David a Goliáš

• 18. 3. 2005
• | Kázání

1.Samuelova 17
Asi 18 km jihozápadně od Jeruzaléma se nachází nenápadné údolí neboli tzv, vádí es-Sant. Na tomto údolí by nebylo nic tak zvláštního, kdyby se v něm pravděpodobně neudál jeden z nejslavnějších příběhů Bible. Středem tohoto příběhu jsou dvě postavy David a Goliáš. Je to příběh, který dobře znají nejen naše děti, ale také většina lidí na světě. Příběh který v sobě ukrývá mnoho pravd, které však lidé velice často překrucují.
Podívejme se však na situaci kolem těchto dvou postav…. Na protilehlých stranách doliny Élah se schází vojska. Na jedné straně Pelištějci tzv. Mořský národ (dnešní Palestinci) odvěcí bojovníci a na straně druhé docela mladé království pod vedením prvního krále Izrael. Podle způsobu boje na který strany přistoupily, se dá usuzovat, že počet Izraelských bojovníků nebyl moc velký. Vítězem se měl stát ten, jehož zástupce zvítězí v boji jeden na jednoho. Je zde cítit sebevědomí Pelištějců, kteří nepočítají s nějakou jinou možností než s vítězstvím. Pro oslabený Izrael se tato taktika boje jevila jako jediná schůdná proti přesile. Bible nám však popisuje jaké zděšení nastává ve chvílích kdy protivník vysílá svého zástupce Goliáše. Rozpoložení Izraele je popisováno jako jednání ustrašeného člověka. Jediná věc kterou dokáží je sledovat výsměchy Goliáše při jeho provokativních výstupech. Není nic divného, že se lekneme, když proti nám stojí protivník na kterého nemáme sílu. Ale v případě Izraelců je tu veliká frustrace. Vždyť přece to není tak dlouho, co chtěli mít krále právě proto, aby se dokázali postavit protivníkům v boji. Už nechtěli spoléhat na, pro ně nejistou ochranu Boha. Chtěli mít vše ve svých rukách. Proto nás nepřekvapí, že nikde v tomto příběhu nenajdeme zmínku o modlitbě či prorokovi. Jediná akce kterou nalézáme jako řešení je Saulova výzva a slib odměny pro případného odvážlivce. Tato výzva je zde místo hledání Boží tváře. Co je zvláštní je délka tohoto vyčkávání. Pelištějce evidentně nic nehonilo a tak čtyřicet dní každé ráno a večer posílali svého obra do údolí, zda se mu někdo nepostaví. Tuhle psychologickou válku jasně vedli. Izraelci byli stále více ustrašení.
V této chvíli vypravěč přesunuje své vyprávění daleko od bitevního pole. Jišaj, který pro své stáří nemohl být v bitvě posílá za svými syny zásoby po svém nejmladším Davidovi. Posílá ho aby se také pozeptal jak se daří. Jistě netušil, že s potravinami posílá i vítězství. A tak Davida nacházíme v prvních řadách Izraelských bojovníků, kde je svědkem několika věcí :
• Je svědkem Goliášova výstupu
• je svědkem útěku Izraelců před ním
• je svědkem jakoby mimochodem vyřčeného výroku Saule o tom, jak se odmění tomu, kdo se postaví Goliášovi

Překvapení a údiv Davida nezná mezí : vždyť kdo je ten neobřezaný Pelištejec co tupí řady živého Boha? A hned tahle první reakce nám ukazuje, že David se dívá na věci trochu jinak. Z jeho reakce je cítit to co nám tak trochu chybí u Saule a všech ostatních bojovníků. Člověk žijící každou chvíli vírou v živého Boha. S touto reakcí je spojeno i okamžité řešení. Začíná se zajímat o boj s tímto pomluvačem. Davidovi bratři znovu ukazují svoji bezmocnou malověrnost když ho odrazují a vidí sílu meče bez vědomí Boží moci. David se tak dlouho vyptává až se o jeho odvaze utkat se s Goliášem doví Saul.
Saul si dá Davida zavolat a vyslechne ho. První reakce je záporná. Možná si vzpomněl jak ho David kdysi hrou na harfu uklidňoval a zdálo se mu, že tento něžný mladík nepatří do bitevní vřavy, kde smrt je realitou dne. Slyšíme tu slovní hříčku :Jsi mladý, kdežto on je bojovník od mládí Jinak ty jsi nezkušený a on až moc zkušený. David předkládá před Saule svůj pohled na zkušenost. Vypráví příběhy z pastvin. Možná je nezkušený bojovník, ale už má zkušenost z boje s dravou zvěří se lvem a medvědem. Nejdůležitější je jak David tyto zkušenosti hodnotí a představuje. On neříká já jsem zkušený a umím se ohánět. David mluví o zkušenosti s Bohem ne se zápasem. Byl to Bůh který ho vysvobodil ze spárů šelem. To že se asi David musel dobře ohánět není třeba zdůrazňovat, ale on sám jasně vidí vítězství na šelmami jako Boží zásah a ne jako svoje umění. Tady je skryta Davidova odvaha, ne ve zkušenostech s bojem a zápasem, ale ve zkušenosti s Tím, který mu dal zvítězit. David slyšel jak někdo tupí Boží lid a to znamenalo, že tupí samotného Boha. Proto má neotřesitelnou odvahu jít bojovat. Protože Bůh se nenechá tupit. Saul souhlasí. Možná mu Davidova slova připomněla jeho nástup na trůn. Nebo si vzpomněl na vzácné boží činy které Bůh učinil z Izraelci když je vyvedl z Egypta. Nám se možná vybavují příběhy a události z dějin Izraele, které jsou tak jasným důkazem boží moci a daleko větší než vyváznutí ze spáru šelem. Proč si Saul a ostatní bojovníci nedodají odvahu. Možná proto, že mnohá vítězství Boží si po čase začali přivlastňovat jako vítězství svoje. Už jim úžasné dějiny nebyly připomínkou Boží moci ale jejich schopností.
Pokračování příběhu je nám známe a mnohdy nás zahřeje u srdce. Tak přece jen David vyhrál. Nevím co bychom radili my kdybychom neznali výsledek tohoto zápasu. Měli bychom stejnou odvahu jako David? Když se David setkává s Goliášem. Je Goliáš uražený. Takového trpaslíka posílají proti němu, velkému bojovníkovi. David však Goliáše uklidňuje: stojíš proti největšímu ze všech ne proti mně ale proti Bohu Boj Davida má ukázat, že síla a mocné zbraně u velikého Boha nemusejí nic znamenat.
Výsledek Boje známe. Nakonec se ukázalo, že přesnost a mrštnost spolu s malým kamenem se staly smrtící zbraní pro ohromného obrněnce. Izrael je zachráněn skrze zásobovače, který přinesl proviant svým bratřím.

Jak k nám příběh mluví dnes ? Už jsem naznačil, že mnozí příběh znají, ale také ho mnozí špatně aplikují. David se stal symbolem toho, že i malý může porazit velkého. To je sice pravda, ale hlavní zvěstí příběhu je Davidovo spoléhání na Boha ne na svoje schopnosti. V našem světě a době jsme často konfrontováni se skutečností zla. To je náš nepřítel, ze kterého jde někdy strach. Vždyť zlo přichází aby zničilo člověka. A člověk ze strachu a beznaděje často nemá odvahu se tomuto zlu postavit. Možná taky čeká, že přijde někdo, kdo se postaví a bitvu vyhraje za něj. Jsou před námi velikonoce a s nimi zvěst o chvíli, která se zdála tím největším vítězství zla a přitom se stala tím největším vítězství světla. Pán Ježíš přišel a vstoupil do situace naší bezmoci a děsu před zlem, hříchem a smrti jež se nám vysmívá. Tam kde my sami nejsme schopni pro sebe učinit nic přichází Ježíš aby se postavil na naše místo. Ani v případě smrti Pána Ježíše neměla smrt navrch Bůh Ho ve své moci vzkřísil z mrtvých a tak přemohl nejsilnějšího soupeře na světě. Smrt už od té chvíle není nepřítelem před nímž bychom se museli třást. Nemusíme poslouchat jak se vysmívá životu. Pokud jsem na správné straně
Tenhle velký zápas však není jediný před kterým nemusíme mít strach. Vždyť náš život je protkán každodenními zápasy a bitvami s hříchem a zlem ve všech možných podobách . Příběh o Davidovi a Goliášovi míří do každého dne. Příběh ukazuje na důležitost každodenního prožívání Boží moci v drobných věcech. Vždyť Davidova velká víra pro boj s Goliášem stále na relativně malých zkušenostech s Boží mocí při jeho práci. Živá každodenní víra má velikou výhodu před vírou schovanou pro extra příležitosti. Odvaha víry vyrůstá ze zkušeností víry. Vždyť kolikrát Bůh nabádal Izrael k tomu, aby si připomínal jak velké věci s nimi učinil. Žalmista to vyznává : HOSPODIN S NÁMI UČINIL VELKÉ VĚCI, RADOVALI JSME SE , HOSPODIN ZMĚNIL NÁŠ ÚDĚL. Chybou Izraele bylo, že na to zapomínal, anebo veliká vítězství přisuzoval svým schopnostem. Vědomí našich schopností nás může uvést do problému. Buď jsme malomyslní, nebo moc nadutí.

David nás učí být přítomen Božímu vítězství v mé situaci
Před závěrem kratičká poznámka k Davidovu otci. Jišaj věděl, že někdo bojuje a věděl kde bojuje. Věděl, že bude potřeba posilnit a povzbudit bojovníky. S tímto vědomím posílá svého syna k bojujícím. Sbor, církev to jsou přece ti, kteří více či méně ví o osobních zápasech a bojích v nichž stojíme proti větším, či menším Goliášům. Jak je dobré, když ten kdo ví o tom , že někdo někde bojuje, pošle povzbuzení a posilnění. Jišaj nevěděl, že drobná služba, kterou poskytuje, protože se sám nemůže účastnit boje, se nakonec stane základem velkého vysvobození a veliké úlevy. Zkusme doma promyslet tento aspekt příběhu o Davidovi a Goliáši. Vždyť není tajemství, že v našich zápasech potřebujeme povzbuzení nejen k boji ale i k víře.
Někdy se nám zdá, že řešení nebo vítězství nad zlem nepřichází tak rychle jak bychom čekali. čtyřicet dní bylo pro Izraelce krutých. I nám se někdy zdá, že Bůh je krutý ve svém čekání na řešení situace. Bůh má však řešení v pravou chvíli. Naší nadějí je, že ať bude potupa nebo výsměch přicházet odkudkoliv, nebo bude ztělesněno kýmkoliv, nikdy nemůže zvítězit a to pro Kristovu krev, která se stala věčným vítězstvím.