Jsme otevřená boží rodina.
Otevřená proto, že tu nejsme sami pro sebe. Náš Pán řekl: „Budete mi svědky“ (Skutky 1,8) a my se rádi s každým podělíme o to, co jsme od něj přijali. Zveřejněné akce jsou i pro vás. Vyberte si, co vám sedne. S důvěrou nás kontaktujte.
Boží proto, že Bohu vděčíme za všechnu lásku, milost a dobrotu. Z této vděčnosti přijímáme za vlastní i výzvu „všechno čiňte k slávě Boží“ (1 Korintským 10,31). V životě pro Boží slávu nacházíme nejhlubší uspokojení a víme, že nic hodnotnějšího už není.
Rodina proto, že skrze víru v Ježíše Krista máme jednoho Otce v nebesích a navzájem jsme si bratry a sestrami. Jako živý organismus se společně budujeme v lásce, podle toho, jak je každému dáno (Efezským 4,15). Každý tu má své místo, aby mohl přijímat, a prostor, aby mohl dávat.
Neděle u nás
Neděle je pro nás svátečním dnem, připomínáme si zprávu o vzkříšení Ježíše Krista, jež se stalo „první den po sobotě“, jak čteme v Bibli. Neděli rovněž ctíme jako „den odpočinku“. Nám, lidem 21. století, je velmi užitečné vědět, že Bůh při stvoření šest dní pracoval a sedmý odpočíval – a že tento Boží řád platí i pro nás.
Neděli v našem společenství otvírá několik skupinek lidí, kteří se scházejí již před bohoslužbou k modlitbám nebo ke zkoušce sborového zpěvu.
Hlavní bohoslužba pro všechny generace začíná v 9.30 hodin. Jejím středobodem je čtení z Bible a výklad biblického textu neboli kázání. Rádi zpíváme duchovní skladby v moderní i staré podobě za doprovodu klavíru, houslí, kytar, basy, bicích a dalších nástrojů. Bohoslužba je vždy orámována modlitbami – je prostor k modlitbě tiché i hlasité, společné i osobní. Jednou za měsíc probíhá tzv. Večeře Páně – tedy připomínka poslední večeře Ježíše Krista s učedníky před Kristovou smrtí. Podáváme si nalámaný chléb a pijeme víno z kalichu. Pro křesťana je to zvláštní chvíle smíření ve vztahu s Bohem i druhými lidmi.
Během bohoslužeb jsou zohledněny i děti, které mají ve svých věkových skupinách (tzv. besídkách) svůj program příběhů, vyprávění a her vedený pověřenými členy sboru.
Na ukončenou bohoslužbu před 11. hodinou volně navazuje hojně využívaná nedělní kavárna s možností zůstat v neformálních rozhovorech, posedět spolu a třeba se i seznámit s novými lidmi.
Na neděli u nás je zván a vítán každý – tak tomu rozumíme: vždyť anděl ohlašující pastýřům narození Ježíše o něm říká, že on je „radost pro všechen lid.“
Církev bratrská
- Je společenstvím lidí, kteří vyznávají osobní křesťanskou víru v trojjedinného Boha jako svého Spasitele a Pána,
- Přijímá Bibli jako zjevené Boží Slovo za jediné měřítko víry, učení a života,
- Hlásí se k základním starokřesťanským vyznáním víry, k dědictví světové i domácí reformace, zvláště pak k odkazu Jednoty bratrské a k zásadám evangelikálního hnutí,
- Tvoří svazek samostatných sborů, do kterých může kdokoliv přijít a hledat odpovědi na základní životní otázky,
- Vidí své poslání ve zřetelném vyznávání křesťanské víry a ve vedení lidí k poznání toho, co tato víra znamená v současném světě,
- Svou víru uskutečňuje zvěstováním evangelia, misijní činností, praktickou službou potřebným lidem různého věku v rozmanitých životních situacích a budováním Sborů podle příkladu novozákonní církve.
Současnost Církve bratrské
Církev bratrskou dnes tvoří svazek necelých 80 sborů s bohatstvím rozličných duchovních tradic, které se v rámci kongregačně – presbyterního zřízení dobrovolně zavázaly k životu víry, službě Bohu a lidem, k bratrskému soužití podle příkladu novozákonní církve. Všechny sbory jsou samostatné a vzájemně nezávislé, současně si uvědomují, že potřebují žít a sloužit v duchovní a závazné jednotě, bratrské pomoci a účinné spolupráci. Proto se sjednocují na společném Vyznání víry a zásadách křesťanského života podle Bible. Kromě práce na sborech se bohoslužebná shromáždění konají i v menších tzv. stanicích. Každá stanice je přidružena pod svůj mateřský sbor. Sbory jsou seskupeny do několika seniorátů. Sbory jsou spravovány kazatelem a staršovstvem. Členové církve jsou vedeni k životu osobní křesťanské víry, věrnosti Božímu slovu a životu naplněnému láskou k Bohu a lidem. Rozvoj práce samostatně pokračuje i na Slovensku.
Církvi bratrské po listopadu 1989 vzrostl počet řádných členů. Z původních cca 7500 lidí v původních 34 sborech v roce 1990, evidujeme dnes přes 10 000 osob v 76 sborech. Bohoslužeb se dále účastní i celá řada dalších hostů či přátel církve.
Historie Církve bratrské
Dnešní Církev bratrská sahá svými kořeny do doby duchovního oživení v Čechách a na Moravě v předminulém století. Návaznost na staletí utajovanou živou domácí tradici staré Jednoty bratrské a práci J. A. Komenského je při tom nesporná. Počátky církve spadají do let 1860–1880, kdy v oblasti východních Čech proběhlo lidové probuzení. To v roce 1868 vedlo k založení sboru první Svobodné evangelické církve české v Bystrém v Orlických horách. K jeho ustavení přispěla i Svobodná církev skotská, působící v sousedním Prusku (dnes Polsko). Následně přibyl v Praze sbor Svobodné církve reformované, který byl ovocem působení amerických kongregačních misionářů z Bostonu. K ustavení nové církve došlo 3. 6. 1880 v Praze. Obě církve se spojily do jediné Svobodné církve reformované, která dále rostla.
Po vzniku Československa v roce 1918 přijala jméno Jednota českobratrská a rozšířila působnost i na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Přijetím nového jména se Jednota českobratrská přihlásila k duchovnímu dědictví staré Jednoty bratrské. Zaměřovala se zvláště na péči o sirotky, o staré lidi a na diakonskou službu nemocným. Byla také průkopnicí duchovní služby mládeži. Po zániku republiky, v roce 1939, byla její činnost systematicky omezována.
Po válce nastal nadějný rozvoj práce, který zastavil politický zvrat v roce 1948. Jednota českobratrská musela přijmout státní uznání spojené s dozorem státu. Kazatelé dostali státní plat a jejich služba mohla být konána pouze na základě udělení souhlasu k výkonu duchovenské činnosti. Jakákoli činnost mimo objekty modliteben byla protizákonná, průběh bohoslužeb i další aktivity sborů byly v mnoha případech tajně monitorovány. Někteří kazatelé skončili ve vězení nebo z politických důvodů ztratili státní souhlas. Státními orgány byl restriktivně snížen počet sborů, jejich majetek byl v některých případech zabaven a státu musely být předány všechny církevní ústavy charitativního zaměření. Duchovní práce tak částečně přešla do ilegality. Církvi sice byla přiznána právní subjektivita, ale veškerá její činnost i hospodaření byly postaveny pod přísnou státní kontrolu. Za této éry v roce 1951, po zrušení náboženských spolků, se k Jednotě českobratrské připojila značná část spolku „Modrý kríž“ na Slovensku a Spolku rozhodných křesťanů na Těšínsku, kde převládala polská národnost. Vzrůst počtu slovenských a polských členů vedl církev v roce 1967 ke změně svého jména na dnešní Církev bratrskou.
Ukončení čtyřicetileté vlády komunistického ateismu a obnova svobody v roce 1989 poskytly Církvi bratrské příležitost odložit vše, co jí bylo v době nesvobody vnuceno.