Pomůcka na rok 2015

 

Pozvedni srdce k Bohu

Pozvedněme s dlaněmi i srdce k Bohu na nebesích. Pl 3,41

Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas. Žd 4,16

Svoboda, daná člověku, znamená velkou zodpovědnost. Bezpochyby je každému cele svěřena péče o vlastní srdce a zůstává tak pouze na nás, co s ním podnikneme. Bible radí pozvednout jej k Bohu na nebesích. Jak se to dělá? Nejde o náboženský trans, způsobený sáhodlouhým opakováním písní nebo modliteb. Kniha Pláč nabízí jiný recept. Obrazně řečeno je zapotřebí lehnout do prachu a ten orgán, ztělesňující naše touhy a vášně, naši životní sílu, mu dát jako na talíři. Celí ve špíně, jen ruce natažené vzhůru, volající k nebi jasnou řečí: „dělej si s ním, co uznáš za vhodné“. Výzva k pozvednutí srdce k Bohu je výzvou k návratu. Nikdy nejsme tak nízko, že by bylo marné se o něj pokoušet. Stačí dát srdci ten správný směr a ono začne být přitahováno jako sponka magnetem. Na každé naše rozhodnutí se v nebi s napětím čeká.

Dáváme ti s důvěrou naše nemocná srdce, aby byla uzdravena.

 

Neměnný

Já, Hospodin, jsem se nezměnil. Mal 3,6

Já jsem Alfa i Omega, praví Pán Bůh, ten, který jest a který byl a který přichází, Všemohoucí. Zj 1,8

Podle některých není největším rozdílem naší doby oproti dřívějším staletím pokleslá morálka nebo rozvinutý technický pokrok, ale především ohromná lavina neustálých změn. Je potřeba rychle reagovat, aby člověku „neujel vlak“. Svět se mění a my s ním. Někdy jsme těm změnám rádi, jindy propadáme zmatku, vyhoření a depresím. Jako by nebylo nic stálého v neustálých proměnách našich vlastních citů a nálad, bouřích tužeb a uragánech očekávání. Jako by i pravda podléhala změnám podle toho, komu jaká přijde vhod. Vyznat se v tom všem a najít pevnou půdu pod nohama je někdy velmi obtížné. Do tohoto proměnlivého světa a do našeho proměnlivého srdce zní nadějná zpráva. Po celé věky se přece jen něco nezměnilo. I když je svět či naše rozbouřené nitro jako na houpačce, Bůh byl, je a bude stále stejný. Aktualizace a nemilá překvapení stran Božího charakteru se nekonají.

 Nebeský Otče, děkuji za tvou stálost, která mi dává jistotu.

 

 Jednota Božího lidu

V onen den se mnoho pronárodů přidruží k Hospodinu. Stanou se mým lidem. Za 2,15

Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají. Ř 10,12

Bůh je štědrý a rád ze sebe dává, když je zájem. Deklaruje, že je připraven přijmout k sobě kohokoli, nedělá rozdíly mezi lidmi, nikoho předem nevylučuje ze společenství se sebou samým. Žádné etnikum, pohlaví, povolání ani žádný stav není „mimo hru“. Přijde den, kdy bude oslaveno jméno Hospodin tím, že k sobě, pod svá mocná křídla, přivine všechny zachráněné, každého, kdo se za něj nestydí. Nebude to násilné porobení, ale slavné sjednocení jeho dětí ze všech koutů země. Sami přijdou, přidruží se k němu a tím bude zpečetěna jejich jednota v něm. Jeden sbor má ve své hlavičce slogan „jsme Boží otevřená rodina“. Kéž by každá denominace a každý sbor, každý Bohem zachráněný jednotlivec sebe vnímal jako spolu s druhými přidruženého k Hospodinu. Kéž bychom sjednocováni pod jeho jménem v praxi hojněji zakoušeli tu jednou dokonalou jednotu Božího lidu.

Pane, sjednocuj svůj lid po celé naší zemi i napříč národy a žehnej mu.

 

Soustřeď mou mysl na bázeň tvého Jména

Hospodine, ukaž mi svou cestu, budu žít podle tvé pravdy, soustřeď mou mysl na bázeň tvého jména. Ž 86,11

Pamatuj na Ježíše Krista vzkříšeného z mrtvých. 2Tm 2,8

Svět se točí závratnou rychlostí. Velmi těžko někdy soustředíme svou mysl na cokoli. V mládí brání roztěkanost, později pracovní nebo rodičovská vytíženost, nemoci a vysoký věk. Daří se vám uprostřed shonu zastavit a na něco svou unavenou mysl soustředit? Natožpak na bázeň Božího jména? Ztišení je opravdu luxus a vyžaduje zvláštní čas. Možná však žalmista touží po správném nasměrování uprostřed zmatků. Po obnovené orientaci, s níž chce vstupovat do každého nového dne. Nechat Pána ovlivňovat všechno své rozhodování. Jeho pravdu cenit výše, neúnavněji ji hledat a nacházet odvahu se k ní přiznat. Ať už jde o soustředění na něj ve zvláštním čase ztišení nebo orientaci v každodenním putování, je nám k tomu potřeba pomoci. Proto o ni žalmista prosí. Je to nakonec sám Bůh, který naši mysl obrací k sobě jako směrovce a cíli všeho.

 Dobrý Bože, soustřeď mou mysl na sebe a usměrňuj můj život uprostřed chaosu.

 

Slyšte a budete živi!

Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi! Iz 55,3

Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými. J 8,31–32

To je refrén všech prorockých volání. Naléhavá výzva k naslouchání a osobní Boží pozvání. Ono volání se nestalo méně naléhavým, ačkoli zní už tisíce let. Každé generaci ožívá znovu, zní z kazatelen, v písních i knihách. Celá Bible je takovým prorockým voláním, zvoucím k životu. Jenže ty uši, které by měly poslouchat a nechat tak slovo, aby proměňovalo, jsou často ucpané. Buďto jsme nahluchlí nebo se nedoslýchavými děláme. Ptáme se znovu a znovu na jasné věci. Slyšíme: „Miluj bližního bez rozdílu.“ A odpovídáme: „Cože? Neslyším, můžeš mi to, Pane, zopakovat?“ Dáváme dokonce někdy přednost zajímavějším falešným hlasům před hlasem Pastýře. Ale ty život nepřinesou. Proto nastražme uši a berme Boží slovo nám osobně zjevené, kázané, zpívané i čtené velmi vážně. Je nenahraditelné v tom, že jako jediné přináší člověku pravý život.

Pilně nastražuji uši, Pane, mluv ke mně, jak sám chceš.