• Sváteční slovo o vděčnosti

    Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu!
    Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! Žalm 103:1-2

    Před časem jsem šel po ulici a potkal jsem svou bývalou spolupracovníci z doby, kdy jsem ještě nebyl kazatelem

    a kdy jsem pracoval jako stavební inženýr a vodohospodář . Ptala se, jak se mám. Odpověděl jsem, že velmi dobře, že jsem takový spokojený důchodce. Podivila se a říkala mi, že jsem už asi poslední člověk v tom městě, který je spokojený a daří se mu dobře. Já si nemohu pomoci, ale jsem skutečně velmi vděčný za všechno.

    Jsem vděčný Pánu Bohu za manželku, za naše děti, máme čtyři, za vnoučata, kterých máme už devět, i za dvě pravnoučata. I za práci, kterou ještě mohu konat. I když to zdaleka neznamená, že si všechny naše děti a naše vnoučata počínají tak, jak bychom si přáli.

    Jsem vděčný Pánu Bohu, že mohu ještě zaobírat Božím Slovem a občas jim mohu posloužit i jiným. Říkám si, že to je jediné povolání, které člověk může konat zdarma jen z vděčnosti Pánu Bohu.

    Dokonce jsem vděčný za hojnost všeho, co vidíme kolem sebe v těch supermarketech. Před léty zemřela moje maminka rukou vraha. Když viděla, že lidé neobdělávají políčka okolo hornických kolonií, říkávala mi, že bude hlad. Lituji, že jsem ji už nezavedl do některého Kauflandu nebo Teska, protože tehdy ještě nestála. Rád bych viděl její údiv nad hojností nabídky potravin, které by tam spatřila. Vzpomínám, jak chudě žili moji rodiče, i když tatínek byl horníkem. A to se říkalo: „Já jsem horník a kdo je víc?“

    Jsem ovšem také vděčný za svou víru v Boha, která mi dala orientaci i v době, kdy se to nenosilo. Odešel jsem dělat kazatele CB v r. 1986, když mi bylo již 49 let. Opustil jsem jisté zaměstnání a šel jsem do veliké nejistoty. Ptal jsem se tehdy jednoho svého tehdy 12 letého syna, že mám pozvání, abych šel dělat kazatele. Ale že to zároveň znamená, že budu mít mnohem menší plat a budeme si moci dovolit mnohem méně než před tím. A víte, co mi syn odpověděl? „Tati, celý život nám říkáš, že máme sloužit především Pánu Bohu. Když máš možnost to skutečně dělat, tak jdi.“

    Vděčnost je ovšem dnes vzácné koření. Na mnoha místech Písma svatého jsme však vybízení k tomu, abychom byli vděčnými lidmi. Připomenu jenom dva verše z Ž 103, kde čteme: „ Dobrořeč, má duše Hospodinu , celé nitro mé jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše Hospodinu nezapomínej na žádné jeho dobrodiní!/ Žalm 103, v. 1- 2

     Žalmista říká, že nemáme zapomínat na žádné jeho dobrodiní. I na ty drobné věci, které se nám zdají samozřejmé. Ale děkuje také za Boží milosrdenství, zato, že nám Pán Bůh odpouští naše hříchy. Největší Boží milostí je to, že Pán Bůh poslal svého syna PJK na tento svět pro naší spásu. A že i nám hříšníkům otevřel cestu do věčnosti. To je stálý důvod k naší vděčnosti Pánu Bohu. Přeji vám, abyste tento důvod k vděčnosti prožívali docela osobně i vy.

      Sváteční slovo o vděčnosti
    J.Orawski

Comments are closed.