Velikonoční radostná zvěst

• 15. 3. 2009
• | Kázání

Skutky 8, 25-40    ²⁵Apoštolové i potom vydávali svědectví a kázali slovo Páně. Pak se vraceli do Jeruzaléma a ještě cestou zvěstovali evangelium v mnoha samařských vesnicích. ²⁶Anděl Páně řekl Filipovi: „Vydej se na jih k cestě, která vede z Jeruzaléma do Gázy.“ Ta cesta je opuštěná. ²⁷Filip se vydal k té cestě a hle, právě přijížděl etiopský dvořan, správce všech pokladů kandaky, to jest etiopské královny. Ten vykonal pouť do Jeruzaléma ²⁸a nyní se vracel na svém voze a četl proroka Izaiáše. ²⁹Duch řekl Filipovi: „Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!“ ³⁰Filip k němu přiběhl, a když uslyšel, že ten člověk čte proroka Izaiáše, zeptal se: „Rozumíš tomu, co čteš?“ ³¹On odpověděl: „Jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží!“ A pozval Filipa, aby nastoupil a sedl si vedle něho. ³²To místo Písma, které četl, znělo: ‚Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa. ³³Ponížil se, a proto byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho potomcích? Vždyť jeho život na této zemi byl ukončen.‘ ³⁴Dvořan se obrátil k Filipovi: „Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví – sám o sobě, či o někom jiném?“ ³⁵Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše. ³⁶Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: „Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ ³⁸Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil. ³⁹Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou. ⁴⁰Filip se pak ocitl v Azótu. Procházel všemi městy a přinášel jim radostnou zvěst, až se dostal do Cesareje.

 Apoštol Filip se vracel spolu s Petrem a Janem  z úspěšné misijní výpravy do Samaří, kde se děla řada zázraků a mocných činů na svědectví jejich zvěstování evangelia. Nejspíš myslel, že nejdůležitější část svého úkolu pro tuto chvíli má už za sebou. Najednou se však stalo něco nečekaného, promlvil k němu anděl a změnil směr jeho cesty. Text neříká, že by Filip byl nějak překvapen tím, že k němu promluvil anděl a prostě a jednoduše poslechl a šel. Nečteme ani, že by Filip anděla viděl, zkrátka věděl, že je to od Pána a šel.

Jsme ochotni poslechnout Boží vůli bezodkladně a samozřejmě, ikdyž zrovna máme v plánu něco jiného?

Filip se dostává na opuštěnou cestu jižně od Jeruzaléma vidí přijíždět velice zajímavého muže. Byl etiopským ministrem financí a patřil mezi konvertity k židovství. Právě se vracel z vykonané poutě do Jeruzaléma, nevíme přesně, u příležitosti jakého svátku tomu tak bylo. Tento etiopský VIP jel na voze a četl si nahlas proroka Izajáše. Filip slyší další pokyn, tentokrát ne od anděla, ale přímo od Ducha svatého. Na mnoha místech v bibli vidíme příběhy, kdy boží poslové přinášeli boží slovo, proto ani tady není žádný konflikt mezi tím, co řekl anděl a tím, jaký další pokyn filip dostává od DS: „Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!“. Filip se rozeběhl a uslyšel, jaký oddíl z Izajáše tento dvořan čte. A už nčeká na další pokyny shůry a naváže rozhovor s cílem zvěstovat evangelium. Zeptá se velice prostě: rozumíš tomu, co čteš? I my se může ptát lidí kolem sebe:“Dáva ti smysl tvůj život? Rozumíš božímu záměru se světem i s tebou osobně?“

Přečtěmě si i my oddíl, který tento Etiopan četl (Iz 53):

„¹Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? ²Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. ³Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. ⁴Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. ⁵Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. ⁶Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. ⁷Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel. ⁸Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu. ⁹Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. ¹⁰Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu. ¹¹Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se dny. „Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme. ¹²Proto mu dávám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky.“ On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.“

Dvořan chtěl vědět, o kom to prorok mluví a Filip mu to vyložil – zvěstoval mu Ježíše. Pojďme se tedy podívat na to, co bylo prorokováno o Ježíši prostřednictvím Izajáše. Byla by škoda, kdybychom si nevšimli, že zde máme hned tři autoritativní zdroje. Anděla, Ducha a Písmo. Bůh za etiopským dvořanem neposílá anděla, ani k němu nepromlouvá skrze svého svatého Ducha, ale posílá filipa, aby mu vyložil své slovo. To neznamená, že bůh k lidem nemůže promluvit skrze anděla nebo svým duchem, ale ukazuje nám to na klíčovou úlohu Písma a naší připravenosti ho používat při zvěstování evangelia. Bůh má v každém okamžiku k dispozici všechny nadpřirozené způsoby, jak šířit evangelium. A přesto posílá nás abychom ho zvěstovali a opírali se o něj. Teď už pojďme k onomu spásonosnému proroctví Z Izajáše.

V prvním verši prorok předpovídá, že uvěřit zprávě evangelia nebude snadné. Kdo bude ochoten věřit a přijmout zprávu o popraveném Božím synu? O Mesiáši, který „nedokáže zachránit ani sám sebe a sestoupit z kříže“, tím méně zachránit celý národ a učinit z Izraele vládce světa a místo Boží přízně. Mesiáš nebude přitažlivý. Rozhodně ne v tu nejdůležitější chvíli. (v. 2-3). Muž, kterým jsme opovrhli, ke kterému jsme se obrátili zády. Dokonce ani slunce nesneslo pohled na trpícího Mesiáše a i ono skrylo svou tvář. Ale to všechno utrpení, ponižování, bolest a smrt, podstoupil Hospodinův služebník kvůli nám. Kvůli každému z nás. Kvůli tobě a kvůli mně! (v. 4-6). Všechno to zlé a bolestné, co na něho dopadlo, bylo kvůli nám, pro naši nepravost, pro naši nevěrnost. Vzal naše nemoci a nepravosti na sebe, pro nás byl zmučen, proklán a postižen! Pro náš pokoj, pro naše uzdravení. Jeho ztráta sebe sama znamenala, že my jsme mohli sami sebe nalézt. Nalézt se v Bohu, našem stvořiteli a zachránci, protože jsme byli díky jeho oběti s ním smířeni.

Jeho smrt nebyla pouhou justiční vraždou, byla Božím plánem záchrany, proti kterému služebník neprotestoval, nevzpíral se mu. Proto jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel“. Pilát i Herodes se divili, že se před nimi neobhajuje. Zklamal tím možná i některé členy velerady a farizeje, že se nedomáhal propuštění a neprosil o smilování. On však znal svůj úkol a byl naprosto odhodlán ho naplnit.  A tak za nás položil svůj život a ⁹byl mu dán hrob se svévolníky. ¹⁰Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu. Kdo je tím potomstvem Hospodinova služebníka? Ano, jsme to my, vy a já jsme jeho dětmi, které získal skrze svoji smrt. Skrze svoji věrnost hospodinově záměru, jeho vůli, získal potomstvo, kterému není na světě rovno, ze všech ras, jazyků, kultur a věků. Církev je Boží rodinou, Kristovým potomstvem, vybojovaným v utrpeních kříže. ¹¹Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se dny. „Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme.“ Ježíš před svým zatčením své učedníky ubezpečil, že dává svůj život dobrovolně, má moc jej dát a má moc jej opět přijmout. Přesně, jak praví proroctví, vydal sám sebe na smrt. Jeho smrt je zástupnou obětí, která usmiřuje s Bohem celé lidstvo. On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných. To je ta radostná zpráva na Kristově smrti. Jeho oběť je pro Hospodina dokonalá, už není třeba žádné další. Je to vysvobozující oběť! Pro každého, kdo v Krista uvěří! To je skutečná radost velikonoc, která by měla předčít jakoukoliv jinou radost! Kristus zemžel za nás, aby nám vybojoval spravedlnost před bohem! Co lepšího můžeme mít? Anebo jinak, co více mlžeme ztratit, když touto obětí pohrdneme?

Etiopskžý dvořan však tuto radostnou zvěst neodmítl. Vyslechl ji z úst Filipa i s náležitým výkladem o křtu a řekl: : „Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ ³⁸Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil.“ Filip neměl co řešit. Dvořan uvěřil a toužil splnit i příkaz, který dal Pán Ježíš všem, kdo uvěřili, aby se nechali pokřtít. ³⁹Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou.  Dvořan už nepotřeboval Filipa, aby mu vysvětloval prorocké Písmo o Mesiáši. Měl už Mesiáše v srdci a to se projevovalo radostí, se kterou pokračoval v cestě. A o tuto radost se sdílel jistě i s dalšími na královském dvoře, patrně i se samotnou etiopskou královnou. Ale i Filip pokračoval v šíření radostné zvěsti, tentokrát cestou do Cesareje. Radost je totiž neodmyslitelná součást evangelia, je její podstatou. Je to radostná zvěst!

Kéž nám pán požehná i o těchto velikonocích radostí z evangelia a našeho spasení!

Amen.

 (vikář Petr Polach)