Skrytá Boží sláva

• 6. 12. 2011
• | Kázání

Přísloví 25; 2…Sláva Boží je věc ukrýt, sláva králů je věc prozkoumat…

Je doba adventu. Je to čas očekávání příchodu Božího Syna na tuto zem, jeho vtělení. Bůh se stal člověkem. A to je veliké tajemství.

Tajemství je něco, co zůstává člověku skryto. Lidé jsou posedlí objevovat neznámé věci. Dějiny lidstva jsou vlastně neustálým odhalováním tajemství. Nové a nové objevy mění způsob a kvalitu lidského života. Vědecké týmy, které pracují v nějaké oblasti a podaří se jim objevit něco nového, ihned poté poznávají, že stojí před dalšími neznámými. Ten vesmírný dalekohled, Hablův teleskop, který krouží kolem země, posílá stále nové snímky a s nimi i překvapující objevy z hlubin vesmíru. Není lidského oboru, kde by člověk mohl říci,… už všechno vím. Každoročně je udělována Nobelova cena  za významné vědecké objevy. Všechny lidské objevy a vynálezy však postupem času nějak „ztrácejí “. Mají sice stále svou hodnotu, ale stávají se postupně běžnou součástí života, rozšíří se jejich uplatnění v životě, prostě, stanou se pro člověka běžnou, samozřejmou věcí. Mohou to být technické výrobky, nebo lékařské metody. Některé kdysi nové objevy se zase časem zdokonalí.

Na začátku adventu, stojíme opět před jedinečnou událostí dějin světa, kterou je příchod Božího Syna na naši zem. Bůh se stal člověkem. Tato skutečnost nikdy nepřestane být pro člověka tajemstvím. Četl jsem nedávno takový příběh:

Jeden profesor teologie provázel skupinu turistů Izraelem. Byli to křesťané, zbožní lidé, kteří společně prožívali vznešené pocity, protože byli na cestě, po stopách Pána Ježíše. Teolog s nimi právě procházel malou židovskou vesnicí. Na prašné cestě si hrály děti. Mezi nimi bylo jedno dítě, mělo tmavé oči a bylo tak trochu od toho prachu špinavé. Tu uchopil profesor právě tohoto chlapce, postavil ho doprostřed této skupiny a řekl důrazně: „Tak On vypadal“. To byl šok! Tu veškerá nálada vyprchala. Tak On vypadal!..,říká profesor: Zcela bez svatozáře! Ano, opravdový člověk. Vždyť když bylo horko, neměl snad žízeň? Bylo zima, nenachladl? Když ho někdo uhodil, necítil bolest? Když ho někdo bičoval, netekla krev? A když Ho přibili na kříž, nezemřel On potom? Člověk jako my, tak to musíme zcela realisticky říci. „Slovo se stalo tělem“ (Jan 1; 14. Ř.8;3. Fil.2;7.). Právě proto, říká profesor k těm turistům, je nám Ježíš tak vzácný, protože byl zcela a skutečně člověkem, protože se můžeme na něj ve všech situacích obracet a smíme vědět: On ví všechno, zná všechny moje potřeby a ví o všech okolnostech. Nic není pro něj nepodstatné nebo příliš bezvýznamné. On byl člověk jako já. Nic lidského mu není cizí. V listě Židům je o Něm řečeno: „Židům 2:18  Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky. A dále:  Židům 4:15:…  Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu… Snad nám tento příběh pomůže k pochopení, že sláva Boží se ukázala v skrytosti. Ne každý člověk přijímá Syna Božího takto, jako člověka, který nám byl ve všem podoben.  Ve všem, kromě hříchu. Mnohým lidem tato skutečnost zůstává skryta. 

 My jsme četli z Knihy Přísloví: …sláva Boží je skrývati věc...I narození Pána Ježíše bylo od počátku zahaleno tajemstvím.

My známe z Bible tu událost, když Marie očekávající narození dítěte, Syna Božího,  přichází do domu Zachariášova, aby pozdravila Alžbětu. Lukáš 1.kap. 39-42 a 46-47.

Setkávají se tu  společně mladá dívka a starší žena. Žádná zvláštnost, zvláště když byly spolu příbuzné. A přece se tu událo něco zvláštního:  Obě tyto ženy prožívají ve svém nitru zvláštní Boží jednání. Oběma daruje Bůh dítě. Alžbětě přirozenou cestou, Marie otěhotní nadpřirozenou cestou.(Luk.1; 5-7, 11-13, 26-35). Obě ženy jsou naplněny  radostí  a prožívají mimořádné štěstí. Zatímco Zachariáš chválí Boha po narození svého syna Jana, Marie jásá vstříc svému Bohu před narozením Božího Syna. A to přesto, že prožívá ve svém nitru zvláštní napětí: vždyť ona nežije ještě společně s Josefem a… čeká dítě. To nemůže žádný člověk logicky vysvětlit. A také: Marie riskuje zasnoubení s Josefem. Podle zákona dokonce svůj vlastní život, ale přinejmenším opovržení od lidí. Avšak Boží milost je jí vzácná.  Tato Boží milost ji ochrání před tím, aby se nenechala utrápit starostmi, ale naopak, prožívá radostně své vyvolení. Marie se nesoustřeďuje jen na sebe samu. Ona vzhlíží k Pánu. Nepochybuje. Bůh k ní vzhlédl a na tom je založena její radost. Bůh ji vyzdvihl, proto vyzdvihuje ona Jeho. Marie tak prošla ve víře cestu, která byla lidem skryta, ale Marie vírou tuto cestu přijala a tato cesta ji vede k vděčnosti a k chvále Boha. I její muž Josef, přijal tuto cestu, to je také nutno říct.

Měsíce po její návštěvě u Alžběty, porodila Marie dítě, Ježíše. A opět tato Boží sláva zůstává zahalena tajemstvím. To zvláštní světlo  nad betlémskou krajinou totiž osvítilo jen ty pastýře. A ty andělské zpěvy slyšeli také jen ti pastýři. V Betlémě byl klid a lidé nic netušili. Chvalozpěv andělů však zvěstuje pastýřům příchod dlouho očekávaného Zachránce. Jasně tak zazáří „neznámá, skrytá Boží cesta“, kterou Marie vírou přijala.

Také náš text z knihy Přísloví 25;2, vyjadřuje zvláštní charakter Božího jednání s člověkem. Celé Boží spasitelné dílo, jako by bylo zahaleno tajemstvím. Pán Bůh nechce, aby člověk zůstal ve tmě, ale chce se člověku dát poznat na jiné úrovni, než je běžné lidské chápání. Boží vůle je, aby člověk poznal a pochopil Boží existenci ne cestou lidského rozumu a chápání, ale cestou pokorné a vděčné víry.

Sláva Boží je věc ukrýt, sláva králů je věc prozkoumat… To slovo „králů“ můžeme nahradit slovem „slavných lidí“. Třeba vědců. Sláva člověka je v tom, že objevuje tajemství přírodních zákonitostí. A i zde člověk znovu a znovu žasne nad dokonalostí Božího stvoření. Pán Bůh to tak moudře zařídil, že nedal člověku všechna tajemství najednou. Člověk pomalu, po generacích odkrývá tajemství, která nemají konce a vlastně poznává i Boží velikost. Je zde ale otázka: stačí člověk, který většinou Boha neuznává, stačí takový člověk tyto své poznatky i morálně, eticky zpracovávat? Nestane se nakonec všechno to poznání hrozbou pro samotného člověka? „Často si v této souvislosti připomínám slovo:…“Z každého stromu zahrady smíš jíst, ale ze stromu poznání dobrého a zlého nejez“… I v těchto slovech cítíme jisté tajemství, ale zdá se, jakoby tato Boží slova člověka varovala, před tím, aby do jistých oblastí nevstupoval. Že přece jen existují nějaké hranice, které Bůh člověku vytyčil.

Když Bůh-Stvořitel, takto skryl a postupně dovoluje odkrývat a poznávat ty zemské věci, tak nad to a ještě více skryl a skrývá své duchovní a spasitelné dílo. Toto své Boží dílo nám chce zjevit, aby všichni ke známosti pravdy přišli, ale jinou cestou, cestou pokorné víry a cestou sklonění se před Boží svatostí. My lidé často nechápeme a nerozumíme tomu, jak k nám Pán Bůh promlouvá. Poznáváme, že jen lidský rozum nám nestačí. Nepomůže vzdělání. Pán Bůh zná člověka, zná lidskou vychytralost, chytráctví, nebo umění se povrchně přizpůsobit. Pán Bůh chce celého člověka, celé jeho srdce. A to lze jen cestou pokory, pokání a odpuštění.

Adventní doba je čas, kdy si připomínáme: Bůh se stal člověkem. Nikdy cele nepochopíme tu skutečnost a nedomyslíme svým rozumem. Jen zůstáváme v úžasu a cítíme, že stojíme před tajemstvím. Tajemstvím je nejen Jeho narození, ale i Jeho život, Jeho činy. Učedníci často nerozuměli, museli se znovu a znovu ptát svého Mistra a On je vyučoval. Následující text je také jistým Božím tajemstvím:

2.Kor. 8; 9…znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy Jeho chudobou zbohatli.

Zde jistě není řeč o penězích. Máme tomu rozumět tak, že z veliké  lásky k nám, se Bůh stal člověkem. A učinil to proto, aby člověk mohl poznat Boží slávu. Musel se stát chudým, musel mnoho vytrpět, aby dokonal dílo spasení. Všechno, co Pán Ježíš za svého pozemského života učinil, nečinil kvůli sobě, ale nám, pro nás. Tato skutečnost je tím, z čeho církev Kristova čerpá a žije. Jeho ponížení, Jeho smrt na kříži a Jeho slavné zmrtvýchvstání, to vše se stalo pro naši záchranu. A jestliže toto přijmeš, uvěříš v Pána Ježíše jako svého osobního Spasitele, vyznáš svůj hřích, přijímáš tímto Boží milost a spasení. Stáváme se bohatými v tom duchovním smyslu. Naše bohatství je v tom, že to, co patří Pánu Ježíši, patří i nám. Když Pán Ježíš zvítězil, je to i naše vítězství. Díky Bohu za toto dílo spasení. Byl bohatý, ale pro nás se stal chudým. Bůh se stal tak blízkým člověku….až se člověku tají dech. Když pomyslíme, že Ten, který se narodil v Betlémě, P.J. se zařadil do konkrétního lidského rodokmenu. A ten rodokmen, to jsou konkrétní lidská jména. A my víme, že tam jsou jména lidí, kteří se všelijak provinili proti Bohu, prostě byla tu lidská bída, slabost, hřích. A přece Bůh přijímá lidskou podobu, stává se pro nás chudým, abychom my Jeho chudobou zbohatli.

Bohatství Kristovo je ukryto v Jeho chudobě. V Jeho ponížení.

Přesto, Pán Bůh se dává člověku poznat. Míru poznání, ale určuje On sám. Mírou svého zjevení. I přesto, že se stal člověkem, zůstává skrytý. Když Pán Ježíš mluvil se svými učedníky

Na cestě do Jeruzaléma a říká jim, že bude zajat, souzen, ukřižován a že třetího dne vstane z mrtvých, oni ničemu nerozumí. Luk 18;34…Oni však ničemu z toho nerozuměli, smysl těch slov jim zůstal skryt a nepochopili, co říkal.

A tak poznání Božího tajemství duchovního života člověka, není pro člověka otázkou studia, času, ale především Božího souhlasu, Božího zjevení a práce Ducha svatého. Člověk jistě může postupně pronikat studiem Písma a odkrývat Boží tajemství, ale jen do té míry jak mu Pán Bůh dá nahlédnout do tajemství svých plánů a tajemství Božího díla. Souhrnně můžeme říci, že Pán Bůh přichází k člověku a dává se mu poznat jinak, než bychom si představovali, nebo přáli. Vchází do života člověka skrytý, v různých podobách. Když ten syrský vojevůdce Náman hledá pomoc u Božího proroka, jede za ním a představuje si, že svatý muž vyjde a bude jednat o jeho uzdravení, bude vzývat Boha a zatím, žádné oficiální uvítání, přichází služebník prorokův a říká:…jdi a umyj se 7x v Jordáně… Náman to nechápe, ale měl štěstí, že nakonec uposlechl na radu svých služebníků.

Pán Bůh přichází jinak. Narození Spasitele světa v betlémských jeslích, v chudobě, bychom si my lidé možná představovali jinak.

Někomu se zase může zdát, že přijmout Krista do svého života je omezení, změna plánů a vlastních představ, přehození hodnot. Ale když Pánu Ježíši dovolíš vejít do tvého života, začneš poznávat Boží vůli, zjistíš, že to s tebou myslí dobře, začneš poznávat Boží cesty a začneš poznávat jakou cenu před Bohem má tvůj život. A v tom je sláva člověka. V tom je bohatství lidského života. Tehdy poznáš, co to znamená, že… stává se pro nás chudým, abychom my Jeho chudobou zbohatli.

Tak očekávejme a připomínejme si i o letošním adventu ten div, tu skrytou věc, že Bůh se stal člověkem. Bůh se dává člověku poznat ve svém Synu. To je slavná věc, která se počala v Betlémě. Ale vlastně počátek byl už tehdy, když Marie velebí Pána slovy: Luk1;46.

 „Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli.

Jiří Havránek

2.Kor. 8; 9…znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista:byl bohatý,ale pro vás se stal chudým,abyste vy Jeho chudobou zbohatli.

Jan3;16-17…Neboť Bůh tak miloval svět,že dal svého jediného Syna,aby žádný kdo v něho věří nezahynul,ale měl život věčný…