Bůh dává podmínky k úrodě i k duchovnímu rozvlažení

• 4. 10. 2005
• | Kázání

Oči všech s nadějí vzhlížejí k tobě a ty jim v pravý čas dáváš pokrm, rozdáváš jim a oni si berou, otevřeš ruku a příhodně se sytí. Skryješ tvář a propadají děsu, odejmeš jim dech a hynou, v prach se navracejí. (Ž 145,15 a 104,28-29)

Dnešní neděle, či shromáždění Díkůvzdání je dobrou příležitostí k tomu, abychom si připomněli, že náš nebeský Otec, svatý Bůh dává a chce dát nám lidem to nejlepší. Svědčí o tom už postavení prvních lidí v ráji. Jenže lidé selhali a dopustili se hříchu neposlušnosti vůči Pánu Bohu. Přestože se to neobešlo bez trestu, Bůh hledal znovu cestu k srdci člověka. My už víme, že ji našel ve svém Synu a našem Spasiteli, PJKristu. Také Jeho apoštolové lidem v Boží moci pomáhali Dokonce až tak, že Pavel a Barnabáš konali ve prospěch lidí divy a zázraky. Mnoho lidí přitom uvěřilo, ale zároveň mnozí jiní se stali otevřenými nepřáteli.
Text našeho kázání ze Sk 14, 16-17 na to navazuje: Bůh sice v minulosti nechával pohanské národy žít, jak chtěly, avšak nepřestával dosvědčovat sám sebe tím, že jim prokazoval dobro dával jim s nebe déšť i úrodu v pravý čas, sytil vás pokrmem a naplňoval radostí.
Těmito slovy poučoval apoštol Pavel obyvatele maloasijského města Lystry. Co se stalo? Uzdravil tam člověka, který byl od narození chromý a zástupy provolávaly Pavla a Barnabáše za bohy Hermese a Zeuse. Dokonce kněz Diova chrámu chtěl apoštolům obětovat býka. Tomu chtěli apoštolové zabránit a tak na znamení svého nesouhlasu roztrhli svá roucha a bránili se: Co to děláte? Vždyť i my jsme smrtelní lidé jako vy. A dál je přesvědčovali, aby se od těchto marných věcí obrátili k živému Bohu, který učinil nebe, zemi, moře a všechno co je v nich. (15.v.)
Bůh ani pohanům říkají apoštolové nepřestal dosvědčovat sám sebe tím, že jim prokazoval dobro. I pohanům dal a dává možnost, aby ho poznávali v díle stvoření. Co Pán Bůh stvořil, to také zachovává při životě a vytváří k tomu nutné podmínky. V tom se zjevuje Boží láska.
O této Boží moci a lásce svědčí Pán Ježíš, když v kázání na hoře připomíná, že Pán Bůh dává svému slunci vzcházet na dobré i na zlé a déšť dává na spravedlivé i nespravedlivé (Mt 5,45). Pavel s Barnabášem v Lystře mluví podobně o této moci a lásce Boží, kterou Pán Bůh prokazuje všem lidem.
Ve Starém Zákoně se často připomíná déšť jako projev Boží lásky a přízně a odepření deště jako Boží trest. Pán Bůh dává s nebe déšť a časy úrodné.. Žalmista (Ž 104,14) to dosvědčuje: Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb. Možná, že nám lidem ve městech to už nepřijde tak důležité, protože seženeme všechny potraviny v každém obchodě. Ale umíte si představit, když hospodář zasel obilí a nezapršelo a nezapršelo? Nic z té úrody neměl, nebo byla malá. A naopak, víte jaké to vyžaduje úsilí, když posečete trávu na seno a ono vám do toho každou chvíli prší?
Víme, že mnoho věcí a jevů v přírodě je řízeno přesnými Božími řády a zákony. Na minutu, ba na vteřinu lze vypočítat kdy v který den bude vycházet a zapadat slunce. Přesně je znám pohyb planet a jejich dráha, která se nemění. Astronomové vypočítají zatmění měsíce, či slunce (například 11.8.99), viditelnost komety. Celý vesmír je řízen pevnými zákony. I mnoho jiných věcí funguje podle přesných časů a řádů. Ale zdraví a nemoc, déšť a sucho, úrodu a neúrodu řídí a určuje Pán Bůh podle své vůle. I když jako Stvořitel může vstoupit i do přírodních zákonů, tak určitou oblast si ponechal k tomu, aby lidem dosvědčoval a zjevoval svoji moc, svou moudrost a lásku i své soudy a tresty. Tím, čím nás provází nám dává najevo jak jsme na Něm závislí.
Když dává Pán Bůh příhodný déšť, prokazuje svému stvoření velikou lásku. Z příhodného deště se raduje všecko co žije a déšť potřebuje: semena zasetá do půdy, rostliny i živočichové. Ani lidské úsilí a lidská práce nemůže být bez Božího požehnání.. My sejeme, ošetřujeme a zaléváme, ale vzrůst dává Bůh. My pracujeme a jsme odpovědni za práci, ale ovoce práce sklízíme, jen když dá Bůh. Pán Bůh dává život, rozum, schopnosti a sílu ke každé práci, a tak záleží na Božím požehnání. Pán Bůh je naším Pánem i Pánem přírody. Oheň, krupobití, sníh i mlha, bouřný vichr, plní jeho slovo /rozkazy/ (Ž 148,8).
A je to opravdu tak, že když Pán Bůh dá dobré vnější podmínky, urodí se, máme co potřebujeme k životu a radujeme se z toho. Žalmista (Ž 65,12) to vyjádřil slovy: Ty svou dobrotou celý rok korunuješ, ve tvých stopách kane tučnost.
Naopak, když Pán Bůh skryje svou tvář a zavře svou ruku, nebo když bije suchem či přívalem, nebo mučí horkem nebo krupobitím, lidé jsou nešťastni , že nemají co k životu potřebují.
Nebem bez mráčku i deštěm v příhodný čas, vedrem i zimou, úrodou i neúrodou a jistě i posledními přírodními katastrofami, zdravím i nemocí, upozorňuje svatý Bůh lidi na sebe a svou moc, na svou lásku i na své soudy. Neberme to na lehkou váhu. Právě protože Pán Bůh má všechno ve své moci, mají se k Němu lidé obracet a pokorně ho prosit o tyto dary: Otče náš, který jsi v nebesích chléb náš vezdejší dej nám dnes.
Když dnes myslíme na vyslyšené prosby v těch časných darech máme před sebou jejich reprezentanty – je dobré si připomenout, že před prosbou o vezdejší chléb jsou v modlitbě Páně ještě jiné prosby. Posvěť se jméno Tvé, přijď království Tvé, buď vůle Tvá. A tu si musíme povědět, že naplnění těchto proseb je podmíněno duchovním rozvlažením. Deštěm Ducha svatého. Pán Bůh, který dává z nebe déšť a další podmínky pro úrodu, aby země vydávala chléb všem lidem, dává také rosu z hůry déšť Ducha svatého k rozvlažení a zúrodnění lidských duší. Pán Bůh chce, aby símě Božího slova v nás neslo ovoce Ducha svatého. Aby v nás rostlo všechno dobré, krásné a milé.
Čas duchovního probuzení a rozvlažení je zvláštním darem a požehnáním Božím. Pán Bůh je dává svým časem a podle své vůle. Ani v duchovních věcech Pánu Bohu nic nepředepíšeme a nic na něm nevynutíme. Smíme jen pokorně prosit a věřit, že nás vyslyší podle své vůle. Vždyť máme slib Pána Ježíše, že nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kteří Ho prosí. Kde je Duch svatý vyléván, tam je vidět i jeho ovoce. Tam je lidem jméno Boží svaté, tam přichází Boží království a tam se uplatňuje Boží vůle.
Prorok Izajáš volá: Nebesa, dejte krůpěje shůry, ať kane z oblaků spravedlnost, nechť se otevře země a urodí se spása a spravedlnost vyraší s ní. Já Hospodin to stvořím. (Iz 45,8) Nyní jde o to, moji milí, abychom věřili, že to Pán Bůh způsobí a toužili po dešti Ducha svatého, jako vyprahlá země. Protože to zavlažení Ducha svatého znovuzrozuje a posvěcuje lidi. Z moci Ducha svatého rostou na tomto světě z hříšníků synové a dcery Boží. Zvláštní Boží lid, který nesplývá se světem.
Bratři a sestry, lidé potřebují poučení o Božím spasení i soudu, potřebují slyšet svědectví o Boží lásce a spravedlnosti, svatosti a pravdě. Jako tehdy v Lystře potřebovali slyšet apoštola Pavla a Barnabáše, tak potřebují dnes slyšet nás věřící lidi, abychom je upozornili na dobrého Pastýře, který je chce dovést k studnici živé vody, aby z ní získali zdroj k věčnému životu.
A tak jsme-li Kristovi, naše práce je: Vyznávat, svědčit, svítit – životem i slovem. Máme se modlit a pracovat o to, aby Pán Ježíš v milosti kraloval nad lidmi a aby bylo co nejvíce zachráněných, kterí se poddají Jeho vládě.
Je to zkušenost mnoha požehnaných vyznavačů PJKrista, že o déšť a časné dary v přírodě i o déšť Ducha svatého a o duchovní rozvlažení se nejpožehnaněji zápasí na modlitbě s tváří skloněnou k zemi a se srdcem obráceným k Bohu. Na jedné straně musíme vidět svou bídu a malost, ale na druhé straně musíme věřit, že od Pána Boha je všecka pomoc. V obojím časném i věčném, tělesném i duchovním, jsme závislí na něm, otevře-li svou štědrou ruku a skropí-li naši vyprahlost svým požehnáním. V přírodě i v našem duchovním životě. V Písmu máme krásný slib: Obdařím je /i okolí svého pahorku/ požehnáním a v pravý čas sešlu vydatný déšť; budou to deště požehnání. (Ez 34,26) Tak se na to spolehněme a prosme! Vždyť už z nás má mnoho velké zkušenosti s Bohem.
Když máme před sebou dnes tyto krásné plody přírody a další dobré věci z Boží ruky k naši obživě, musíme nutně vzdávat díky Bohu za to všechno. Proto dnes máme den díkůvzdání. Ale řekněme si nakonec: Oč budeme prosit vroucněji? O déšť, který činí zemi úrodnou, nebo o déšť, který proměňuje a zúrodňuje lidské duše? Smíme prosit o oboje a také to tak mnozí využíváme.
Pán Ježíš však před prosbou o chléb vezdejší učí prosit o posvěcení Božího jména a o příchod jeho království. I v kázání na hoře poučuje a ujišťuje: Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní (co budete jíst, co budete pít a čím se budete odívat) vám bude přidáno. (Mt 6,33) A na jiném místě Pán Ježíš říká:Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka (J 6,27).
Buďme opravdoví a věrní na modlitbách! Připomínejme sobě i druhým naši závislost na Pánu Bohu. Čím více nám půjde o duchovní dary, tím větší péči o nás bude mít Pán Bůh i v časných věcech. Potvrzuje to slovo z páté knihy Mojžíšovy, kterým zakončím: Jestliže budete opravdu poslouchat má přikázání, která vám dnes udílím, totiž, abyste milovali Hospodina, svého Boha, a sloužili mu celým svým srdcem a celou svou duší, dám vaši zemi déšť v pravý čas, déšť podzimní i jarní, a budeš sklízet své obilí, svůj mošt a olej. (Dt 11,13 a 14)
Amen.