Autentické - skutečné křesťanství,
je natolik cizí přirozenosti člověka, že si na něj dlouho i po svém duchovním
narození jen obtížně přivykáme. Už více než 30 let pulzuje i v mém těle
Boží život. Na co si však stále jen obtížně zvykám?
- Na to, že svého přítele i nepřítele mám milovat
stejně.
- Na to, že v Ježíši, mám všechno, co potřebuji a
nemusím po ničem jiném toužit!
- Na to, že můj život nemá jiný význam než ten,
že má výhradně posloužit Božím záměrům a cílům.
- Na to, že žiji jen díky tomu, že je mezi námi
přítomná úžasná Boží milost, která je dostupná každý den i pro mě osobně.
- Na to, že čím více jsem pokořen svým hříchem,
neschopností a slabostmi, tím více se na mně může svatý a mocný Bůh oslavit.
- Na to, že hodnoty světa, s kterými se
stále rychle dokážu ztotožnit, jsou v naprostém protikladu hodnotám a
charakteru Ježíše Krista.
- Na to, že jediné místo, kde si skutečně můžu
odpočinout od vlastního hříchu a bídy světa, je místo pod křížem Ježíše Krista.
- Na to, že můj život není jen to, co osobně
cítím a prožívám, ale především to, kým jsem díky Ježíši a jeho životu ve mně.
- Na to, že neviditelné Boží působení je mnohem
důležitější než to viditelné a třeba i nadšené působení lidí.
- Na to, že mým největším nepřítelem není nemoc a
smrt, ale každý můj nevyznaný hřích!
- Na to, že víra a láska musí být spontánní,
jinak to není víra ani láska.
Pane Ježíši, děkuji
za to, že Ty jsi můj skutečný život! Prosím, ať vše ostatní pro mě ztratí svůj
půvab a význam.