Prohlášení Studijního
odboru Rady CB
k pastorálce kazatelů konané
2.- 3.2.2000 v Praze
Pastorální
konference kazatelů se soustředila na téma "Církev
slouží Bohu modlitbami, chválami a vyznáváním". Toto téma bylo
určeno podle čtyřleté pracovní vize Rady CB, která se opírá o text ze Sk
2,42-47.
Přítomní
kazatelé se zabývali bohoslužbou a liturgickým obsahem shromáždění Církve
bratrské. Po vyslechnutí referátů a po živé diskusi vystoupily do popředí
následující body:
§
Kazatelé si váží liturgické
volnosti dané Řádem Církve bratrské. Tuto volnost ale nechceme zaměňovat
za svévoli, protože z biblického svědectví je možné dovodit, že určité
liturgické prvky mají v církevní tradici právem své autentické a důležité
místo.
§
V rámci vedení shromáždění
chceme rozvíjet důrazy vedoucí k adoraci (uctívání trojjediného Boha). Je
třeba dávat velký důraz na bohatší čtení Písma svatého (alespoň dvě
čtení, kombinace SZ a NZ) a jeho výklad s následnou aplikací. Velký důraz
musí zůstat také na modlitby tiché i hlasité. Chceme zůstat u dobré
tradice našich otců, která podtrhovala důležitost osobních svědectví ve
společných shromážděních. Své pevné místo má mít duchovní píseň,
vhodně sestavené oznámení, sbírka a požehnání.
§
Kazatelé znovu vyslovili
bolest nad tím, že kulturní rozdíly působí napětí v oblasti duchovního
zpěvu. Obracíme se na všechny hudebníky, doprovazeče a dirigenty, aby
citlivě pomáhali překonávat napětí mezi písněmi kancionálovými a
soudobými. Při společném studiu jsme si uvědomili, že již v prvotní církvi
byla zřejmě bohatá písňová tvorba navazující na chrámovou bohoslužbu,
židovskou synagogu a připojující nové chvalozpěvy a písně (Ef 5,18-19
"….žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně"). Zpěv duchovní
písně vidíme jako jeden z projevů naplnění Duchem svatým. Proto se zaměřme
na otázku duchovního posvěcení a vzájemného citlivého ohledu na všechny
účastníky bohoslužeb od dětí až po seniory.
§
Kazatelé vyslovili lítost
nad malou účastí členů CB v modlitebních shromážděních. Modlitba je
skutečně "dechem křesťana" a vzácným darem rozhovoru s nebeským
Otcem v Ježíši Kristu a skrze Ducha svatého. Pokud můžeme zjistit, tak všechna
duchovní probuzení byla spojena s modlitebním zápasem. Při vědomí, že
modlitba je probouzena Bohem, povzbuzujeme sbory k užívání nehrůznějších
forem modlitebního života jednotlivců i sborů (konkrétnost modliteb,
modlitby osobní i společné a v malých kroužcích).
§
Ve svých shromážděních
chceme pamatovat na kulturní, sociální i emocionální rozdílnost jednotlivých
účastníků. Uvědomujeme si různost prostředí z něhož pocházejí a častou
nesoustředěnost a malou připravenost na slyšení Božího slova. Lidské různosti
má odpovídat bohatost, rozmanitost a krása liturgie společných shromáždění.
Proto chceme rozvíjet jak formální liturgické prvky (vstupní slova,
recitace biblických veršů, užívání Modlitby Páně a Kréda, řádné
sloužení svátostmi a vyslovení požehnání), tak prvky neformální (osobní
svědectví, spontánní chvály, přímluvné modlitby a vytváření atmosféry
úcty, pokoje a radosti).
§
Naším cílem zůstává
inspirující bohoslužba, která je teologicky informovaná (biblicky zakotvená)
a liturgicky promyšlená. Důsledkem skutečného uctívání Boha se stává láska
ke světu a obětavá služba druhým.
Studijní odbor Rady CB v Praze 31. března 2000