• Advent 2017

    Vstoupili jsme do období Adventu – očekávání, na jehož konci si budeme připomínat první příchod Božího syna na naší zem. Blíží se svátky, od kterých očekáváme radost, pokoj a klid. Tak to vlastně čteme i na mnoha místech: „Vánoce – svátky míru a pokoje“.

    O Vánocích si většinou připomínáme stále tytéž události z Bible a to, co s příchodem Pána Ježíše souvisí. A přece o každých Vánocích klademe důraz na něco jiného. Také podle toho, co námi hýbe nebo co nás znepokojuje třeba ve společnosti, ve které žijeme. A to vše z pohledu události, která se stala na začátku našeho letopočtu … . Nakonec nám vždycky zůstane ta jediná jistota, která je neměnná: Bůh zůstává stále stejný, jako i Boží Syn zůstává stejným Spasitelem (zachráncem) světa, který se narodil v Betlémě za okolností nám všem známým a přesto podivuhodným způsobem.

    Jsem přesvědčen, že v době Adventu se mnozí ptají po smyslu Vánoc. Kupují se dárky a přitom leckdo neví, proč. V obchodech znějí vánoční písně připomínající vánoční události. Ty písně působí na city všech lidí a tak kupujeme dárky, abychom udělali radost našim milým a nejbližším. Ve svých domovech uklízíme, naše manželky a maminky vaří, smaží, pečou a pak často padají únavou … . Je snad toto všechno smyslem Vánoc? Anebo Bůh měl na mysli úplně něco jiného …  ?

    V čem je tedy smysl Vánoc, když ne v dárcích, uklizeném bytě, v umytých oknech, osmaženém kaprovi s bramborovým salátem? Chceme-li mluvit o smyslu Vánoc, pak se musíme vrátit na počátek lidských dějin, do ráje, kde byl člověk podveden satanem. Tam, kde se člověk nechal oklamat a podlehl svůdci. Bůh byl po pádu prvních lidí ve své nepochopitelné lásce připraven člověku pomoci. Zvěst Vánoc zazněla už v ráji: Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ Gn 3:15

    Pán Bůh už v ráji zaslíbil, že pošle na svět Spasitele a tento svůj slib naplnil stejně jako všechny své sliby. Na rozdíl od člověka Bůh naplňuje všechny své sliby. (Na dotaz o plnění volebních slibů v nedávné minulosti jeden vysoce postavený muž naší země odpověděl: „My jsme sice dali sliby, ale neslíbili jsme, že je splníme“.)

    Bůh poslal na tento svět svého jednorozeného Syna, aby zachránil člověka pro věčný život s Ním samým. V ráji člověk žil v naprosté harmonii a souladu s Bohem až do chvíle, kdy podlehl pokušení. Pán Ježíš přišel, aby vrátil člověku ztracený ráj. Pro Pána Boha má lidská duše nesmírnou cenu. Tak velkou, že poslal na svět svého Syna: „Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“ J 3:16

    Pán Ježíš, narozený v Betlémě žil mezi námi lidmi. Vyrostl v dospělého muže, chodil po této zemi, uzdravoval nemocné, odpouštěl hříchy hříšným, napomínal i káral. Vše z nesmírné lásky k člověku. Měl otevřenou náruč pro všechny, kteří zatoužili po pravé svobodě na základě odpuštění hříchů a vin. A tato náruč zůstává otevřena pro každého ještě i dnes. Lidským rozumem to nejsme schopni pochopit, ale smíme tomu uvěřit a přijmout tuto krásnou zvěst každý sám pro sebe. To je ten pravý smysl Vánoc! My všichni jsme přemoženi právě narozeným děťátkem, ke kterému se přiznalo samo nebe. Zpěv andělů, jasně zářící hvězda i prostí pastýři. Přijměme opravdu všichni Boží lásku projevenou narozením Pána Ježíše! Dítě z Betléma vyrostlo a stalo se Spasitelem světa se všemi nároky na člověka.

    MUDr Marie Svatošová, zakladatelka hospiců v naší zemi řekla: „U betlémských jesliček je rozcestí a člověk má možnost jít doprava, nebo doleva – buď přijme Boha pro svůj život anebo se Jej zřekne… „

    Záleží na každém z nás, jak se na tomto rozcestí života zachováme. Bůh ze své strany udělal pro naše spasení všechno. Řada je na nás, na mně a tobě, co s touto nabídkou uděláme.

    Mojžíš v závěru svého života řekl slova: „Jak velice miluješ lidi!“ Deuteronomium 33:3

    Přeji Vám všem Bohem požehnané vánoční svátky, prožité v Jeho blízkosti.

     Bela Asszonyi

    Otevři
    J. Batelka

    Bylo to dávno?
    Anebo dnes?
    Bylo to daleko?
    Či u nás dnes?
    Zeptej se svého svědomí!
    Kdeže to pro Krista neměli místa?

    Byli to lidé jako my.
    To já a ty jsme zavřeli,
    když u dveří srdcí našich stál!
    To já a ty jsme nechtěli,
    aby vstoupil dál!

    To jsme my, kteří čekáme
    vždy odjinud svou spásu,
    a pro Něj také nemáme
    kousíček místa – času!

    Však hle – On zase stojí u dveří
    a volá, prosí – „Otevři!“
    Nuž otevři a přijmi Jej,
    otevři rychle, neváhej,
    než odejde a půjde dál,
    protože – tys Ho nepřijal.

Comments are closed.