Úspěch ….a pak?

• 20. 10. 2011
• | Kázání

Jsem rád, že vás mohu pozdravit při vašem posledním setkání před prázdninami. Další rok klubu seniorů Elim Ostrava je tedy za námi, doufám, že ta vaše pravidelná setkávání vám byla povzbuzením ve všelijak obtížném období vašeho života. Bible se dívá velmi realisticky na naše stáří. Čteme v ní mimo jiné, že stáří jsou léta, ve kterých člověk nemá zalíbení. Na druhé straně nás to zase vede k vděčnosti za každý den, který jsme mohli prožít pokojně, bez velkých bolesti a ještě navíc obklopeni třeba láskou a vděčností našich nejbližších.

Dnes bych vám rád nejdříve připomenul v čem spočívá skutečná moudrost života. Kdosi to řekl takto: Skutečná moudrost života spočívá v tom, že člověk nikdy nezapomíná na cíl svého života. V knize Kazatel /11, 9/ to Písmo připomíná dokonce

i mladým lidem, že nemají zapomenout na to, že budou jednou skládat účty z toho jak žili. Čteme tam: „Raduj se jinochu ze svého mládí, užívej pohody ve svém jinošství, a jdi cestami svého srdce, za vidinou svých očí. Věz však,že tě za to všechno Bůh postaví před soud.“Je to volání k zodpovědnosti za svůj život již od mládí.   

Četl jsem nedávno v jedné knize, která se jmenuje Příběhy psané životem, napsal ji  jeden katolický kněz /jmenuje se  Piere Lefévre/  zmínku o velkém španělském spisovateli Lope de Vegovi.   Když ležel tento španělský dramatik na smrtelné posteli, tak se před ním odvíjel film jeho života. Byl to velmi úspěšný literát, napsal snad více než tisícovku divadelních her. To se mi zdá skoro až nemožné. Ty hry měly v jeho době veliký úspěch, kamkoliv přišel, tak byl zahrnován ovacemi. A on sám prý žil jenom pro tento úspěch.

Když se ale přiblížila jeho poslední hodina, viděl mnohé věci  jinak. Lékař, který ho ošetřoval, mu s obdivem říkal: „Mistře, vy můžete umírat šťastný. Svět na vás nezapomene. Vstoupíte do dějin jako velikán.“

Umírající spisovatel mu ale odpověděl: „Pane doktore, teď teprve si uvědomuji, že před Bohem je velký jen ten, kdo má dobré srdce. Jak rád  bych nyní dal všechen potlesk, kterého se mi v životě dostalo, za to, abych mohl udělat jen jediný dobrý skutek na víc.“

Je to zvláštní svědectví.  My protestante rádi zdůrazňujeme, že pro naše spasení je důležitá víra v PJK jako našeho Spasitele, který za nás položil svůj život. A to platí, je to Boží slovo.  Apoštol Pavel nám velmi důrazně připomínal, že jsme spasení skrze víru, ne z dobrých skutků. Ale naše víra se musí projevit také ve skutcích lásky, jak o tom mluvil apoštol Jakub, když zdůrazňoval, že víra bez skutků je mrtvá.

Pán Ježíš pověděl k tomuto tématu krásné podobenství /tj. obrazné vylíčení- v tom byl PJ velikým mistrem /  o Božím soudu. Čteme jej u Mat 25, 31- 46. Pán Ježíš tam mimo jiné říká:  „Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ V jednom i v druhém případě, ti, kteří dělali dobré skutky, i ti, kteří je nedělali a žili jenom pro sebe,  se diví, kdy PJK udělali nějaký dobrý skutek, že si to nepamatuji a že jej vlastně ani nikdy neviděli. Kdepak mu kdy podali nějaký oděv, když mu bylo zima, nebo jej navštívili ve vězení, nebo mu dali najíst nebo napít.  Ale ten král a soudce z tohoto  podobenství jim říká: …“Cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“

To znamená, že žádný dobrý skutek, žádné laskavé slovo nebo žádný  vlídný úsměv nebude u Pána Boha zapomenut. To je dobré si uvědomit. A je dobré na to pamatovat i ve stáří.

A pamatovat také na to, že dobré skutky můžeme dělat nejenom ve své rodině, ale i jiným lidem, kteří potřebuji naší pomoc a naše povzbuzeni. Právě ty  lidí na okraji společnosti ,

o které nemá nikdo zájem,  považuje Pán Ježíš za své nepatrné bratry.

Už naše vnoučata vědí, že babička či dědeček jsou laskaví a trpěliví lidé. Tak nás znají a počítají s tím. Byli jsme s manželkou před nějakou dobou u své dcery a její rodiny, kteří jsou nyní v Německu v Bonnu. Mají dvě milé děti, moc jsme se na ně těšili. Adámek chodí do 1. třídy. Sára bude mít 5 let a chodí tam do školky. Každé to dítě je však úplně jiné. Sára je velmi positivní,  vstřícná, ochotná, ze všeho má radost.. Maminka jí říkala, že bude chodit na logopedii, tak výskala, že se už těší. Mluví už velmi dobře německy. Na logopedii ji řekli, že německou logopedii vůbec nepotřebuje, že mluví naprosto správně. Ale Adámek naopak přes své nadání, se musí do všeho nutit, má nerad nové povinnosti, třeba když má chodit  na tenis nebo do hudebky, na bazén apod.  Je to věčný malý rebelant.

Nedávno, když dcera Adámka nějak důrazněji napomínala a kárala, tak Adámek jenom kroutil hlavou, má to strašně nerad, když jej někdo napomíná. Samozřejmě nechtěl poslechnout a tak své mamince řekl: „Maminko, maminko, já mám o tebe starost, jaká bude z tebe jednou babička.“

Tak o nás, babičkách a dědečcích  naše vnoučata jaksi samozřejmě předpokládají,  že  jsme laskaví, pokojní, trpěliví, a že je máme rádi.  A my nakonec už ani tolik nezodpovídáme za jejich výchovu, tak můžeme na ně mnohem laskavější a trpělivější než jsou třeba jsou jejich vlastní rodiče.

Nezapomeňme ale na to, že dělat dobré skutky nemusíme jen těm naším nejbližším, své rodině,  manželovi, dětem, vnoučatům, ale laskavost a podle svých možností i pomoc můžeme poskytnout i těm, kteří žijí kolem nás a potřebuji naší pomoc a povzbuzení. Protože žijí třeba všelijak osamoceni. To jsou ti Ježíšovi nepatrní bratří, nebo nepatrné sestry, o kterých mluví  Pán Ježíš. I těm můžeme projevovat  lásku a činit dobré skutky ve jménu PJK. Pán Bůh na ně nezapomene a často na ně nezapomenou ani ti naši bližní. I  tom se  bude jednat u posledního soudu.     

Tak jsem si vzpomněl na slova PJK o těch nepatrných jeho bratřích, když jsem četl tu příhodu ze života  spisovatele a věhlasného španělského dramatika Lope de Vega. Ten by tak rád  vyměnil na konci svého života všechnu tu lidskou slávu, které se mu dostalo,  za jeden jediný dobrý skutek, kterým by se mohl vykázat před svým nebeským Pánem a soudcem. Možná, že i vy budete mít příležitost k prokázání dobrých skutků svým blízkým, ale třeba i svým sousedům nebo známým. Pán Bůh vám v tom pomáhej a posiluj vás při tom. Vzpomínám na maminku své manželky, která se také vždycky moc těšila na svá vnoučata, ale byla ráda, když prázdniny skončily a děti zase odjely se svými rodiči domů. Protože byla z nich už moc a moc unavená. Tak si ty prázdniny pěkně užijte.  Děkuji vám za pozornost.

kazatel Jaroslav Orawski
Klub seniorů Ostrava 15. 6. 2011