Milí bratři a sestry!
Všichni asi sledujeme zprávy o vývoji pandemie. Chvíli jsme strašeni, pak zas uklidňováni, že to tak strašné není. Jeden odborník nás potěší a druhý specialista opět uzemní děsivými předpověďmi. A já bych vám rád řekl, jak to tedy je ve skutečnosti a kdy to už skončí. Jenže nevím, nerozumím tomu. Ale jedno přece jen vím. Pán Ježíš ví. Toho se sám držím a to mi dává sílu a naději dívat se dopředu. Vyhlížíme návrat k normálu. Jenže tady mám otazník. Je ten náš předchozí normál žádoucí? A je vůbec možný návrat do „stejné řeky“? Zřejmě ten náš budoucí normál bude trochu jiný. Zdali bude lepší, horší nebo prostě jen jiný záleží i na nás, na tom co i ve vlastních životech přehodnotíme. A tady opět nechci dělat chytrého, nevím, uvidíme. Ale opět tu mám jednu jistotu. Pánu Ježíši vlak neujede. Nehrozí, že by se ve změněné situaci přestal orientovat a zůstal někde v minulosti. Důvěřovat Mu můžeme i pro budoucí časy. O Pána Ježíše obavy nemám. Spíše o nás, o mně, nezůstaneme my ve starých poměrech, v tom našem osvědčeném „normálu“, který jenom bude mít tu chybu, že můžeme být i jako křesťané prostě OUT. Boží láska a Boží pravda zůstává na věky. To jen my občas doháníme ten ujíždějící vlak Boží i vlak světa, který je stále (jen) Božím stvořením.
Při návrzích na rozvolňování vládních nařízení se nejprve pozapomnělo na věřící. Naštěstí se ozvali církevní představitelé a zjednali nápravu. Zdá se, že naši čelní vládní představitelé příliš často do kostela nedochází a netuší, jak to tam vypadá, kdo tam chodí, jak žije stále ještě významná část občanů naší země, ale budiž. Modleme se za ně. Buďme rádi, že se něco dalo do pohybu. Zřejmě jste v mediích zachytili docela nadějný časový plán na uvolnění bohoslužeb. Než ovšem začneme jásat, jsou k tomu ještě dané podmínky, za jakých je možné bohoslužby postupně obnovovat. A tady se dá jen konstatovat, no žádná sláva. Příznačné. Pro nás z toho plyne, že to nepůjde všechno tak rychle, jak by se na první pohled mohlo zdát. Nicméně spolu se staršovstvem se již nyní budeme snažit využít to, co půjde. Vydržte s trpělivostí. Ještě nějakou chvíli se uvidíme na monitoru, ale už se to, jak věřím, blíží. Budeme vás průběžně o možnostech obnovování scházení informovat. (Vše se také bude pochopitelně odvíjet i od toho, že mezi námi nenastane nákaza.) Tak si dovolme ten přepych a odhlédněme od své zemitosti k nebi… a… „je to dobré, nebe je modré“.
Váš
Pavel Benák
České Budějovice 22. 4. 2020