Specifika ukrajinské kultury
Kulturní mapa (The Culture Map – Erin Meyer)
komentář k české a ukrajinské kultuře (autor komentáře Jan Böhm, zkráceno)
Komunikace mezi lidmi pocházejícími z různých kultur je často výzvou. K jazykové bariéře se přidávají zvyklosti, chápání a projevy, které mohou pro každého znamenat něco jiného. Stává se, že dobře nečteme to, co druhý vyjadřuje a vznikají tak různá nedorozumění a přicházejí situace, kdy jakoukoliv interakci vzdáváme. Kniha The Culture Map od Erin Meyer je velkým pomocníkem k porozumění rozdílnosti různých kultur. Autorka přišla s konceptem osmi různých škál, kterými se dají charakterizovat jednotlivé národnosti. Každý člověk je originál a existují rozdíly i uvnitř jedné kultury, ale tyto koncepty mohou pomoci k základnímu povědomí o kulturních rozdílech. Hodnoty nejsou absolutní – vždy je potřeba hledat vztah mezi tím, jak to má „naše“ kultura (protože to považujeme za normální a samozřejmé) a tím, jak to mají „ti druzí“. Pochopení načrtnutých specifik obou kultur by mohlo být užitečné pro Čechy i Ukrajince. Vzájemně by nám mohlo pomoci pochopit, proč si někdy nerozumíme a v čem bychom měli přistupovat opatrněji.
Komunikace: Čím víc napravo, tím víc závisí komunikace na nepřímých náznacích, mezi řádky. Vyjadřovat požadavky otevřeně je neslušné. Naopak čím víc nalevo, tím více je pro danou národnost důležité říkat věci napřímo. Češi jsou nepatrně nalevo od Ukrajinců, takže by si měli dávat pozor, aby nepřeslechli některá přání. Naopak Ukrajinci by si měli být vědomi, že Češi nejsou drzí nebo neurvalí, ani že si o nich nemyslí, že jsou nesvéprávní, když jim říkají věci podrobněji, než by potřebovali.
Předávání negativní zpětné vazby (hodnocení): Tady je rozdíl zásadní, takže je potřeba na to dávat velký pozor. Poslouchat kritiku nemá rád nikdo. Ale národy na levé straně škály považují za férové, když se ji dozví bez omáčky, napřímo, klidně před celou skupinou(!). Pokud budete negativní zpětnou vazbu „ředit“ něčím hezkým, může se stát, že člověk z levé strany škály vůbec nepostřehne, že jste ho kritizovali. Naopak Ukrajinci by si měli dávat pozor, jak s Čechy mluví. Jejich přímý způsob předávání otevřené kritiky by tady nemusel fungovat, brali bychom ho jako osobní útok.
Vedení: Oba národy jsou na škále spíš vpravo. To znamená, že šéf se poslouchá, týmy mají jasnou vertikální strukturu. Ukrajinci jsou ještě výrazně víc napravo od Čechů, takže ještě méně rozumí snahám o ploché struktury a kolektivní řízení. Pokud je do toho budete tlačit, můžou to brát jako ukázku slabého vedení a výzvu k tomu, aby se kormidla chopili oni, což pak může způsobit oboustranné rozčarování.
Rozhodování: Češi i Ukrajinci jsou napravo od středu škály, takže obě kultury preferují spíš, ať někdo udělá rozhodnutí a jde se na věc než nekonečné debaty. Hlavně aby každý dostal prostor se vyjádřit. Ukrajinci jsou ale napravo od Čechů, tak je dobré mít na paměti, že některé české pokusy o participativní rozhodování mohou být pro Ukrajince matoucí.
Důvěra: Další výrazný rozdíl. Levá strana škály – Češi – se k důvěře staví takto: něco spolu děláme, dělá se mi s tebou dobře, jsi spolehlivý, věřím ti. Do tvých soukromých věcí mi nic není, neptám se na ně. Pravá strana škály – Ukrajinci – to mají jinak: abych ti věřil, musím vědět, kdo doopravdy jsi. Takže pro Čechy je dobré si uvědomit, že pro získání důvěry musí říct něco (co nejvíc) o sobě. A pro Ukrajince je dobré vědět, že pro Čechy to tak zásadní není a když jim o sobě podrobnosti neříkají, není to projev nezájmu.
Nesouhlas: Zásadní a potenciálně dost nepříjemný rozdíl. Pro Ukrajince je většinou příjemnější přímo otevřít konflikt, pojmenovat s čím je problém, klidně se pohádat, ale rychle tak vyčistit vzduch. Jako Češi, přestože jsme v komunikaci otevřenější (první škála), se konfrontaci radši vyhneme. Máme jiné strategie – konfrontaci neprovádíme ve skupině nebo před ostatními, dotyčného si vezmeme stranou a pobavíme se o problému (se spoustou slov okolo) tak, abychom toho, s kým nesouhlasíme, nedostali do nepříjemné situace.
Plánování: Další zásadní rozdíl. Češi mají radši plánování lineární – jasně se řekne, co kdy bude. Začne se jedním úkolem, pak se jde na další, pak další. Žádné přerušování. Ukrajincům to musí přijít strašně rigidní. Češi zas mohou kroutit hlavou nad „chaotičností“ Ukrajinců. Jako kvalita se vyzdvihuje flexibilita a schopnost přizpůsobit se situaci; kdežto Češi si obecně více cení přesnosti a dobré organizace.
Přesvědčování: když chtějí argumentovat, začínají národy na levé straně škály popisem teorie nebo širšího konceptu, než se dostanou k tomu, co chtějí říct. Pro národy napravo je to občas nekonečně utahané a nervózně čekají, kdy se konečně řečník dostane k jádru věci. Postupují opačně: „Teď si dám sušenku. Je to dobrý nápad, protože člověk by měl dělat pravidelné přestávky, navíc výživa je důležitá a tahle sušenka obsahuje vlákninu.“