Podobenství o milosrdném Samařanovi

 

Introit: Milost, slitování a pokoj od Boha Otce a Krista Ježíše, našeho Pána.  Amen Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry.

I Tm1,2+5

 

L 10:25-37

 

Kolik už bylo na tento oddíl řečeno kázání proslovů. Snad každý z nás příběh zná a kázání na něj slyšel. A přece téma samo o sobě je stále živé a aktuální. Tento varující i motivující příběh lásky k bližnímu kdysi proměnil naší evropsko-americkou kulturu. V porovnání se starověkem nebo východní částí polokoule se kdysi z filozofií evropských národů vytratila lhostejnost k utrpení bližního. Žel však ne ze srdcí. Do ústav západních států byly sice zapracovány články o právech trpících a povinnostech kolemjdoucích. Žel však srdce člověka se jen těžko mění. Jsme často ochotni změnit svůj názor, ale své pohodlí opouštíme neradi.

 

Pohleďme dnes na ty tři muže, kteří míjeli zraněného. Není řečeno, že by mu první dva pomoci nechtěli. Je řečeno, že mu nepomohli. Je dost možné, že by mu pomoci i chtěli, kdyby bývali neměli ... tolik starostí a povinností. Každý z nás má každý den a každou hodinu nějakou důležitou povinnost. Afričtí domorodci říkají nám Evropanům: “Vy máte hodinky, my máme čas.”

Biblický příběh je nám natolik známý, že jsme si jisti: “Ano, kdybych šel kolem raněného já, zachoval bych se jako milosrdný Samařan!” Jsme si tak jistí svým milosrdenstvím, že zapomínáme na to, kolik času a jakou změnu plánů, a co peněz tohle milosrdenství  Samařana stálo … Ano, pomohli bychom … Třeba bychom dnes zavolali raněnému sanitku … snad bychom 1/2hoďky počkali, ale Samařan, Samařan obětoval mnohem více.

 

První šel kněz. Proč raněného pominul? Důvodů je několik. Znesvěcení, zdržení, pocit důležitosti, lenost atd. Jedním slovem - KOMPLIKACE !

 

Jo, jo, už tak nabitý časový harmonogram nesnese další komplikace, které by nám vstoupili do cesty. Čím větší kompetence máme, čím více na nás druzí spoléhají. Čím větší pocit důležitosti, tím snadněji pomineme potřebného. Kněz v příběhu spěchal tak rychle za svým původním úkolem, že přehlédl úkol nový, důležitější, než ten první. Tak velikou nesl zodpovědnost, že by nechal umřít na smrt raněného člověka. Čím víc si myslíme, že jsme nepostradatelní, vážení, že musíme splnit nasmlouvané věci a že se bez nás druzí neobejdou, tím častěji si nevšimneme nových úkolů, které před nás Pán Bůh v našem životě postaví.

 

Co tedy dělat? Jak se vysvobodit ze svěráku termínů a smluv? Změna začíná uvnitř. Uvnitř nás samotných. Náboženství zde nepomůže. Knězi ani druhému muži - levitovi – jejich víra nepomohla. Obětní předpisy a chrámové povinnosti jim naopak ještě víc svázali ruce.

 

A přece něco pomůže. Je to

 

za 1) „Láska z čistého srdce, dobrého svědomí z upřímné víry.“ Ta má být cílem křesťanského vyučování. Právě tak to píše apoštol Pavel začínajícímu kazateli Timoteovi v první kapitole. Láska z čistého srdce, dobrého svědomí a upřímné víry. Kde se bere tato láska? V milování Boha a v ospravedlnění před Bohem. V ospravedlnění, které může člověk dostat darem Boží lásky v Kristu Ježíši. Žel však i takový znovuzrozený křesťan brzy zahltí svůj život víry nejrůznějšími úkoly a povinnostmi, které nechají na smrt raněného vedle něj klidně umřít.

 

za 2) pomůže „pokora“. Ta zabrání tomu, aby se naše práce stala naším sobectvím. Proto Pán Ježíš říká svým učedníkům: “Dejte si na to bacha”-“Vždy když něco dobrého vykonáte, řekněte: “Jsem jenom neužitečný a nehodný služebník, udělal jsem to, co byla moje povinnost.” Učí nás zde náš Mistr a Pán způsobu, jak nespočinout na zásluhách životních úspěchů. Tímto způsobem zabráníme ješitnosti, která po čtyřicítce nabývá u mužů obludných rozměrů. Díky této „mantře“ naše ješitnost nezakryje náš výhled na potřebného člověka.

 

za 3) pomůže, když změníme své hodnoty. Vždyť nemusíme být workholiky. Nemusíme mít každý den naplněný prací až po okraj. Nemusíme akceptovat nesmyslné předpisy doby, která se zaměřila na výkon a úspěch. Kněz i levita měli předpisy, které jim předepisovali několika denní očistnou kůru po dotyku s mrtvým tělem. Co kdyby jim raněný skonal v náručí? To by potom měl kněz utrum od služby v chrámu. Podobně i levita. A kdo za ně udělá v chrámu jejich práci? Zklamou mnohé, kteří na jejich práci spoléhají. Tady už jsme u priorit. U pořadí hodnot. Je skutečně jejich chrámová služba důležitější než pomoc raněnému?  Oni si myslí, že ano. Ježíš si myslí, že ne. Kristus s oblibou uzdravoval v den odpočinku a s oblibou tím hněval náboženské předáky. Svým jednáním staví nouzi člověka nad náboženské chrámové předpisy.

 

I dnes jsou křesťané, kteří rozšiřují Boží zákazy o hloupá břemena a přidávají k nim další, které dedukují podle těch původních. Cedí komára a velbloud jim uniká. Záleží jim na nepodstatných věcech a přikládají jim nepřiměřenou důležitost.

 

Pán Ježíš Kristus míní, že podstatná je LÁSKA A MILOSRDENSTVÍ. Říká: ”Milosrdenství chci a ne oběti!”

 

Třetí muž a je jedno, že to byl opovrhovaný Sámoš - byl hnut soucitem.  Také měl svůj plán a své předpisy. Také měl svou ješitnost i svou lenost, jakoti ostatní. Ale měl ještě něco navíc. Soucit. A tento soucit byl stále ještě větší než jeho ješitnost a plány, větší nad jeho předpisy i jeho lenost. “Bože, děkuji ti za soucit! Je to Tvůj dar, že nám ještě dnes u něčeho vstoupí do očí slzy!” Ale i ten soucit dnes valem mizí. Denně masírováni šokujícími záběry na autonehody, na války, na oběti podvodů a sobecké lhostejnosti, ztrácíme i ten soucit. Naše svědomí se otupuje, soucit mizí. Místo něj přichází podezíravost, že potřebný svou nouzi jen hraje, pasivita - ať pomohou kompetentní orgány, či strach, abych se nedostal do problémů. Už tolik lidí naletělo nouzi hrajícímu podvodníkovi. Samařan však  byl hnut soucitem. Slzy mu vstoupili do očí. “Ach Bože díky za slzy, dej ať ještě umíme plakat. Ať je nám ještě vůbec někoho líto!”

 

Kdo nám urovná pořadí našich hodnot? Kdo změní naše zaběhlé způsoby života? Jak zrušíme své falešné priority, když máme tak málo sil? Není často v našich silách změnit se sami. Ale Pán Ježíš říká: “Nemožné u lidí je u Boha možné!” U lidí je to nemožné, ale nemožné u lidí je u Boha možné.

 

Proto tě dnes chci znovu pozvat k Tomu, u něhož je možné i nemožné. I to, že se zastavíš s potřebným člověkem, kterého neznáš, a vstoupí ti slzy do očí nad jeho nouzí, a zachováš se jako ten opovrhovaný Samařan. Přijď dnes k tomu, jemuž je dána všeliká moc na nebi i na zemi. K tomu, který je stejný jak včera tak dnes i na věky, a který tak miloval svět, že dal to nejdražší, co měl - Syna svého jediného - aby nezahynul žádný, kdo v něho věří, ale měl život věčný.

 

Požádej ho o změnu priorit svého života. Přijď k Němu a řekni Mu, že se chceš stát jeho milovaným dítětem. Měj nízké o sobě smýšlení, o zastav se ve svém životním sprintu. Zkus přehodnotit důležitosti své práce. Požádej dnes Ježíše o soucit, o lásku z čistého srdce, o dobré svědomí a upřímnou víru.              AMEN