Po skončení 2. světové války se sever Čech začal zaplňovat českým obyvatelstvem z vnitrozemí a přicházeli i potomci českých exulantů z Polska.

Do Podmokel (část Děčína na levém břehu Labe) se přistěhoval 1.června 1945 také Karel Šimmer s rodinou a začal se duchovně starat o ty, kteří na přihláškách k pobytu uvedli evangelické náboženství. Tím se vytvářel základ sboru Jednoty českobratrské v Podmoklech.

Zprvu se shromáždění konala na evangelické faře společně s evangelíky a později (poprvé 11.9.1945) se na stejném místě začala pořádat shromáždění samostatná. Po několika nadějných pokusech získat vlastní místnost pro pobožnosti, které ovšem vždy z nějakého důvodu nedošly ke zdárnému konci, se bratru Šimmerovi podařilo získat povolení k využívání bývalé kavárny v Bezručově ulici (dnes Klub důchodců). Stalo se tak koncem roku 1946.

Sborová místnost v Bezručově ulici:

Pozvánka na evangelizaci:

Roku 1946 zde v Děčíně začal sloužit Božím slovem Karel Hudek. Po vydání nových církevních zákonů (1949) se stal úředním sborem sbor v Ústí nad Labem, pod který spadaly kazatelské stanice v Teplicích, Chomutově a v Děčíně.

Po smrti Karla Hudka (1954) se na bohoslužbách podíleli bratři starší a kazatelé sborů z jiných měst například bratr kazatel Karel Toušek.

V roce 1956 se kazatelem stal Miloslav Jech a společně s ním sloužil i Miloslav Košťál.

Do místnosti pro shromáždění byl roku 1966 umístěn klub důchodců a sboru bylo pronajato skladiště v Myslbekově ulici.

Antonín Voříšek se roku 1970 stává děčínským kazatelem a administrátorem ústeckého sboru. Oba duchovní vůdci totiž postupně odešli z Děčína (do Bystrého a do Náchoda).

Roku 1983 se naskýtá možnost zakoupit vilu v Puchmajerově ulici, to je pro sbor velice dobré. Musí se však velmi upravit, aby vyhovovala církevním účelům. V roce 1984 přichází do Děčína bratr kazatel Daniel Kvasnička.............

Náš sbor na společné dovolené v Suchomastech v roce 1955:

Společná fotka z roku 1989

Společná fotka z roku 19..

Společná fotka z roku 20..