Kvas v těstě

Mt 13:33

Kdo by neznal droždí. Nebo aspoň kynuté knedlíky. Rohlík, chleba, vánočku, koláče. Do tohoto pečiva patří droždí. Musí tam být. Bez droždí těsto nevykyne. Bez droždí koláč neupečete.

Boží království je jako droždí. Ježíš říkal kvas. Kvas, který žena přimíchá do 3x12 litrů mouky a 1 litr mouky je asi půl kila. V Izraeli měřili mouku na litry, tedy vlastně na mísy. Jedna měla asi 12 litrů. Ježíš říká, že tato žena vzala 3 takové mísy, tedy asi 36 litrů mouky. A teď přijde to hlavní: Trocha droždí do 18kg mouky! A pak se čeká. A droždí prokvasí všechnu mouku. Těsto začne kynout.

„K čemu přirovnám Boží království?“ klade Ježíš řečnickou otázku. A hned si odpovídá: „Je jako kvas, který žena skryje do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí.“ (Luk. 13:20-21). Představme si, že ve skupině, která následuje Ježíše, stojí venkovanka. Prostá farmářská žena a poslouchá ho. Zkusme být v její kůži a proniknout do její mysli. Nejprve ji překvapí ten krátký úvod. „Boží království je jako kvas...“. Co to? Byla zvyklá, že rabíni, aby zvýšili vážnost svého sdělení, opírali se o biblické pravdy. A tento obyčejný člověk, Ježíš, přichází s něčím tak obyčejným: „Boží království je jako kvas...“. Jaké je to úžasné slovo pro tuto ženu!

V Ježíšových slovech Bůh navštěvuje posluchače a snaží se vstoupit do jejich každodenního života – to je základem podobenství Ježíše. To si žena začíná uvědomovat, když poslouchá, co Ježíš říká:

„...jako kvas, který žena vezme...“ … To je to, co dělá často a pravidelně. Vlastně to dělala včera. Včera připravovala těsto na chleba. Slovo Ježíše vstupuje do jejího světa, do reality jejího života. Žena si uvědomuje, že Ježíš jí nechce předat nějaké nové doktríny, etické ponaučení nebo příkazy, jak to dělají rabíni. Uvědomuje si, že to Boží království může vstoupit i do jejího života stejně tak, jako droždí vstupuje do mouky.

Ježíš nemluví pouze k mužům, jak to bylo častokrát konáno při rabínském vyučování. A muži to potom říkali, nebo spíše přikazovali, doma. Ježíš mluví k ní a ona si jeho slovo přivlastňuje. A tak žena pochopí další pravdu toho podobenství. Že Ježíšova slova proměňují pouze toho, kdo je nechá proniknout do svého života. Mohou být pochopena pouze „zevnitř“.

„...do tří měřic mouky...“. To množství mouky ji trochu překvapilo. Tím by nasytila nejenom celý jejich dům, ale celou ulici. A patrně s takovým množstvím mouky by ani nemohla pracovat najednou. To by asi nešlo. Ježíš často ve svých podobenstvích používal podobná nadnesená přirovnání. Není to chyba, ale záměr. Boží království v podobenství o kvasu je něco velkého, mocného, něco, co přesahuje chápaní toho, kdo každý večer zadělá jedno kilo mouky na druhý den.

„...skryla kvas do mouky...“ Žena uvažuje, proč Ježíš použil toto slovo. Skrýt se v kontextu přípravy těsta moc nepoužívá. Spíše zamíchat. Nicméně když se zamyslela, jak to těsto prakticky připravuje, tak je to správné popsání procesu. Kvas se míchá s těstem, až se postupně skryje v tom těstě. A najednou to pochopí. Boží království je ukryto v světě, ve kterém žije! Je to svět s mnohým utrpením a lidskými konflikty. Je to svět s ponižováním žen a slabých. Je to svět s nedostatkem a hladem. Přesto to Boží království je tady, v jejím světě, v jejím životě. Skryté, ale je tu! Je ukryté v nás, mezi námi, uprostřed tohoto světa. A prostupuje jej.

„...až se všecko prokvasí.“ Žena odchází od Ježíše s nadějí. Ježíš ji nepředal nové ustanovení, ale příběh, který se ji osobitě týká a dotýká. Příběh, který zažívá. A ten konec podobenství, „...až se všecko prokvasí“ jí dává zaslíbení, že toto poselství naděje může osobně zažívat, že duchovní kvalita jejího života se může změnit, jako se těsto mění díky kvásku, který do něj ukryje.

Jsme u jádra věci. Ježíš uvádí posluchačům příklad, který všichni znají ze svých domácností. V prostých podmínkách se v každém domě pekl vlastní chleba. Všichni vědí, jak to chodí. V poměru k mouce je kvásku málo. Když se však patřičně promísí s moukou, má značný účinek. Začne pracovat.

Tímto jednoduchým příměrem Kristus vráží klín do našich běžných představ o moci a slávě. My máme rádi superlativy – když je něco „nej-“. Nejlepší, nejsilnější, nejvýhodnější, nejúspěšnější. Mistři, šampióni, hvězdy plní noviny a televizi. Výjimeční lidé a výjimečné události nás zajímají ve všech podobách. Čím víc, tím líp. A stejně se někdy vztahujeme k Pánu Bohu. Čekáme, že bude „nej-“: nejskvělejší, nejmocnější. A Ježíš říká, že Bůh prostě takový není.

Není třeba vždycky hledat světoborné a omračující úkazy. Pán Bůh si ve světě vystačí se skromným zastoupením. Začíná pěkně zlehounka, aby nezaplašil rodící se nové věci. Když se v Bibli hovoří o Bohu, nemyslí se na nějakou všemocnou, vše válcující sílu. Boží kralování je věc nepatrná, ale současně pronikavá. Nestrhává masy, nýbrž si postupně získává srdce jednotlivců. Pravda není výsadou davů, nýbrž bohatstvím pokorných a obětavých. A hlavně se rodí z malých počátků.

Jak si to představit. Co vlastně dělá to Boží království? To stejné, co droždí v těstě? Chytne tě. Máš ho pod kůží. Nemůžeš ho pustit z hlavy. Musíš o něm stále přemýšlet. S každou myšlenkou na ně, přichází další. Kypí. Roste. Množí se. Radost nezaniká. Přidává se k ní další. Jiná. Nová. Nebere to konce. Objevuješ další důvody radosti. “Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého.” (Řím 14:17, CEP). Stejné je to i s pokojem a dokonce i se spravedlností.

Pokoj, který jsme už zažili. Který přišel po nějakém úspěchu. Nebo vyřešení nějaké starosti, přichází jako Boží království znovu a roste v tobě jako těsto s ukrytým kvasem. O tom pokoji Písmo říká, že převyšuje každé lidské pomyšlení. Je to pokoj Boží, který nedává tento svět. Ani ho vlastně dát nemůže, protože ho nezná. A náš život, jak to těsto roste pokojem. Boží pokoj ho prostupuje víc a víc.

A nebo vědomí spravedlnosti. Všichni známe pocit nespravedlnosti. A také jsme už zažili opak. Pocit zadostiučinění. Pocit, že spravedlnost zvítězila. Že pravda zvítězila nad lží … Boží království je ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého. A tohle to začne růst, když přijde Boží království. Když vás Boží království chytne.

Ne „nachytá“. Je to vždycky dobrovolné. Žádná léčka. Žádné vymývání mozku. Žádná sekta. Ale Spravedlnost, Pokoj a Radost z Ducha svatého. Jste pak jako žena, která si sedne a čeká. Má zaděláno. Těsto kyne. Má radost. Pokojně čeká. Čeká, až přijde její chvíle a ona bude moci z těsta vytvarovat koláče, rohlíky, vánočky a mnoho dalšího. 18kg mouky to nebude jen jedna veka!

A nejlepší na tom je, že se z toho najedí i jiní. Ti nebude porce jen pro ni. Kdo by dokázal sníst pečivo z 18kg mouky sám? Z Božího království mají užitek další. Díky té ženě, která do svého života, jak do těsta, ukryla trochu droždí, trochu Božího království.

Co si pod tím představit? Třeba když věří Bohu rodiče, mají se dobře i jejich děti. Když uvěří děti, mohou být rodiče v klidu. Když se žena modlí, má z toho požehnání i její nevěřící muž. Když se úředník bojí Boha, dovolá se občan spravedlnosti. Když dělník chodí do kostela, neokrádá svého zaměstnavatele. Když si podnikatel čte v Bibli, nešidí své zaměstnance.

To všechno je efekt kvasu v těstě. Ukryl jsi to svého života Boží království … těsto nakynulo … život se ti proměnil a najednou jsi světlem i pro druhé. Když vás něco vytočí, vzpomenete si na Boží království, v něm je Spravedlnost, Pokoj a Radost a hned je po zlosti. A i kdyby Spravedlnost nezvítězila tady a teď, přijde z Boží ruky později. Mohu mít pokoj s Bohem, pokoj s lidmi, mohu se radovat dnem i v noci. Vždyť Spravedlnost Boží je „Boží“. Spravedlnosti šéfuje Bůh.

Bůh, který mě tak miloval, že poslal na svět svého Syna, abych nezahynul, ale měl život věčný. Nejen já. I ty. I on. I ona. Neboj se malé stádečko. Zalíbilo se Otci vašemu nebeskému, dát vám království pokoje, své království spravedlnosti. Máš všechny důvody k radosti. „Z vašich úst proto ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost.” (Efez 4:29, CEP), píše apoštol Pavel do Efezu. A Efezané vědí proč. Ne proto, že mají sklon k askezi, ale proto, že jsou Bohem milovanými dětmi. Protože je prostoupila Boží spravedlnost, pokoj a radostí z Ducha svatého. Ukryli do svého života Boží království.

Zvu vás dnes abyste to udělali taky. Abyste zařadili Boží přítomnost do svého života. Do každého dne. A nechte ji aby celých těch 24hodin prokvasila. Amen