Posted by Petr Šedý

Milí přátelé, bratři a sestry na Ládví,
dnes chceme pokračovat v naší sérii na téma slavní králové. Chci navázat na mého přítele Petra Vlčka z minule. Mluvil o králi Saulovi. Jedna z myšlenek byla, že o Saulovi a Davidovi nemůžeme mluvit izolovaně. Příběhy obou jsou velmi propojené. Další záležitostí je věc literární. Nebavíme se tu o jednoduché postavě, která se dá popsat jedním příběhem nebo některou vlastností. Pokud to platí o Saulovi, mnohem spíše to platí o Davidovi. Pokud byste si chtěli udělat trochu plastičtější obraz, museli byste zmínit vývoj Davida v jeho historickém kontextu. Na to bychom ale potřebovali celou sérii kázání, ale stejně bychom zjistili, že nám to nestačilo. O Davidovi se dovídáme nejen ze Starozákonních knih 1. a 2. Samuelovy, ale velká část Žalmů se Davidovi připisuje, ale také se promítají do jeho života. Davidovo jméno znamená Bohem milovaný. To je jistě pravda, navzdory tomu, že nebyl dokonalým králem a člověkem, jako ostatně nikdo z nás, až na Ježíše. David si v srdci uchoval postoj pokory a blízkého vztahu s Bohem. Historicky vládnul po Saulovi, někdy mezi roky 1013 a 973 př. Kr. Nebyl jeho synem, ale měl mnoho synů a také více manželek. Z těch významnějších zmiňme Batšebu, ze které se narodil syn Šalomoun, o které bude příště mluvit Karel Cihelník. Z Davidova mládí můžeme zmínit tři důležité události. David byl pastýřem. Jako pastýř byl pomazán za krále stejným prorokem, který pomazal Saula za krále, Samuelem. Podle něho se jmenují knihy Samuelovy. Byl skvělým muzikantem, harfistou, měl zvláštní dar léčitelství, když hrál na harfu, uklidňoval nervy svému králi Saulovi. Nakonec ale největší úspěch sklidil, když se vypořádal s pelištejským generálem Goliášem. To je asi nejznámější epizoda v jeho životě, kterou i mnoho českých ateistů dobře zná, alespoň podle jména. O Davidovi zpívá známá píseň lidi na lidi jsou jako saně… David šel do války volky nevolky… až ti bídní filištíni válku vést nebyli líní… která líčí střet pastevce Davida s nesrovnatelně silnějším vojevůdcem Goliášem. To je ostatně zásadní faktor v životě Davida. Davidovo mládí a většina jeho života je o střetu s tímto národem. V jednu chvíli byl dokonce na útěku před vlastními lidmi a musí se schovávat na území Pelištejců, úhlavního nepřítele Izraele. David se stává psancem. David měl takový úspěch, že musí utíkat před Saulem, který ho nenávidí na nepřátelské území.
Vlastně do této etapy jeho života, kdy musí utíkat, nás i zavádí náš dnešní text. Saul usiluje Davidovi o život, protože je David stále populárnější. David získal srdce Saulova syna Jonáthana a ruku Saulovy dcery Míkal. Oba mu ochotně pomáhali a udržovali s Davidem do konce života blízký vztah. Příběh nás zavádí do doby, kdy byl Saul králem, ale již vlastně jen setrvačností. Samuel jej vlastně nahradil duchovně Davidem a čekalo se, až Saul umře v bitvě s Pelištejci.
To, co je zajímavé, je skutečnost, že i když bylo o odvolání Saula již de facto rozhodnuto a David věděl, že se stane dalším králem, zachovával mu věrnost a nepokoušel se ho zabít ani jeho čest jako krále umenšovat. Nesnažil se dostávat na jeho místo ani jej nesnižoval před druhými.
V Bibli čteme tento příběh dokonce dvakrát, tomu se říká odborně dubleta. Co tím ale cítíme je, že je to asi důležité, když je to tam dvakrát. Je to vlastně legrační scénka. Saul jde na záchod do jeskyně. A shodou okolností je tam i David se svými vojáky. Pěkná náhoda. Nebo ne? Patří to k mým rozhodně oblíbeným příběhům z Davidova života.
To, co je důležité je, že David mohl Saula odstranit. Nikdo by mu to nakonec neměl za zlé. Saul ukládal Davidovi o život již pěkně dlouho. Všichni jeho spolubojovníci ho povzbuzovali, aby to udělal a zbavil Izraele Saule. David v první chvíli trochu podléhá pokušení, když si hraje nožem se Saulovým královským pláštěm. Představte si, že močíte a někdo za vámi vám nožem odřezává kousek pláště. Navíc v jeskyni se pěkně všechno rozléhá. Možná byl pěkně nametenej, že to neslyšel.
Na tomto místě si dovolím situaci vztáhnout na náš život. Možná to známe docela dobře. Dostaneme se do výhodné chvíle či situace, kdy se můžeme někomu pomstít. Můžeme někoho, kdo je vůči nám nadřízený nebo v pozici autority, pěkně pošpinit nebo mu ublížit.
Jsou tu navíc lidé, kteří nám tu přijdou na pomoc. David jich měl celou řadu. Byl to předně jako pragmatický, možná pěkně vyčůraný budoucí generál, Joáb. Byl to ten samý člověk, který v budoucnu přispěchá Davidovi na pomoc, aby pomohl zakrýt jeho smilstvo s Batšebou a pomůže mu odstranit jeho problém s Urijášem. Nechá ho padnout v bitvě, udělá z něj posmrtně hrdinu a z jeho manželky vdovu a snadnou kořist pro Davida. Joáb se též proslavil odstraněním
Davidova syna Abšalóma, který proti svému otci Davidovi zosnoval povstání. David jej chtěl ušetřit, Joáb měl ale jinou předtavu a tak jej přišpendlil ke stromu. V tuto chvíli to byl loájální spolubojovník, na kterého se mohl David celou svou osobností spolehnout. Máme možná také kamarády, kteří jsou takto loajální. Za jakou cenu? Dalším našeptavačem byl jistě také satan a Davidovy myšlenky, které připomínaly, že Saul ho chce již dlouho zabít a když ho nechá naživu, udělá to největší zlo, které může. Všimněme si argumentace Pánem Bohem ve verši 5. Toto je den, který ti Hospodin dal… naše myšlenky nebo i sám ďábel nebo naši kamarádi nám mohou říkat, že to, co se chystáme udělat je Boží vůle, ale přitom to může být jinak. Jaká výzva pro Davida! To, co se mi líbí na Davidovi je, že i když to byl člověk velmi vřelý a přátelský a rozhodně si pouštěl lidi k tělu, nepřátele ještě blíž… nepodléhal iluzím o lidech a spoléhal se více na Boha než na lidi. Ve chvíli velkého tlaku a pokušení nepodlehl.
V tom je David podobný Pánu Ježíši. Nakonec dnes ráno jsem kázal na Střeláku na text Jan 10, který jsme si před chvílí i přečetli. Ježíš je dobrým pastýřem. David začínal jako dobrý pastýř. Dokázal se starat dobře o své ovce. Věděl co potřebují. Naslouchal jim a znal je jménem. David znal jistě každého svého spolubojovníka. Ježíš zná každého člověka jménem. To je jistě i příklad pro nás, abychom nejen znali své bratry a sestry jménem, ale pro nás Ježíšovy pod-pastýře je to příklad, abychom znali potřeby lidí, které vedeme. U toho to ale nekončí. My všichni máme pastýře Ježíše, který se o nás stará a záleží mu na nás. To ukázal tím, že za nás zemřel na kříži. Nikdo jiný by za nás neumřel, zvláště, když ví, jací jsme. To je zjednodušeně evangelium, dobrá zpráva pro každého z nás.
Na Davidovi vidíme, že je pro své bratry a spolubojovníky dobrým pastýřem. Jde jim dobrým příkladem. Je ale též dobrým pastýřem svému králi Saulovi. Ušetří jeho život, i když ho mohl konečně sprovodit ze světa. Rozhodl se ho ušetřit. Pán Bůh mu totiž byl milejší než jeho postavení a moc.
Jeho gesto bylo tak silné, že nakonec i Saul činí pokání a reaguje na Davidovo jednání pláčem. Z dalšího příběhu vidíme, že pro svou nemoc ale nakonec usiluje dál Davida zabít.
David se nenechá ale odradit a je svému králi věrný, dokonce i když se ho snaží zabít.
Podobný scénář vidíme v celém Davidově životě. Hned v následující kapitole ušetří život Nábalovi, ten měl za ženu Abígail. Ta udělala vše pro to, aby zachránila svého pomateného manžela a David dal na její radu. Když její manžel zemřel, vzal si ji za ženu.
Hned o kapitolu později (k26) vidíme, že David se svým bojovníkem sestupuje do Saulova tábora a ušetří znovu jeho život, i když jej mohl znovu zabít.
Je důležité položit si otázku, proč to David dělá?
Proč chce ušetřit život svých nepřátel? Proč chce ušetřit Saulovi život?
Je jasné, že to není z pocitu strachu. Samuel již zemřel o kapitolu dřív a než prorok Nátan nastoupí na své místo, aby jej konfrontoval, uplyne ještě hezká řádka let. To se později stane, když David ujede z Batšebou a nechá odstranit jejího manžele Urijáše v 2. Samuelově 11-12. Strach to není.
Je to snad pocit viny? Trochu to tak snad vypadá v našem dnešním čteném textu. Lepší by bylo říct bázeň před Hospodinem. Ve verši 7 se dozvídáme: „Chraň mě Hospodin, abych se dopustil něčeho takového na svém pánu… je přece Hospodinův pomazaný…“
Tedy jeho zdrženlivost a poslušnost neplynula z jeho naivity nebo strachu, ale z jeho důvěry v Boha. Kéž je to i naší motivací, když se rozhodujeme v eticky těžkých chvílích.
Kéž motivem našeho jednání není to, co si o nás budou myslet v první řadě druzí, ale sám Bůh. Vždyť Jeho jednou potkáme tváří v tvář a budeme čelit jeho soudu. Jemu se budeme zpovídat za své jednání a ne našim přátelům ani samy svým pocitům.

Je toho hodně, co se dá říct o Davidovi jako královi. Byl geniálním stratégem, skvělým vojevůdcem, miláčkem žen a pijákem vína, hříšným a selhávajícím otcem a smilníkem, byl obdivuhodným člověkem s charismatem, který okouzlil davy. Získal si lidi svou výřečností i hudebním darem, svými odvážnými skutky i moudrostí. To vše by ale nebylo nic bez jeho bázně z Hospodina, který jej pomazal skrze Samuele, když byl ještě kluk.

V Davidovi srdci Hospodin našel srdce kajícníka a člověka skromného a pokorného. Vidíme to nejen v Žalmu 51. Kéž je to i náš postoj, když žijeme své životy před Boží tváří.
Dnes jsme se dívali na postavu krále Davida pod zorným úhlem pastýře. Zdá se mi, že i když David již nebyl dávno pasáčkem, svou pastýřskou osobnost neztratil.

Co to znamená dnes pro nás?
Dovolte mi trojí aplikaci, i na základě dnešního čteného slova z Jana 10 o dobrém pastýři Ježíšovi.
Za prvé, David je typem dobrého pastýře, protože dobře zná své nepřátele, ale i své přátele. Ví, co od svých nepřátel může čekat. Ví, že ho Saul chce zabít. Ví ale i co od svých duchovně slabších přátel, jako je Joáb, může čekat. Je vystaven zkoušce, ve které může prohrát s pokušením. Ale v této chvíli si vzpomene na Hospodina a Bůh je mu dražší než názor jeho bratrů. Kéž je nám ten příběh mementem. A zároveň víme, že Ježíš je dokonalejším pastýřem než David. Ježíš zná naše srdce a ví, jací jsme. Ví, jací jsme, když vstaneme ráno a ví, jací jsme, když usínáme večer. Jemu se budeme jednou klanět a jím budeme jednou souzeni pro své skutky i svou víru-nevíru.

Za druhé, dobrý pastýř položí svůj život za své ovce. David by položil svůj život za krále Saule. Ne, že by se nechal sprovodit ze světa tak, že by se nechal zatknout. Ale místo aby bojoval přímo, utíkal. Ježíš je proto lepším pastýřem, že dává svůj život za náš, aby nás zachránil před smrtí v důsledku našich hříchů. Lepšího pastýře neznám. Ježíš je pastýř, kterému na nás záleží. Podle našeho dnešního textu z Jana je mnoho falešných pastýřů. Poznáme je podle toho, že když přijde nebezpečí, najatí pastýři utečou. Jejich motivace jsou finance nebo něco jiného než lidi. Ať už je tvoje motivace jakákoliv, Ježíšova motivace je láska. Ježíš pokládá svůj život za nás, aby nám získal věčný život a aby nás zachránil. Kéž jednáme také tak vůči druhým. Co to znamená? Možná to bude znamenat, že se budeme muset naučit více naslouchat. Možná budeme muset začít ustupovat z naší pýchy a sobectví a nebo se naučit vyjít s nepohodlným či nepříjemným bratrem či sestrou. Ježíš je naše motivace a jako dobrý pastýř nás učí správné motivaci.

Za třetí, David sjednotil svůj národ. Nebojoval proti svému nepříteli, počkal, až jej Hospodin sám a jeho nepřátelé odstraní. David nastoupil na trůn ne ze své iniciativy, ale počkal, až se za ním vypraví sami Izraelci. Dobrý pastýř svou moc neusurpuje násilím. Autorita dobrého pastýře je delegovaná. Samuel pomazal Davida. Možná to bude znít zvláštně, ale totéž uvidíme i na dobrém pastýři Ježíši. Jeho pravomoc je nebeská, jeho pozemská autorita je daná jeho Otcem. Jeho nebeský Otec jej pomazal do služby. Ježíš se neprosazuje násilím, ale pokládá svůj život jako dobrý pastýř pro své ovce. Tím sjednotí všechny ovce ze všech ovčinců pod své vedení. Každý člověk nakonec uzná, že Ježíš Kristus je Pán. Dobrý pastýř David sjednocuje svůj národ. Dobrý pastýř Ježíš sjednotí nás jako církev a jednou se s ním sejdeme jako všichni křesťané (a Židé) v nebi.

Přeji nám požehnaný večer a kéž dokážeme v tomto horkém počasí najít odvahu jednat jako král a pastýř David a Ježíš. Amen.