Boží sláva (aneb Žádost synů Zebedeových )

• 30. 12. 2017
• | Kázání

Připomínáme si v letošním roce výročí 500 let od vzniku světové reformace a osobu Martina Luthera, který stál u jejího zrodu. Reformace byla reakcí na neúnosný stav středověké církve, jejíž představitelé žel také zaměnili slávu Boží za světskou. Sláva Božích synů se překlopila do slávy světské. Jak tenká je někdy hranice mezi slávou lidskou a Boží slávou, slávou světskou a slávou Božích synů. Je to dobrá příležitost připomenout si i motivy pro naší kaplanskou službu, do které jsme ve věznici postaveni a každodenně do ní znovu vstupujeme.

Mk 10,35-45         

Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: „Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme.“ Řekl jim: „Co chcete, abych vám učinil?“ Odpověděli mu: „Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě.“

Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, oč žádáte. Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?“ Odpověděli: „Můžeme.“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni. Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena.“ Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana.

Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je.  Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem;  a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech.  Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

Asi se vám také stává, že čas od času přicházejí vězni a chtějí, abyste jim něco splnili.  Přitom ještě dříve než řeknou, co vlastně budou chtít, vyžadují, abyste slíbili, že jim v tom vyhovíte. Což je vlastně předstupeň k manipulaci. Pak se totiž odvolávají – ale vždyť jste to slíbil. Takový slib dát odmítám. (Bývají to záležitosti, se kterými se mají obracet na sociální pracovnici. Chtějí, ať se zeptáte jejich družky, proč nepřijela na domluvenou návštěvu, jestli se něco vážného nestalo. Od nedávné doby, co mohou telefonovat kdykoli, už to aspoň nebývá tak často. J )

Podobně za Ježíšem přišli dva učedníci, bráchové. Když spolu vyrůstají bratři, kteří se mají rádi, mohou si dobře rozumět a mohou se také na lecčems snadněji dohodnout. Bratři Jakub a Jan chtějí po Ježíši, ať jim učiní, o co ho požádají. V podstatě Ježíšovi říkají: Máme tady žádost, chceme, abys nám ji podepsal.

Nebylo to – jako od těch vězňů – trochu manipulativní? Přinejmenším trochu nátlakové? Ježíš tento postup dvou bratrů předem nekritizuje – já mám tendence vězně za to napomínat – ale chce napřed samozřejmě slyšet, co vlastně pro sebe žádají: Co chcete, abych vám učinil?“ Řekněte nejdříve, o co vám jde. Odpověděli mu: „Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě.“

 Ostatní učedníci se na ně odsuzovačně hněvají. Otázku Jana a Jakuba  si zřejmě vyložili tak, že bratři chtějí pro sebe nějaká privilegia, nějakou protekci na úkor ostatních. Ježíš tuto prosbu neshazuje – pro jejich „bratrskou“ žádost jisté pochopení má.  Má blízký vztah k Janovi ..

Občas mě také napadne otázka, jaké bude moje místo v nebi? Jak blízko budu Ježíši? Jakou tam budu mít pozici, pokud tam jaké budou? Naše lidské představy o nebi nám leckdy komplikují život, pokud své představy, své touhy vůbec domyslet schopni jsme..

1 K9,9 Ale jak je psáno: `Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.´

 Napřed Ježíš  upozorňuje – je gentleman: „Nevíte, oč žádáte.“ Jak to nejednou dělává, odpovídá na otázku zase otázkou, se kterou se obrací na „syny Zebedeovy“, ale která patří už všem: „Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?“ Odpověděli: „Můžeme.“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, budete pít a křtem, kterým já jsem křtěn, budete pokřtěni.

Ale udělovat místa po mé pravici či levici není má věc; ta místa patří těm, jimž jsou připravena.“

Spočítali jste si „náklady“? Co vás to bude stát? Naplnění vaší žádosti musí předcházet utrpení. Jestliže mě chcete následovat, počítejte s tím, že ponesete kříž utrpení a budete pít kalich nepřátelství a nepochopení jako já, jinudy cesta do Boží blízkosti a Boží slávy nevede.

 Ježíš je zavolal k sobě a řekl jim: „Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem; a kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“

 Dovoluji si domýšlet i další fiktivní otázky, které by mohl Ježíš položit: Vůbec: vždyť žijete v mé blízkosti – už teď! Jak teď a tady prožíváte moji blízkost? Chcete z ní mít skutečně jen Boží slávu, nechcete si přihřát i svoji polívčičku, lidské uznání, mít podobný „věhlas“ jako já?

 Pavel napíše později věřícím do Říma:

 Ř 8,17-19 A jsme-li děti, tedy i dědicové – dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.  Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena. Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů.

 Tedy žádost těchto dvou bratrů byla vlastně legitimní. Jejich touhou bylo: Za prvé, být v Boží blízkosti, a za druhé, prožívat Boží slávu.

Historické prameny uvádějí, že všichni Ježíšovi učedníci, až na Jana, skončili mučednickou smrtí. Svou službu korunovali tedy mučednickou smrtí podobně jako Ježíš a také utrpením jako vstupní branou vešli do Boží slávy. Stejně tak mučedník Štěpán: 

Sk7,55n Ale on, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a uzřel Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží, a řekl: „Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží.“ … Když Štěpána kamenovali, on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ Pak klesl na kolena a zvolal mocným hlasem: „Pane, odpusť jim tento hřích!“ To řekl a zemřel.

 Odkaz,  který zanechal Pavel Timoteovi, svému pokračovateli, je adresován všem, „kdo chtějí žít zbožně“:

1Tim 3,12 A všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, zakusí pronásledování.

 A tak si nad příběhem s nadpiskem „žádosti synů Zebedeových“, také mohu položit otázky: S jakými žádostmi přistupuji k Bohu? A s jakými motivy přistupuji k těm, za kterými mě Pán poslal?

 Nakonec – má jít přece vždy o lásku, která vše předchází.

1 K13,3 A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.         

                                                                                                     Jan Kočnar
Biblický úvod při setkání vězeňských kaplanů pronesený
v Praze dne 7. 11. 2017