Strach a Boží pomoc na cestě životem.

• 6. 10. 2011
• | Kázání

Izajáš 43:1-3  Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj spasitel. Jako výkupné jsem dal za tebe Egypt, Kúš a Sebu dal jsem místo tebe.

Lukáš 12;32…neboj se, malé stádce,neboť vašemu Otci se zalíbilo, dát vám království… 

Strach provází člověka od jeho samého prvopočátku. Strach přišel když člověk poprvé, zhřešil. Čteme o tom v 1. knize Mojžíšově čteme ve 3. kap. v 10.verši:… Hospodin Bůh zavolal na člověka: „kde jsi?“ on odpověděl: uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se…Adam se skryl, protože se bál… Člověk poprvé poznal pocit strachu. „Bál jsem se“ říká Adam. Strach byl a dodnes je důsledkem lidského selhání. Od té doby prvního hříchu je strach na zemi a provází člověka dodnes a je to tedy jeden z důsledků Adamova prvotního hříchu. Strach, který dokáže člověka ovládnout, negativně ovlivní i jeho chování, způsob života, vztah ke svému okolí. Strach nezná hranic, a samozřejmě může proniknout i do církve, může se šířit i mezi křesťany.  Strach je však něco, co by nemělo křesťana ovládnout. Člověk, který věří v Boha nesmí podlehnout strachu. Protože to není v souladu s Božím záměrem. Strach narušuje společenství člověka s Bohem. Pán Bůh nechce, aby jeho lid žil ve strachu. Naopak v Božím slově se táhne jako červená nit Hospodinova snaha zbavit člověka strachu. „Neboj se… čteme na mnoha místech v Bibli. Tato slova slyší Boží proroci,  ta slova slyší Zachariáš, Marie, ap. Pavel i nakonec i církvi Kristově jsou určena slova u  Luk. 12:32: Neboj se, ó maličké stádce, neboť se zalíbilo Otci vašemu dát vám království.

Tak i dnes Pán Ježíš Kristus volá k nám: „ Neboj se, já jsem s tebou“. Ten oddíl z Izaiáše 43.kap. který jsme si četli, je Božím povzbuzením ustrachovaného člověka.

Myslím si, že strach v životě je něco, o čem je nutné přemýšlet v kontextu s Božím slovem. Avšak nemá smyslu si namlouvat, že mně se strach netýká. Pán Bůh dokonale zná duši člověka, její zranitelnost a proto tolikrát to slovo: „neboj se“. Strach dokáže proniknout do života každého člověka. Je mnoho věcí, ze kterých můžeme mít strach. A znovu se objevují nové. Ještě dnes, 10 let po teroristickém útoku v New Yorku, ovládá lidstvo strach. Tisíce lidí prověřuje cestující a pátrá po tom, zda nehrozí podobné nebezpečí.

 Strach ze zhoubných nemocí, strach z nejisté situace ve finančním světě. Ze ztráty zaměstnání. Strach z teroristického útoku na palubě letadla, ale i při cestách autem hrozí nebezpečí. Vždyť nevíme, kdo naproti nám třeba usne za volantem. Ale nakonec i chodec není v bezpečí před silničním provozem. Nelze vyjmenovat vše a nakonec u každého z nás to může být něco jiného. Strach a různé obavy můžeme prožívat  každý, denně. Nedokážeme se strachu zcela zbavit. Důležité je, jak se v takových situacích zachováme. Jako křesťané a vlastně poutníci tímto světem nejsme Pánem Bohem ujišťováni, že se nám všechno nebezpečí vyhne. Můžeme být ohroženi a možná budeme muset i různým „ohněm“ projít. Ale současně máme ujištění, že náš Pán nás nikdy neopustí. Že chce jít s námi a že nás nakonec zachrání.  Ale kolik lidí odmítá tuto Boží nabídku. Chtějí být pány sami sobě. Chtějí jít životem bez Pána Ježíše, bez víry v Jeho slova a tedy bez naděje. A na Pána Boha si vzpomenou až třeba v těžkých chvílích, až propadnou strachu a beznaději. Pán Bůh nechce, abychom jako křesťané žili  ve  strachu a bez naděje. Abychom šli cestou života beze strachu.

Jeden bratr kazatel z Německa který už není mezi námi byl před pár lety na návštěvě v našem sboru v Ostravě, a později nás zval na návštěvu k nim a jako povzbuzení k cestě nám v jednom dopise napsal: „Silnice a mosty, spojují místa a lidi. Neexistují tu samy pro sebe, ale spojují navzájem lidi a hodnoty a my se můžeme vzájemně obohacovat. Žel je to spojeno také s hlukem a nebezpečím. Ale kdo nesebere odvahu k cestě, stane se snadno opuštěným“. V těchto slovech vidím také takové podobenství, jak máme prožívat svůj život. S Kristem se nemusíme bát. S Kristem máme “sebrat odvahu“ k cestě životem. Nebát se. A uprostřed všelijakého hluku a nebezpečí světa jít a přinášet pokoj, naději svému okolí a také se navzájem obohacovat a povzbuzovat.

Strach bude neustále klepat na dveře našeho srdce. Strach z minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Ten strach minulosti může být v tom, že někdo vleče v životě něco z minulé doby, něco co ho neustále trápí, co není vyřešeno, čeho se stále bojí a ovlivňuje to jeho život. Ale je tu i strach z přítomnosti a budoucnosti.

Avšak do tohoto lidského strachu, do těch různých otázek, které možná dnes prožíváš, zaznívá Boží, otcovský hlas:

…“Toto praví Hospodin tvůj Stvořitel: Neboj se, já jsem tě vykoupil. Povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud; půjdeš-li ohněm, nespálíš se. Plamen tě nepopálí.

Bratři a sestry, drazí přátelé, v Kristu nalézáme pokoj a odvahu k cestě životem.  Ale jen tehdy, budeme-li se držet Jeho rad a přikázání.

V Knize Přísloví, 6.kap. čteme takovou rodičovskou výzvu ke dcerám a synům: …Ostříhej synu můj přikázání otce svého a neopouštěj naučení matky své. Kamkoli půjdeš, ono tě sprovodí, když budeš spát, bude tě chránit a když se probudíš, bude s tebou rozmlouvat… To je také podobenství a obraz o  vztahu nás k Pánu Bohu. V Pánu Ježíši Kristu nám Bůh zjevil svůj záměr s člověkem. V Kristových slovech nalézáme moudrost a napomenutí, kterých se máme jako jeho děti držet. Ať spíme nebo bdíme, ať procházíme nebezpečím, protože platí Boží slovo: „neboj se, já jsem s tebou“.

Nechme se tedy dnes společně povzbudit Božím slovem. V našem všelijak ustrašeném světě. V situacích, které doléhají i do našeho osobního života. Je to totéž slovo, které kdysi dokázalo povzbudit a posílit Boží proroky, apoštoly, svědky víry, křesťany, kteří trpěli pro svou víru. Oni také prožívali mnohdy strach a nejistotu. Ale přijměme to, že strach, ustrašenost je něčím co nepatří do života toho, kdo uvěřil v Ježíše Krista jako svého Pána a Spasitele, kdo uvěřil v Ježíše, který vstal z mrtvých.  Strach je však silnější, než naše tělo. Sami, svými lidskými silami na strach nestačíme. Hledejme pomoc a světlo naděje v Božím slově. Vždyť Boží slovo mluví tak konkrétně: “neboj se, já jsem s tebou“.

Připomenu jen tři skutečnosti,  které k nám v této souvislosti promlouvají z Bible. Připomeňme si je, abychom se dokázali postavit strachu, aby strach neovládl náš život a nezbavil nás radosti a naděje z budoucnosti.

To první, je přijmout skutečnost, že Pán Bůh nás dobře zná a neslibuje člověku život bez nebezpečí a strachu. Z Božího slova poznáváme, že i křesťan může procházet různým nebezpečím. To je skutečnost, kterou musíme přijmout. Vždyť celá historie křesťanství i dnešní doba nám dosvědčuje, že být opravdovým svědkem Pána Ježíše znamená často život oběti, pronásledování a různých nebezpečí. A když se jako lidé setkáme s nebezpečím, je strach to první, co člověk pocítí. Myslím, že podobně to prožíval kdysi i Jan Křtitel. Ještě nedávno kázal zástupům u břehů řeky Jordán. Volal všechny k pokání. On ukazoval na Pána Ježíše, jako na Syna Božího:…hle Beránek Boží, který snímá hřích světa. A najednou se ocitá ve vězení a tuší, že ho čeká smrt. Kolik otázek se asi rodilo v jeho mysli. „Nezmýlil jsem se? Je Ježíš skutečně Mesiáš?“ A v tutéž chvíli prožívalo tam venku mnoho lidí skrze pomoc Pána Ježíše uzdravení a vysvobození. Tedy, žít s Kristem neznamená, že najednou všechny problémy života zmizí. Ale žiješ-li s Kristem, máš všechny předpoklady pro vnitřní štěstí a pokoj v duši. Pán Bůh říká: Když půjdeš se mnou, tak můžeš projít všemi těmito zkouškami beze strachu a bázně. Často se připomíná v této souvislosti, že je to jako když otec drží za ruku své malé dítě a přechází společně rušnou ulicí, plnou aut. Ale to dítě je v bezpečí. To, že ho otec vede za ruku, neznamená, že všechna ta nebezpečí zmizí, přestanou existovat, ale v doprovodu otce tím vším dítě bezpečně projde a nebezpečí se vyhne. Tak i my můžeme s Kristem beze strachu procházet v různých situacích našeho života. Svět ve kterém žijeme nebude nikdy oázou klidu a míru. A proto strach a bázeň na nás může doléhat různým způsobem a zcela neočekávaně. Na mnohých příkladech z Božího slova vidíme, jaké to má důsledky, když strach naplní život člověka a zmizí pokoj a vnitřní radost.

-Tenkrát, když Pán Bůh volá Adama: „Kde jsi“? On odpovídá: uslyšel jsem zahradě tvůj hlas a bál jsem se.  Proto se bál  a skryl, protože cítil vinu, provinění.

-Nebo Boží prorok Eliáš. Kolik toho dokázal. Postavil se přesile Báalových proroků. A v Boží síle zvítězil. Ale když dostal výhružný dopis od královny Jezabel, propadá strachu o svůj život. Zanechá své služby, a prchá do pouště. Strach ho vede k tomu, aby vyslovil tu větu: Hospodine, vezmi život můj. Už nechci déle žít. On zapomněl na to, jak ho Hospodin v minulosti vedl, co všechno v Boží síle dokázal. Také selhání.

-Nebo u Lukáše v 8. kap. když se učedníci chtějí přeplavit na druhý břeh jezera. Pán Ježíš, který byl s nimi na lodi usnul. Strhla se bouře. A oni ve zmatku budí Pána Ježíše a volají: Mistře hyneme. Pán Ježíš utišil bouři, ale učedníci slyší slova svého Mistra:“kde je vaše víra?“

-U Jana ve 20.kap. čteme ten známý příběh, když učedníci už po zmrtvýchvstání Pána Ježíše, byli shromážděni ze strachu před Židy za zamčenými dveřmi a tu přichází Ježíš, postavil se uprostřed nich a říká: „pokoj vám“.

Tak tolik k tomu prvnímu. I na nás, třebaže jsme křesťany mohou naléhat různé hrozby, nebezpečí, můžeme pociťovat pochybnosti, beznaděj. A ke službě Kristu, patří i to, nést kříž. Ale důležité je,mít pohled upřený na Krista. Věřit Jeho slovu.

 –To druhé, Pán Bůh nabízí každému člověku v Pánu Ježíši Kristu pomoc a dovedení až do cíle našeho života. Pán Ježíš nabízí člověku vše, co potřebuje k životu. Už prorok Izaiáš o Něm říká:

Izajáš 9:6  Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížectví na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje.

Jan 14;27.:…pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět já vám dávám… Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.“

Pán Ježíš Kristus přišel, aby nám do našeho strachu, řekl to své osvobozující slovo:…“pokoj vám“… nebo Mat.10;29:…neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce.U vás pak jsou spočteny i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy. Máte větší cenu než mnoho vrabců…

Strach chce vypudit z našich myslí, z našeho srdce víru. Možná ne víru v Boha. Ale víru v řízení Boží. Víru v to, že Pán Bůh ještě má ve svých rukou náš život i otěže tohoto světa.

Nedejme si zpochybnit tu skutečnost: že …tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý kdo uvěří v Něho nezahynul., ale měl život věčný.

Takový je náš Bůh. A tento Bůh nám svým Slovem pomáhá a chce nás i vést. A nejen vést, ale i dovést do slavného cíle. Jeho Slovo platí. Náš život není náhoda, je to Bohem připravená cesta. Třeba všelijak nesnadná a těžká. Žalmista říká: …Bože, spravuj cestu svou, přede mnou… Pán Bůh ví o každém z nás. Zná nás podle jména. Miluje nás tak, že poslal svého jednorozeného Syna, Pána Ježíše Krista, aby nám ukázal cestu k nebeskému cíli. Máš-li ve svém srdci Krista, potom jakkoliv těžká může být tvoje cesta, ale s Kristem má svůj cíl. A každá cesta, jestliže má cíl, má smysl.

 Pán Bůh nám také nabízí možnost rozhovoru. Tak, že se můžeme k Němu modlit. Pán Ježíš nás učí, jak se máme modlit. „Otče náš, jenž jsi v nebesích“… Modlitba Páně. Ale můžeme i svými slovy. Můžeme se svěřovat se svými bolestmi a naopak  naslouchat Jeho radám a nebo i napomenutí. Ve svém Slově nám Pán Bůh nabízí nejen pomoc a radu, ale i směřuje náš život, vede nás. Lidský život proto není dílo náhody. Zdálo by se, co je člověk? Maličký osud uprostřed vesmíru. I žalmista se ptá v Žalmu 8; když pozoroval vesmír, hvězdy a Měsíc, tu nádheru bez konce, tak on se ptá:…co je člověk, že na něho pamatuješ? …jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu. Korunuješ ho slávou a důstojností. …Takovou cenu má člověk před Bohem.

 – ale ještě nakonec ta třetí skutečnost. Všechno to, co jsme si tu řekli, můžeme teoreticky přijmout. Ale musí tu být, ta praktická ochota člověka nechat se vést. Aby to nebylo jen slovo na neděli. Vést a dovést někoho je možné jen tehdy, bude-li to člověk chtít. Bude-li ochoten nechat se vést. Jestli i nesnadných situacích zachováme víru.

1.Pán Bůh mluví o strachu a neslibuje křesťanům že budou zbaveni všech hrozeb.

2.Pán Bůh nabízí cestu, nabízí svoji pomoc a chce nás vést.

3.Dáme se Jím vést?

A i když se naše noha bude třást, nebojme se, učiňme třeba malý, ale krok víry. Protože v Pánu Ježíši zvítězíme nad vším strachem. Ve 2.Kor. 4;8-…“na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých. Jsme bezradni, ale nejsme v koncích. Jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni.Jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi…

Bratr kazatel František Urbánek jednou napsal: …“všechny chvalozpěvy nejsou nic platné, když z nás lidé nevyčtou,jakou radost máme v P.J. jaký pokoj v soužení, jakou sílu v pokušení“…

Jiří Havránek

Strach a Boží pomoc na cestě životem.

Žalm 23; Iz.43 1b-3a.
Luk.12;32…neboj se, malé stádce,neboť vašemu Otci se zalíbilo, dát vám království…