Krásný plán
bohoslužba po příměstském táboru
Osnova:
1. Je dobré poslouchat někoho, kdo věci rozumí.
2. Sledujeme vyšší plán.
3. I v předem daných mezích můžeme a smíme být kreativní.
4. Stavíme pečlivě, aby výsledné dílo bylo pevné a stabilní.
5. Při stavění si vzájemně pomáháme.
6. Z dosaženého díla se společně radujeme.
Kázání:
Při bohoslužbě otevíráme Bibli. V biblických evangeliích čteme slova Ježíše Krista. Ten přišel na svět, aby lidem přiblížil Boha, aby ukázal, jaký Bůh je.
Ježíš, jako adoptivní syn pozemského tesaře z Nazareta, Josefa, rozuměl stavbám tehdejší doby. Proto při svém povídání o Bohu používal příklady i ze stavebního oboru. Když chtěl například povědět, aby si lidé dobře rozmysleli, než něco udělají, řekl: “Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby?” (Luk 14:28, CEP)
Ani ten náš příměstský tábor nevznikl ad hoc. Nevznikl náhodou. Byl pečlivě připravován půl roku předem. Sluší se poděkovat těm, kteří na jeho přípravě i realizaci pracovali… PODĚKOVÁNÍ
Ani ty krásné stavby z Lega nevznikly stylem „pokus-omyl“. Kostičky se nehodily do vzduchu a neposkládaly se do krásných staveb samy od sebe. Vznikly tak, že někdo měl plán a všichni na tom plánu pracovali. Ani svět nevznikl náhodou. Je hloupé myslet si, že náš svět vznikl náhodou. Bůh měl plán a my jsme součástí jeho plánu. Bůh nás považuje za partnery. Dal lidem kousek svého ducha. Každému osobně. V každém z nás tento kousek Boha volá po věčnosti. Volá nás, abychom se zúčastnili Božího plánu se světem.
Je dobré poslouchat někoho, kdo věci rozumí. Sledujme vyšší plán. Chtějme na světě vytvořit něco krásného. Vytvořme krásu v nás i kolem nás. Napodobíme tak Boha Stvořitele. Podobně jako Bůh vytvořil zemi a všecko co je na ní. Stromy, lesy, pláně, ryby, ptáky, zvěř, člověka, vztahy, lásku a přátelství. Je jedno, tvořil-li to miliony let, nebo to měl hotové za pár dní. Nemusíme se hádat kvůli názoru na evoluci. Ať tak, či onak je jasné, že na počátku, ať už stvoření nebo vývoje, stál projektant. I ty dětské výtvory z Lega to dokazují.
Na počátku je myšlenka, záměr, cíl. Na čase u Boha nezáleží. V Bibli čteme, že jeden den je u Boha jako tisíc let a obráceně. Bůh je nadčasový. Má dost času. Vlastně čas ani neměří. Čas Boha nehoní. Bůh nepracuje podle termínů k odevzdání dokončené práce. Když bylo hotovo, Bůh se podíval a „viděl, že to co vzniklo bylo dobré“. Možná jste měli podobné pocity, když jste se na svou práci s Legem podívali. Bylo to dobré a dokonce i hezké.
Sledujme tedy vyšší plán. Je dobré, když posloucháme někoho kdo věci rozumí. I náš život může být krásný, šlechetný, hluboký, pro druhé přitažlivý. Učíme se žít podle Božích představ. V předem daných mezích můžeme a smíme být kreativní. Bůh dal Desatero. Základní mantinely pro život. Pro náš vztah k Bohu i pro vztah lidí mezi sebou. Žít podle pravidel dává životu pevné meze, v nichž smíme nacházet bezpečný přístav. Domov, pokoj, stabilitu, výhled.
Stavíme pečlivě, aby výsledné dílo bylo pevné a stabilní. Ježíš přibližoval lidem duchovní principy pomocí různých podobenstvích. Tedy pomocí příběhů z běžného života, kterým lidé rozuměli. O stavbě, a myslel tím stavbu života, při které se držíme nebo nedržíme plánu nebeského projektanta, Ježíš použil podobenství O dvou stavitelích. Sdílení se o projektu, který Bůh s námi má, se děje pomocí slov. Pomocí modlitby. Ježíš řekl:
„Víte, komu se podobá ten, kdo slyší tato má slova a plní je? Je jako člověk, který stavěl dům: kopal, hloubil, až položil základy na skálu. Když přišla povodeň, přivalil se proud na ten dům, ale nemohl jím pohnout, protože byl dobře postaven. Kdo však uslyšel má slova a nejednal podle nich, je jako člověk, který vystavěl dům na zemi bez základů. Když se na něj proud přivalil, hned se zřítil; a zkáza toho domu byla veliká.” (Luk 6:47-49, CEP)
Myslíme dnes na stavby z Lega a musíme souhlasit. Kdo stavěl bez smyslu, rozmyslu a porady, postavil zříceninu. Kdo se však držel plánu, přemýšlel a radil se, postavil krásné dílo.
Na náš život nejsme sami. V modlitbě se pomocí slov radíme s Tvůrcem. Při stavění našeho života si vzájemně pomáháme. Tvoříme komunitu. Přátelství. Navazujeme vztahy. Učíme se jen od druhého. Respektujeme se navzájem a z dosaženého díla se společně radujeme. Tak jako Bůh, když pohlédl na to co vytvořil a ten pohled ho potěšil. To, co vzniklo bylo dobré, hezké, smysluplné. Odpočíval a radoval se z dokončeného díla.
Žijme tak abychom se, až budeme ze země odcházet, usmívali. Druzí budou možná plakat, že je opouštíme, ale my bychom se měli radovat. Proč? Protože jsme nežili nadarmo. 1. Protože po nás něco krásného zůstalo. 2. Protože jdeme domů. 3. Protože se setkáme se svým Tvůrcem. 4. Protože jsme už zde zahlédli dílo jeho rukou. 5. Protože tušíme, že je větší než si myslíme. 6. Protože jsme uvěřili a poznali, že si nás zamiloval a svého Syna dal, aby žádný kdo něho věří nezahynul ale měl život věčný.
Když jsme se narodili, plakali jsme a druzí se usmívali. Stavme svůj život tak, abychom se usmívali, protože budeme odcházet domů a druzí aby plakali, protože jsme se nesmazatelně zapsali do jejich srdcí něčím krásným.
Nebudeme-li žít jen sami pro sebe, budeme jednou druhým chybět. Nejhorší pohřeb je ten, na který nikdo nepřijde. Ale spolupráce, schopnost poradit druhému i dát si poradit od druhého nás zušlechťuje. S určitou mírou pokory pokládat jeden druhého za přednějšího než sebe znamená mít smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš: „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl...” (Filip 2:3-6, CEP)
Spokojený život a tvořivá práce v příjemném kolektivu je nad všechna výhodná zaměstnání. To vám přeji. To vám radím. O to společně usilujme. Amen