Náš sbor započal svou práci a službu na podzim roku 1945. Bylo to ale spíše pokračování Svobodného reformovaného sboru v Zelowě v Polsku. Tento sbor v Zelowě se začal utvářet začátkem 19.století a založen byl roku 1905 za pomoci kazatele Svobodné reformované církve v Praze Aloisem Adlofem.

 

Ke stažení

– Stručná historie sboru (.pdf) 0,5 Mb
– Sborník k výročí 100 let od založení sboru (.pdf) 4 MB

 

Když skončila druhá světová válka, většina potomků českých pobělohorských emigrantů se vracela zpět do Čech. V několika turnusech mezi srpnem a prosincem roku 1945 se vrátili také členové sboru v Zelowě se svými rodinami.
Pro společná shromáždění a bohoslužby jim byla od městské správy nabídnuta možnost společného obecenství s bratry Českobratrské církve evangelické v uprázdněném kostele. Tento návrh byl po dobu rozběhu přijat, ale ukázal se jako neschůdný pro rozdílné teologické důrazy.
Náš sbor, tehdy zhruba 30ti členný se na popud sestry Ranšové začal shromažďovat doma po rodinách. Vedením sboru byl pověřen bratr Miroslav Sláma a administrátorem bratr kazatel Josef Cvrček z Prahy, který byl tehdy tajemníkem Rady Jednoty Českobratrské. Tak byl náš sbor zahrnut do svazku této církve.

Když projevila zájem o spolupráci asi 10ti členná skupina z Bratrské jednoty baptistů, bylo již prostorově neúnosné scházení se po rodinách, a sbor si najal malý rodinný domek.

Od svého počátku měl sbor také kroužek dětí nedělní besídky a také pěvecký sbor.
Pán Bůh ze své milosti této práci žehnal a tak přibývalo nových členů i dětí v rodinách. Bylo tedy potřeba mít prostornější modlitebnu. Proto v roce 1949 bratři vyhlédli a požádali o koupi domu v Havlíčkově ulici 787, kde býval restaurační sál. Po drobné rekonstrukci se roku 1950 sbor do tohoto domu přestěhoval a v něm až dosud vede svou činnost.

Po ustanovení sboru v Liberci, byl náš sbor k němu přidružen jako samostatná stanice. Po kazateli Cvrčkovi byl administrátorem sboru určen kazatel Pravdomil Enoch Dostál z Benátek nad Jizerou. Roku 1948 se bratr Vladimír Pospíšil s manželkou, vrátil z Plané u Mariánských lázní, kde působil jako laický kazatel, do Nového Města pod Smrkem, byl Radou církve pověřen vedením této samostatné stanice. Bratr Pospíšil byl vyslán roku 1937 svým sborem na teologické vzdělání do Varšavy, s vizí sboru sloužit. Válka ovšem způsobila, že studium ve Varšavě bylo přerušeno a tak pokračoval ve studiu v Hamburku. Poté, co by Hamburk vybombardován, bratr Pospíšil studium opět přerušil a dokončil ho až po válce v Praze za pomoci Rady Jednoty českobratrské a příležitostných seminářích na teologické evangelické fakultě na Karlově univerzitě.

Rada církve bratra kazatele chtěla vyslat spravovat větší sbor, ovšem kazatel Pospíšil, veden Duchem svatým, aby byl věrný v mále, nepřijal, ale vrátil se mezi své ze Zelowa, kde vděčně přijímali jeho službu.
Službu kazatele vykonával věrně až do roku 1987, kdy se ve svých 75 letech s aktivní službou se sborem rozloučil a předal ji svému synovci Drahomíru Pospíšilovi. Službu slovem a vysluhování svátostí však dále vykonával až do doby, kdy ho Pán Bůh odvolal na věčnost 14. ledna 1994.

Působení sboru se misijní službou bratra Miroslava Slámy rozšířilo na cca 20km okruh frýdlantského výběžku, odkud se bratři a sestry podle věku a možností účastnili shromáždění.

 

ČLÁNEK NENÍ DOKONČEN …