• K adventu

    Mílí přátelé, bratři a sestry,

      jsou před námi šedivé dny, kdy se stále více stmívá, slunce ztrácí svou sílu a většinou jej ani nevidíme pro husté mlhy. Přicházející chlad se snaží vplížit i do našich domácností. Nemám tohle období příliš rád. Jakoby s usínáním přírody přichází i na člověka únava, vyčerpanost, všelijaké chmury. Na druhou stranu si myslím, že z určitého úhlu pohledu jsme na tom mnohem lépe, než generace před námi. Nejsme někde ve středověku, někde na celou zimu zapadlí sněhem a bez elektřiny, tepla ve svých domovech dosáhneme celkem snadno otočením termostatu a na sehnání obživy máme dostupných obchodů až běda.

      Z jiného úhlu pohledu si ale zase říkám, že jsme na tom hůř. Samotu dokážeme zahánět uměle, skrze televizi nebo internet prožíváme a sdílíme životy druhých, nabídky různých druhů zábav se na nás valí ze všech stran. Dokážeme být on line spojeni z celým světem, a přitom stejně zůstáváme sami. Přehršel vjemů a informací nás ale možná vzdaluje od toho podstatného. V této zrychlené postmultikulturní době se jen těžko dokážeme ztišit a hledat Boha více do hloubky. Trávit s ním více času, odpočinout. Zdá se, že i čas adventní již není tím, k čemu byl původně určen. A když se v 11. století ustálil advent na 4 týdny před Vánoci, bylo jeho hlavním záměrem načerpat sílu v Bohu a ne nikde jinde. Byl to čas půstu, ve kterém se lidé namísto nadměrného požívání jídla a pití měli věnovat zbožnému rozjímání. Rovněž byla zakázána veškerá zábava, světský tanec a zpěv.

      A tak když se nad tím zamyslím, tak bych vlastně měl být za tohle období velmi rád. Uvědomuji si, že lépe to Bůh nemohl s touhle planetou vymyslet. Aby v létě tady bylo přijatelně, musí být i zima a taky přijatelná. Uvědomuji si, že kdyby naše země byla blíže slunci, nebyli by zde podmínky pro život. Stejně tak, kdybychom byli od slunce vzdáleni dál. Bůh je dokonalý a jeho plány také. A stejně jako příroda si potřebuje odpočinout, aby nabrala novou sílu, potřebuje odpočinutí i člověk. A nejlepší odpočinutí je v Bohu. V 62. žalmu máme žalmistovo svědectví: Jen v Bohu se ztiší duše má, od něho vzejde mi spása. Naproti tomu tam máme i jinou zkušenost v 22. Žalmu: Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci. Možná prožíváš spíše tu druhou zkušenost. Pak si ale polož otázku, co všechno tě ruší od odpočinutí v Bohu a jestli je možné to na nějakou dobu odbourat. Někdy člověku prospěje, když odjede třeba na nějaké týdenní duchovní cvičení, anebo někde do samoty, aby hledal Boha i sám sebe. Ne každý v dnešní uspěchané době a v záplavě povinností na to má čas, nicméně pak si každý polož otázku, na čem ti vlastně záleží. Zkušenost některých, kteří si takto vzali „volno“, vypráví o tom, že vzdáleni civilizaci teprve po třech dnech nacházeli klid a potěšení v Bohu. A nedělali to kvůli Bohu, ale pro sebe. A dokážeš si představit ty sám sebe někde mimo civilizaci? Co ti bude scházet? Pokud to nebudou tví blízcí, a pokud tě bude svrbět ruka na mobilu, pokud budeš hledat ovladač nebo i jinou zábavu, pak je něco špatně. Pak zjistíš, že se vlastně neopíráš v životě o živého Boha, ale nahradil jsi ho jinými bůžky. Vezmi proto vážně tu letošní adventní výzvu, tak jak k tomu vybízí prorok Sofonjáš: Ztiš se před Panovníkem Hospodinem, vždyť den Hospodinův je blízko!                                                         

                                                                                    Pokojný advent přeje

                                                                                    Radek Hanák, kazatel

Comments are closed.