Stavba legového městečka dětmi od 6 do 12 let

Legoprojekt - legoráj v Brně

Den první

Je čtvrtek, pár minut před šestou hodinou večerní. Vcházím do mládežnicko-besídkové místnosti, kde dnes začalo stavění legového městečka. Napříč místnostmi jsou do tvaru velkého kříže sestaveny stoly, které pokrývají ploché, většinou šedé a zelené čtverce či obdélníky, tvořící plochu celé stavby. Ale objevují se už první výtvory – letadla, vrtulníky, železniční trať, pizzerie. Většinu dokáži identifikovat, ale že se jedná o ropnou plošinu, to se dovídám až od Šimona Rouse. Kolem pobíhá asi desítka dětí, několik pomocníků-dorostenců, rodičů, fotograf Honza Asszonyi a hlavní stavbyvedoucí Luboš Rous. Přicházím k Vojtovi Asszonyi, který s klučinou pro mne neznámým hraje jakýsi legový stolní fotbal. Neznámý klučina jménem Péťa – to zjišťuji podle cedulky, jíž jsou všichni označeni – mi s hrdostí prozrazuje, že toto hřiště stavěl on. Ostatní pracují, většinou ve dvojicích, na zbývajících stolech, které jsou rozestavěny po místnosti. A na každém volném místě leží desítky krabic s kostičkami. Záchytným bodem je místo označené cedulkou registrace, sloužící především k výběru dóz s kostičkami ke konkrétní stavbě. Zde úřaduje Honza Rous. Šimon Asszonyi si u něho právě vybral podmořskou stanici a za ním stojící Venda mi se zářícíma očima sděluje, že už postavil stíhačku, vozíček, a to všechno úplně sám. U vedlejšího stolu se prohrabuje žlutými kostičkami Maruška Záděrová. „Pomáhám mamce. Já jí to třídím. Stavíme žlutej hrad.“ V rohu místnosti, až téměř u okna staví Martin Kulísek s devítiletým Adamem poměrně složitou stavbu. „Myslíš, že to zvládneš?“ ptám se Adama. „No jistě, já jsem na lego docela expert,“ zatímco pokračuje ve vyhledávání kostiček. Dovídám se, že je mu devět a přišel s babičkou. Baruška Záděrová mezitím dokončuje panelák, už jí chybí jen okolní zahrádka. Vtom přináší maminka Broňa velký žlutý hrad se čtyřmi věžemi a Maruška staví na jeho cimbuří trubače. Když si jdu do šachovnicového sálu pro bundu, Vojta mi ještě vypráví, že jsem přišla o promítání obrázků o Adamovi a Evě, a jak nadšeně říká, oba byli z lega. U dveří mi ještě Venda sděluje, že je rád, protože tady může být až do půl osmé!

Den druhý

Druhý den stavby městečka začal dokonce dřív, než původně měl. Ale je pěkné vidět to nadšení pro věc. :-)

15.45 - První stavitel dorazil ještě dřív než většina realizačního týmu. (Oficiálně se totiž začíná až ve čtyři hodiny.) Jedná se o mně neznámého Ondru s maminkou. Ondra se příliš nezdržuje a hned se nadšeně vrhá mezi kostičky.

16.00 - Přicházejí další stavitelé. Dětí je dnes o dost víc než včera, a to jak známých, tak i neznámých. Omík si jde postavit hasiče, zatímco Maruška Z. si vybrala na stavění rovnou celý hrad. Včera tvořila žlutý, dnes to bude černý. A stejně jako včera jí s tím pomáhá maminka. Když se po chvíli podívám k jejich stolu, maminka usilovně staví a Maruška nikde. Aha! Támhle u vedlejšího stolu si hraje s Honzou Legohokej.

17.30 - Zvonění hlásí Legopauzu s Legopříběhem. Dnes jsme se dozvěděli, jak LegoDavid porazil LegoGoliáše pomocí svého Legopraku a Legokamínku. Poté následuje Legosvačina. Vlastně ne! Svačina není z Lega. Ale to je asi jediná výjimka, jinak je tu z Legokostiček asi vážně všechno. Jídlem se však dělníčci příliš nezdržují a hned se vracejí k načatým stavbám. Zdatný stavitel Šimon A. obdržel základ lodě bez návodu, a tudíž bude muset tvořit dle vlastní fantazie. S mou pomocí se tedy pouštíme do stavby. Když je hotovo, dozvídáme se, že to byl základ pro moderní nákladní loď, zatímco teď je z toho korzárská loď, za kterou by se nemusel stydět žádný pirát z Karibiku. No, nevadí...

18.30 - Nahoře skončil zpěv a hodně zpěváčků místo návratu domů naklusalo dolů a přidalo ruku k dílu. Sice tady tím pádem není k hnutí, ale nikomu to na stavitelském nadšení neubírá.

Stavění má pochopitelně přísná pravidla. Každý výtvor musí být nahlášen stavbyvedoucímu Luboši Rousovi, a pak teprve může být umístěn na hlavní plochu. I přesto se však na ploše objevily nelegální stavby, a to v podobě dvou mrakodrapů. A chvíli poté se v jednom z nich dokonce objevilo zapíchnuté letadýlko. To však muselo být odstraněno s tím, že fotky městečka budou na internetu a nebylo by to vhodné.

19.00 - Ozývá se zvonění ohlašující konec dnešního stavění. Všichni se ztišíme a společně děkujeme Pánu za to, že jsme si tu dnes mohli tak pěkně pohrát.

19.10 - Ani druhým zvoněním se dělníčci nenechávají rušit a staví dál.

19.30 - Pracujeme přesčas. (A pak, že jsou dnešní dělníci líní.) Oficiálně se mělo končit už v sedm a stejně je tu pracujících dělníků stále dost. Jejich maminkám a manželkám se holt nepodařilo přemluvit je k odchodu. :-)

Alík Zachariášová

Den třetí

 Dnes je sobota 23.10.2010, je to třetí a zároveň i poslední den, kdy děti mohou postavit stavby do legového městečka. S porovnáním s minulými dny se sešlo dnes dopoledne nejvíce dětí – dvacet jedna.
Stavbyvedoucí br. Luboš Rous, který má na hlavě slušivou zelenou ochrannou přilbu, ráno zhodnotil stavby v celém městečku. Zjistil, že jsou postavené: auta, letadla, hrady, pevnosti, lodě, fotbalové hřiště a další. Chybí tam však domy. Nabádal proto děti, aby začaly stavět domy a domečky.
Starší chlapci (Lukáš Kulísek, Jára Štigler a Honza Smejkal), když zrovna neměli na starost menší děti, se dali už ve čtvrtek do stavby kostela, který samozřejmě nesmí chybět v žádném městě, natož v legovém.
Procházím kolem Vojty Vyorálka, který s Lukášem Kulískem staví stavbu. Ptám se: „Co to bude, až to bude?“ Odpověď: „To nepoznáš?“ Zadívám se lépe a střelím od boku: „Vězení.“ Ano, staví vězení z šedých, černých a bílých kostek.
Je zábavné pozorovat děti při stavění. Přemýšlejí, pobíhají sem a tam a vybírají potřebné kostičky a díly na své vymyšlené nebo předem zadané stavby. Jsem zvědavá, kdy bude dnes konec stavění, protože zvoneček, kterým hlavní stavitel (br. Luboš Rous) zacinkal v minulých dnech a ukončil stavění, dozněl, ale dětem se domů vůbec nechtělo.

 

Sepsaly: Lenka Broklová (den první), Alík Zachariášová (den druhý), Inka Kulísková (den třetí).