Poklad v poli

 

Introit: Mt 13:44 "Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole

 

Myslím, že ani nedovedeme domyslet, co všechno by se v našem životě změnilo, kdybychom našli poklad. Třeba za skříní srolovaná plátna s originály mistrů. Jejichž cena by se v aukci vyšplhala na několik stovek miliónů korun. A právě to měl Ježíš na mysli, když tak často mluvil o Božím království a o jeho příchodu.

 

Boží království smíme chápat jako velký životní cíl. Je to naděje, pro kterou žijeme. Hostina, na kterou jsme byli pozváni. Dar, na který se již dnes smíme těšit. Království Boží však není pouze něco na konci života. K Božímu království neoddělitelně patří i cesta, která k němu vede. A tou je náš každodenní život. Právě ten je nejvíc ovlivněn tím, čemu jdeme vstříc a pro co žijeme. Proto Boží království - jakkoli vzdálené - již nyní mění náš každodenní život.

 

Kdo jde vstříc něčemu tak krásnému a nadějnému, jako je život s Bohem, může s daleko větším nadhledem zvládat své každodenní problémy a starosti. Daří se také lépe vycházet se svými bližními, než kdyby bylo naším jediným cílem všechny je předběhnout.

 

Boží království je nový, radostný a vděčný pohled na život, který nám už tady na zemi otevírá víra v Ježíše Krista. Je pokladem, který člověk každý den znovu může nacházet. Království Boží je běh na dlouho trať, k němuž se může každý z nás už dneska připojit. Dokonce je potřeba připojit se ještě dnes. Právě to nám chce připomenout slovo Bible: „...Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy!” (2Kor 6:2)

 

Boží království je podle Krista něco jako poklad … jako štěstí, které se na nás usmálo. Ale k jeho přijetí musíte i vy něco udělat.

 

Úvod do podobenství: Jako ilustraci vypráví Ježíš příběh o pokladu v poli.

 

„Byl jeden člověk, který měl za úkol orat na hospodářově poli. Byl najat za mzdu a ráno odešel pracovat. Pole samo o sobě ho nezajímalo. Jen orba. Jen práce. Těšil se, že večer dostane svou odměnu, tehdy se platilo za den práce hned, a že koupí večeři své ženě a věčně hladovým dětem. Ale usmálo se na něj štěstí. Když párkrát pořádně rýpl do země, ostří rýče zazvonilk o něco tvrdého a jemu se podařilo odkrýt zakopaný džbán. Někdo si tam ukryl stříbrné peníze. V dobách válek to lidé dělali. A pak už si je ten člověk asi nemohl přijít vyzvednout.“

 

Ježíš prožil asi třicet let v chudém Nazaretu jako syn tesaře. Dobře věděl, jak by se každý normální člověk zachoval. Snažil by se ten poklad za každou cenu získat!

 

1) První možnost, která se nabízela, byla ty peníze prostě sebrat a zmizet. To by tehdy ovšem byla krádež! Pole oráči nepatřilo.

 

2) Druhá možnost byla, jít a oznámit majiteli toho pole, co našel. Pak by ovšem z pokladu nic neměl.

 

3) Nabízela se ještě třetí možnost, která byla snad problematická tzv. sousedsky, ale po právní stránce tehdy zcela v pořádku. Mohl jít, prodat co měl, koupit to pole a získat poklad legálně.

 

Tak by to udělal každý z Ježíšových posluchačů a myslím, že i každý z nás.

 

Ježíš nám podobenstvím představuje aktivního, odhodlaného a cílevědomého člověka. Takového jednání, jsou lidé schopni, když jim na něčem záleží. Když přichází Boží království, je třeba také leccos podniknout. Jinak nás mine. Projde kolem bude pryč.

 

Je zajímavé, že když nám jde o peníze, každý z nás ví, co má udělat. Když však jde o Boží blízkost a víru, lásku, naději, chováme se často jako hlupáci.

 

Pro ilustraci bych vám pověděl příběh o tom, jak africký přítel z buše navštívil svého známého žijícího ve velikém hlavním městě.

 

Jdou spolu širokou třídou rušného velkoměsta, kde jezdí tam i zpět v několika proudech stovky aut a široké chodníky jsou plné proudících lidí. Všude plno hluku, smogu a chaosu. Mezi chodníkem a silnicí je úzký pás trávy a nízkých keříků.

Afričan najednou říká svému příteli:

„Slyším cvrčka“. Přítel z města se zaposlouchá, nic neslyší a říká.

„Kde by se tady vzal cvrček?“

Jeho přítel trval na svém, vstoupil na travnatý pás a po chvíli cvrčka našel.

 

„Tohle dokážou slyšet jen tvé uši“, žasne jeho přítel, „nikdo z lidí tohoto města by tak slabý zvuk neslyšel“.

„Ba ne, odporuje mu Afričan, „to není ušima“.

„Dokážu ti, že vaši lidé mají stejnou schopnost slyšet slabý zvuk navzdory hluku, který je kolem nich. Půjč mi pár mincí!“

Přítel mu podal několik kovových peněz a Afričan je hodil na zem. A jak cinkly, hned se několik kolemjdoucích zastavilo, začalo se rozhlížet a hledat po zemi peníze.

„Vidíš“, povídá Afričan, „člověk slyší to, na co je zaměřena jeho mysl. A slyší to i v největším hluku života“.

 

Nakonec si všimněme ještě jedné důležité věci: Ten člověk z Ježíšova podobenství šel, prodal všechno, co měl a koupil to pole s radostí. Nikdo ho k tomu nenutí. Má radost, protože ví, co získá.

 

My křesťané děláme chybu, že doporučujeme lidem koupit křesťanství, jako pole a nedáme jim možnost tam ten poklad víry nejprve najít. Radost z víry nelze nikomu naordinovat. Nejde říci: „tady je víra, láska, naděje, ber nebo nech být.“ Na to musí každý přijít sám. Bez upřímné radosti je celá naše víra těžkopádná, stísněná a tak říkajíc - bez šťávy. Někdy je třeba dlouho kopat, než ten poklad sami objevíme. Ale pak to, věřte mi, stojí za to.

„Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život…Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ Mt 6:25+33

Amen