneračního pravidelného shromáždění CB beze zpěvu z KK nebo Śpiewniku pielgrzyma s přiměřeným doprovodem. Jedna píseň jenom „aby se neřeklo“ je nedůstojným řešením. To ovšem nevylučuje zpěv písní také z jiných zdrojů.
JE NÁŠ „LITURGICKÝ“ ZPĚV OPRAVDU „NEVALNÉ ÚROVNĚ“?
(jak se pravilo v zadání programu této pastorálky)
To vůbec není otázka, zda kancionál ano či ne, ba ani zda KK 1965 nebo již nový, i když doufáme ve zlepšení. Je to otázka kazatele, návyku a chuti sboru a v neposlední řadě varhaníka. Jistě znáte sbory, kde se zpívá s chutí, hlasitě a svižně. Naopak při „zďovkách“ často slyšíme jen uměle zesílený zpěv několika lidí na stupínku.
Znalost KK ovšem upadá. Podle průzkumů br. Jana Kostomlatského v 10 sborech a stanicích CB znají všichni jen něco přes 50 písní ze 662 – počet by trochu narostl písněmi na společný nápěv. Zhruba stejný počet je písní zcela neznámých účastníkům shromáždění. Podle přesné statistiky br. Jaromíra Vlčka nebylo v Trhovém Štěpánově za 10 let zpíváno 116 písní, pouze jednou či dvakrát zpívali 128 písní: tj. 244 písní prakticky nebylo využito.
Snad by se našemu „liturgickému“ zpěvu napomohlo, kdyby se užívání Křesťanského kancionálu vyučovalo na ETS a při církevním vikariátu.
V ČEM VYDÁNÍ KŘESŤANSKÉHO KANCIONÁLU Z R. 1965 UKÁZALO DOBROU CESTU
Především si uvědomme, že od posledního vydání uplynulo plných 35 let. Jako v jiných oblastech, zaspali jsme i tady přípravou nového vydání, která mohla být vykonána ještě v době totality a dána do tisku už před 10 lety. Neměli bychom ovšem příliš kritizovat předchozí komisi, dokud sami jen začínáme. Ačkoliv na nás působí KK 65 zastarale, musíme přiznat, že dobře posloužil. Když kancionál prozkoumáte blíže, naleznete celou řadu dobrých vydavatelských počinů po stránce slova i hudby. Nechci nikoho postavit stranou, ale domnívám se, že hlavní zásluhu na tomto tehdejším pohybu vpřed má bratr Bohumil Kejř st.
Jenom zběžným prolistováním jsem našel na 40 písní, které byly tehdy zařazeny nově, a byl to šťastný výběr – ujaly se a jsou v oblibě dodnes. Předesílám, že seznam je neúplný.
Starší písně (jiné kancionály, nebo obecně známé jako např. spirituály) s novými nebo upravenými texty:
1 Radujme se vždy společně |
69 Buď počátkem to Slovo nám |
72 Haleluja, lidstvo plesej |
93 Vizmež pacholíčka |
96 Zde u tvých jeslí |
98 Dnes jásejte, věrní |
135 Buď tobě sláva |
153 Přijď, Králi |
157 Pán je blízko |
229 Znám proud živé vody |
269 Pojďte vyznat hříchy své |
300 Křesťanem vždy být chci |
398 Mne zajmi, Pane můj |
425 Má Kristus klíč |
452 Tys má, Pane, skála |
469 Jak rozkošné a milé |
505 Nuže, bratři, chleba lámejme |
Z repertoáru pěveckých sborů:
131 Haleluja, Haleluja (Palestrina) |
207 Oddej se cele Pánu |
310 Jaká radost žít |
332 Do příkrých míst |
384 Když upadám |
414 Nad všechny klenoty |
442 Svěřím své břímě |
551 Pánu písni společná |
557 Stojíme v bázni |
Z mládežnických zpěvníčků:
263 Jak ovce zašlá |
339 Jméno znám |
525 Pane můj, ty všecko znáš |
624 Večerní zvony |
647 Krásnou vlast připravil |
Písně nově složené pro KK:
19 Oslavujte Hospodina |
78 Narodil ses jako dítě |
152 Přijď, ó Pane Ježíši |
175 Slyš, Pane, naší touhy |
285 Kdybych neměl tvojí milosti |
342 Jistotu vzácnou |
483 Chléb života mi lámej |
66 Bože, který hvězdy krásné |
Byli bychom rádi, pokud by se nám podařilo nově zařadit tolik písní, které by se staly v církvi „evergreeny“. Práci komise z r. 1965 je třeba po této stránce ocenit. A to ponechávám stranou mnohé úpravy doprovodů, protože sám nejsem muzikant.
V ČEM ZŮSTALA STÁT REVIZE Z R. 1965 NA PŮL CESTY
Patrně z přílišné úcty k tradici a zvláště k církevním „klasikům“ nechala v KK řadu zbytečných archaismů. Např. 71 písní začíná slůvkem „Ó“, které dnes působí směšně. Texty užívají koncovky, jako v 5. pádě „hříšníče“, slova jako „dítky“, „plesati“, „celovati“ apod. Jsou nějaké „oprávněné archaismy“? Jistě, např. v reformačních a bratrských písních, kde jsou vysloveně půvabné. Podobně v textech do 19. stol. Na přelomu staletí a ve stol. 20. však už nemají místo.
Všimněte si, že i texty soudobých autorů se v tom liší. Např. Jan Pelíšek píše:
„Ó miluješ mne? Mluv, Šimone Jona!, Tvůj Spasitel se tebe táže tak. Ta láska tvá, zda opravdová ona? Ó mluv a přísahej teď, pomni však…“ Nebo jiný evangelický klasik Jozef Baštecký: „Vstaň, slyš, jak k sobě zove tě Páně sladký hlas, vstaň, počni žíti nové, dokud spásy čas!“ Trochu jiného druhu, velmi emotivní, ale snad proto už dnes těžko přijatelný, je slovník Aloise Adlofa, jinak velikého básníka: „Slyš, ó duše, vždyť i tebe zve ten přelaskavý hlas! Tys též míněn, ty smíš vjíti na hostinu nebeskou, abys mohl nasytiti hladovitou duši svou.“ (196). Nebo: „Znám tě, prsa dmou se v plesu, znám tě, nebes to je slast, znám tě, proto k tobě spěji, neb kdes ty, tam má je vlast.“ Verše Jana Hochmana plynou většinou podivuhodně hladce, ale i on nás překvapí spojením jako „že mdlý zrak nezří budoucnost…“, nebo „…tu vůni a ten zpěvný ples můj Ježíš zplodil sám.“
Nebuďme k těmto autorům příliš kritičtí, ale nemůžeme jen ctít jejich autoritu a považovat jejich texty za nedotknutelné. Skládali formováni dobou (jen nahlédněte do básní Nerudových nebo Vrchlického), ale jistě by uznali naše právo jejich texty revidovat. Na druhé straně je však nepřijatelná archaičnost a šroubovanost textů autorů, kteří KK v r. 1965 sami revidovali. Tam budeme muset mnoho vynechávat, nebo pořizovat texty nové.
Ačkoliv stojíme o písně, které by vypovídaly o víře, vyzývaly, kázaly nebo parafrázovaly Písmo, není už doba pro texty, které připomínají teologické traktáty.
Tady jsme u problému parafrází celých žalmů. Při starobylosti žalmové poezie se pak autoři nevyhnuli textům jako: „Z neplodných přec plémě vzdělává, dřív jež v posměchu jen rdí se, matka dítek veselí se…“ (46 SV!). Abychom se vyvarovali podobných vět, které vyluzují nejspíše úsměv, dáme přednost básnickému zpracování částí žalmů, jakýmsi básnickým ohlasům. Už naši zakladatelé upustili od kalvínské povinnosti, mít ve zpěvníku všech 150 žalmů, a to kompletních.
Hudební redakci revidovaného KK bude muset provést odborník, nejspíše jeden, jak to pro KK 65 z větší části udělal br. Zdeněk Čep. Co však je jasné i nám laikům: Je příliš mnoho písní se společným nápěvem, jak se říkávalo „známau notau“. Tak např. nápěvy 45, 138 a 516 jsou použity pětkrát, 147 a 365 šestkrát, 348 sedmkrát a 317 dokonce jedenáctkrát. Domnívám se, že trojí použití stejného nápěvu by nemělo být nikde překročeno, a i to by mělo být jen zřídka. Také je potřebí některé nápěvy snížit nebo zmenšit jejich tónový rozsah. Podle názoru br. Kostomlatského by se mělo dvoučárkované „e“ vyskytovat jen výjimečně.
Ideální by bylo, aby kancionál pokrýval všecka témata kázání (alespoň zhruba) a rozhodně všecky sborové příležitosti. Dosavadní je silně zaměřen na evangelizační výzvu, což svědčí našim otcům ke cti. Podobně citovým způsobem však už dnes zpravidla nevyzýváme.
Tehdejší textová redakce byla velmi jednostranně v rukou br. Samuela Vernera, který – jak jsme se dověděli – měnil a hlavně doplňoval bez vědomí ostatních členů komise, často jen aby se vyplnilo místo. Bratrovy texty jsou už na svou dobu archaické a strojené, i když z jeho pera pochází několik opravdových skvostů, jako „buď tobě sláva“, „Zde u tvých jeslí“ a další. Kvantita však byla nakonec na úkor kvality. Od tohoto autora pochází řada textů „známau notau“ i nevhodně doplňované sloky a prodlužování písní. Některé krásné jednoduché texty byly tak zkomplikovány skoro k nezpívatelnosti („Jméno znám“ nebo „Křesťanem vždy být chci“). Podíl bratra známé zkratky SV nesmí být opomenut nebo zrušen, ale patrně značně omezen.
Některé písně byly zařazeny nevhodně, např. slovenská obrozenecká „Kdo za pravdu hoří“, ale ani všecky písně třeba Royových nám nejsou blízké svou hudebností. Vůbec se nejedná o nacionální přístup, jiné písně bratří Slováků jsou nám milé (např. 342, Jistotu vzácnou).
JAK BY MĚLA KOMISE PRO REVIZI KK POSTUPOVAT
Dosavadní KK bude nutno „zeštíhlit“, způsobem, který jsem už naznačil: vynecháním písní příliš nesnadných, opakovaně spojených se stejným nápěvem, chronicky neužívaných a dále vynecháním nadbytečných a hlavně dodatečně přidávaných slok. Rozhodně však musí KK i dále obsahovat zpěvné písně reformační, klasiků naší církve a evangelictva i vhodně přidané písně v r. 1965.
Texty starších autorů si troufáme rozumně odarchaisovat a případně zkrátit. Poohlédneme se, zda už tuto práci někdo neudělal před námi, v tom případě se souhlasem převezmeme.
Zařadíme nově písně převzaté s autorským nebo vydavatelským souhlasem z jiných progresivních kancionálů – např. zpěvníky L. Rejchrta, ČCE apod.
Podstatný zdroj písní očekáváme z archivů našich pěveckých sborů.
Rádi zařadíme mládežnické písně, pokud rytmus a text dovolí zpěv při bohoslužbách. Myslíme spíše již na osvědčené „evergreeny“, a tedy písně s určitou hudební i textovou kvalitou – přitom mohou být veselé a jednoduché, shromáždění to nejspíše uvítá. V současnosti vycházejí a jsou používány stále nové zpěvníčky a mládež se k minulým vrací jen zřídka. Tyto zdroje považujeme tedy za experimentální. Co se pozitivně ujalo, rádi se souhlasem převezmeme.
Chceme povzbudit básníky i hudebníky v církvi, aby se pokusili vytvořit nové zpěvné písně pro kancionál. Při všem novém zařazování písní (C až F) chceme pokud možno doplnit dosud slabě obsazená témata, jako jsou křest, požehnání dětí, svatba, chvála Pána Boha, radost z obecenství apod. Přednost nechť mají písně monotematické, a to i za cenu vypouštění slok. Podle tohoto praktického použití bychom chtěli kancionál důsledněji rozdělit.
Bylo by jistě dobré mít písně shodné melodií i textem s jinými církvemi. Zdá se, že se to jen těžko podaří u písní dlouho užívaných. Tam církve lpějí na svém textu, i když někdo jiný má např. lepší překlad (třeba Adlofův nádherný překlad „Blíž tobě, Bože můj“ – 445 – používají, myslím, v CČSH, ale v ČCE mají svůj pozdější a slabší text). Vzdávat se lepšího a k tomu vžitého jen kvůli několika shromážděním do roka se nám zdá škoda. Ekuméně tedy vyjdeme vstříc spíše tím, že beze změn přejmeme nové dobré písně jiných společenství, pokud nám to dovolí.
Uvítáme vaše písemné návrhy zvláště k zařazení nových písní. Prosíme, posílejte nejen názvy, ale celé písně i s notovými záznamy! Povzbuďte k tomu své sbormistry a doprovazeče. Někteří už to udělali. Nikdo ať se ovšem nezlobí, když některý jeho návrh nebude akceptován. Nesahejme do archivů příliš dozadu, držme se spíše současnosti a nedávné minulosti. Příspěvky do diskuse k dosavadnímu KK, kromě věcných návrhů na úpravy, by naproti tomu naši situaci spíše komplikovaly. Prosíme, svěřte nám to.
Se vzorkem nově zařaditelných písní přijdeme snad už na tuto konferenci, kde bychom si je mohli zkusmo zazpívat. Nechte se překvapit.
Modlete se, prosíme, za práci komise i autorů, za to, abychom zachovali kancionál pro církev a církev pro kancionál.
Pavel Javornický