• Vhodná (velká a nadějná) příležitost

    Chtěl jsem se dnes s vámi zamyslet nad termínem velká a nadějná příležitost. Nebo taky vhodná příležitost. O velké a nadějné příležitosti píše apoštol Pavel do sboru v Korintu: V Efezu zůstanu až do Letnic; otevřela se mi zde veliká a nadějná příležitost. O vhodné příležitosti pak píše v souvislosti s bratrem Apollem. Sám apoštol na něj naléhal, aby do Korintu již odešel, on však situaci vyhodnotil, že půjde, až nastane vhodná příležitost.

      Co je to vlastně příležitost? Ve slovníku českých synonym je napsáno, že slovo příležitost se dá vyjádřit slovy šance, nebo možnost. A samozřejmě život sám nabízí různé šance, možnosti a příležitosti. Zdaleka však ale ne všechny příležitosti jsou k dobrému jednání. Zloděj hledá vhodnou příležitost, jak a co ukrást. Uchvatitel moci hledá příležitost jak se moci chopit. Nekající hříšník, jakmile najde první příležitost (když ho nikdo nevidí, nebo když má v dosahu, to co chce), bude se hned dopouštět zlých skutků. Ve Starém zákoně máme příběhy, jak někdo hledal příležitost, jak se druhého zmocnit a zabít ho. V deutorokanonické knize Sírachovec je např. napsáno: Na svých rtech má nepřítel jen sladkost, ale ve svém srdci zatím promýšlí, jak tě srazit do bláta. Nepřítel může mít v očích i slzy, ale dáš-li mu příležitost, neštítí se prolít krev. Vezměme si např. Jidáše, od jisté chvíle hledal příležitost, jak zradit Ježíše. Nebo další příklady: Tím, když člověk např. nejde k volbám, dává příležitost ke zvolení extremistických stran apod. Tím, když člověk dává ve výchově dětem velikou benevolenci, dává příležitost k tomu, aby z dětí vyrostli darebáci. Tím, když si člověk zakrývá před zlem oči, dává vlastně příležitost zlu, aby jednalo a jeho moc sílila. Anebo  apoštol Pavel např. doporučoval, aby mladší vdovy se vdávaly, aby nedávaly protivníkům příležitost k pomluvám. Jako křesťané samozřejmě máme vůbec usilovat o čistý život, abychom nedávali příležitosti k potupě Kristovy slávy. Jako křesťané a církev bychom samozřejmě taky neměli schovávat hlavu do písku před zodpovědností za společnost, do které jsme byli postaveni. Naopak my sami bychom měli hledat příležitosti k prosazování dobrých věcí, především pak k tomu, abychom Božím slovem a dobrými skutky proměňovali své okolí.

      Apoštol Pavel píše, že zůstane v Efezu, protože se mu naskytla velká a nadějná příležitost, přestože protivníků je mnoho. V původním překladu se mluví o otevřených dveřích, a ta velká a  nadějná příležitost je vyjádřena řeckými slovy megalé a energos. Naskytla se megapříležitost,  to slovo energos nás svádí k slovu energická, nicméně znamená působivá, činná, účinná. A když tedy činná, tak aby byla účinná, je potřeba se činit, využít příležitost, něco udělat. I my v dnešní době bychom měli hledat příležitosti, jakým způsobem Boží slovo šířit a pak se taky činit. A jestliže se nám třeba až taková příležitost nenaskytuje, tak pak je potřeba samozřejmě si položit otázku proč. Možná ty příležitosti sami ani nevyhledáváme! Nicméně každopádně, každý z nás má megapříležitost každý den přijít k Ježíši Kristu. To je obrovská megapříležitost! Každý den máme megapříležitost modlit se, sytit se Božím slovem a nechat se energicky naplnit Božím Duchem tak, aby náš život dostal pravý smysl a aby naše služba byla účinná!  Tu příležitost má každý z nás. Využíváme ji?  

       Příběhy Skutků apoštolských, anebo třeba právě ta 16. kapitola listu do Korintu popisují, že tehdy církev byla v pohybu, byla činná a proto taky účinná. A to i přesto, že měla hodně protivníků a překážek. Přesto se rozpínala, rostla, bylo to však proto, že apoštolové a další služebníci hledali příležitosti, jak a kde posloužit evangeliem. Oni dali svému životu větší smysl, než jen si užít, nebo nějak přežít. Vydali své životy Pánu a modlili se za to, aby jim Bůh otevřel dveře k lidským srdcím. I my se dnes samozřejmě můžeme modlit, aby nám Bůh otevřel dveře např. do škol. V Odrách jsem se pokoušel ve spolupráci s Dětskou misií nabízet do škol např. vánoční a velikonoční program. Bez odezvy. Školy zde zůstávají pro evangelium zavřeny, místo toho se tam prosazuje kdejaké východní učení.  Nás křesťany to však nemá vést k nějaké nenávisti vůči učitelům. Naopak, měli bychom se za to intenzivně a vytrvale modlit. To, že ta situace je tam taková a vůbec v Odrách, je i z toho důvodu, že my se málo modlíme. A přitom příležitostí k modlitbám máme mnoho! Bůh každému z nás dává každý den spousty jiných příležitostí, jak být světlem a jak světlo Kristova evangelia přinést těm, kteří jsou ve tmě.

      V tom příběhu Skutků apoštolských jsme četli, že stále přibývalo mnoho mužů a žen, kteří uvěřili Pánu. Všichni se svorně scházeli v Šalomounově sloupoví. Všichni hledali příležitost, jak být spolu. A apoštolové tu příležitost vytvořili tím, že pořádali pravidelně každý den společné setkání, kde se kázalo Boží slovo. A nejen to. Mezi lidem se rukama apoštolů dálo mnoho znamení a divů. A pro mnohé, kteří měli nemocné své příbuzné, to byla příležitost, aby tyto nemocné předkládali před apoštoly. My jsme četli, že dokonce vynášeli nemocné i na ulici a kladli je na lehátka a na nosítka, aby na některého padl aspoň Petrův stín, až půjde kolem. Také z ostatních míst v okolí Jeruzaléma se scházelo množství lidí; přinášeli nemocné a sužované nečistými duchy a všichni byli uzdravováni. I my máme příležitost předkládat v modlitbách před Boha všechny své nemocné a vůbec celý nemocný svět. Vždyť víme, že nemoc tohoto světa je zákeřná. Není vidět, tváří se, že se nic neděje, avšak Boží slovo nás usvědčuje, že všichni potřebujeme lék jménem Ježíš Kristus. Bez něj bychom zahynuli věčnou smrtí.

       Jistě, bratři a sestry, někdy prožíváme mnoho malomyslnosti, když lidé okolo nás nechtějí přijmout Ježíše Krista, když vidíme kolem sebe narůstající zlo a když se zdají dveře lidských srdcí zavřené. Ale Boží slovo není spoutáno, jak říká na jiném místě Pavel. Svědčí nám o tom i ten příběh ze Skutků. Apoštolové byli ze závisti kněží uvrženi do vězení, avšak anděl Páně, jim v noci vězení otevřel a řekl jim, že mají zase jít do chrámu a zvěstovat ta slova života. I dnes jsou na světě místa, kde pro zvěstování evangelia křesťané jsou vězněni a popravováni. V naši zemi máme příležitost šířit slova života svobodně. Nejsme vězněni lidmi, ale někdy sami upadáme do kobky své lenivosti, svých obav, pochybností a strachů. Ten příběh apoštolů nám ale ukazuje, že ten, komu záleží na misii svého okolí, ten, kdo má touhu šířit Boží slovo, že toho se znovu a znovu zmocňuje Boží Duch. A tak znovu a znovu můžeme prožívat to povstávání z prachu k nové naději. Prožíváš to také? Prožíváš to, co svědčili apoštolové? „My jsme svědkové toho všeho a s námi Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.“ S námi je Duch svatý, tedy pokud se jím necháme vést. Můžeme prožívat Boží blízkost ve svém životě, můžeme vnímat, že je s námi Duch svatý, ale teprve tehdy, když budeme usilovat o to, abychom svědčili lidem kolem nás,  tak pak jsem přesvědčen, že uvidíme i zázraky a mocné Boží jednání.

      Ale samozřejmě ne jen to. Je potřeba počítat i s protivníky. V Efezu se nelíbilo, že Pavel Božím slovem město tak proměnil, že najednou nešel na odbyt prodej stánkařů, kteří prodávali modly a sošky, zejména sošky bohyně Artemis. Byl za to pronásledován. Ani mnohým rodičům se dnes nelíbí, když např. na táboře uvěří jejich dítě a přestanou ho posílat mezi křestany. Ta židovská rada vytýkala apoštolům: „Důrazně jsme vám zakázali učit o tom člověku, a vy jste tím svým učením naplnili celý Jeruzalém!“ I tehdy byl Jeruzalém mnohokrát větší, než Odry, nebo Fulnek, a oni dokázali evangeliem naplnit celý Jeruzalém! Co uděláme my, abychom naplnili evangeliem naše města? A chceme to vůbec? Pokud to nechceme, pak dáváme prostor např. těm východním náboženstvím, nebo šarlatánství a sami jsme odsouzeni k postupnému zániku. Bratři a sestry, neberte to jako pomlouvání, ale realitou je fakt, že mnohé evangelické sbory skutečně pomalu zanikají. Nejsou již téměř života schopné. A aniž bych to odsuzoval, protože vím, že Pán Ježíš nalomenou třtinu nedolomí, přesto se ptám, zda-li v těch sborech nebylo zanedbáno něco velmi důležitého. A tím myslím modlitby a misie. Víte, misie není o jednom člověku, o misionáři, o kazateli, je to o více lidech, kteří mohou něco dělat společně. A ty příležitosti, něco navíc dělat společně, má i oderský sbor. Jistě, ne vždy je vhodná chvíle, jako u Apolla, na druhou stranu, ať nám to není výmluvou. Ať jsme ti, kteří vyhledávají vhodné příležitosti a nové možnosti, k modlitbám, k scházení, ke svědectví, k pomoci a posloužení potřebným apod. Pokud tak budeme činit, jsem přesvědčen, že budeme zakoušet jednání Ducha svatého. Pak budeme církví, kde je Boží život, církví, která se nemusí obávat, že ztratila svou sílu, a která se nemusí bát, že vymře.

      S nadcházejícími prázdninami vám všem přeji, abyste se chopili příležitostí, které vám prázdninový čas nabídne, na dovolených, na výletech, táborech, doma, na konferencích, křesťanských festivalech, nebo při různých jiných setkáních. Nejvíce vám však přeji, abyste se chopili příležitostí, jak prohloubit svůj vztah s Bohem. K tomu máme velkou a nadějnou příležitost stále. Amen. 

    slovo poslání: Kazatel 9,11: Opět jsem pod sluncem viděl, že běh nezávisí na snaze hbitých ani boj na bohatýrech ani chléb na moudrých ani bohatství na rozumných ani přízeň na těch, kdo mají poznání, ale jak kdy každému z nich přeje čas a příležitost.

    požehnání: Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Amen.

       

    Radek Hanák, kazatel
    Kázání Odry, Fulnek 25.6.2017   

     

    introit: Skutky Hospodinovy si připomínám,… Rozjímám o všech tvých činech a přemítám o tvých skutcích. Bože, tvá cesta je svatá. Který bůh je velký jako Bůh náš ? Ty jsi Bůh, jenž činí divy! Svoji moc jsi dal národům poznat. (Žalm 77, 12-15)

      

                                                                      text kázání: 1. Korintským 16, 8 – 9 a 12. verš

    1 Korintským 16
    8  V Efezu zůstanu až do letnic;
    9  otevřela se mi zde veliká a nadějná příležitost, ale také protivníků je mnoho.
    10  Přijde-li Timoteus, hleďte, aby byl mezi vámi bez obav; vždyť koná dílo Páně stejně jako já.
    11  Ať ho nikdo z vás nepodceňuje! Vypravte ho na cestu ke mně s bratrskou láskou, neboť na něho čekám spolu s jinými bratry.
    12  Pokud jde o bratra Apolla, velice jsem na něj naléhal, aby k vám šel spolu s jinými bratry, ale v žádném případě nechtěl jít už nyní; půjde však, jakmile se ukáže vhodná příležitost.

     

                                          čtení: Skutky 5, 12-42

    Skutky 5
    12  Mezi lidem se rukama apoštolů dálo mnoho znamení a divů. Všichni se svorně scházeli v Šalomounově sloupoví
    13  a nikdo jiný se neodvažoval k nim přidružit, ale lid je chválil a ctil.
    14  A stále přibývalo mnoho mužů i žen, kteří uvěřili Pánu.
    15  Dokonce vynášeli nemocné i na ulici a kladli je na lehátka a na nosítka, aby na některého padl aspoň Petrův stín, až půjde kolem.
    16  Také z ostatních míst v okolí Jeruzaléma se scházelo množství lidí; přinášeli nemocné a sužované nečistými duchy a všichni byli uzdravováni.
    17  Ale velekněz a jeho stoupenci, totiž saducejská strana, byli naplněni závistí;
    18  chopili se apoštolů a vsadili je do městského vězení.
    19  Anděl Páně však v noci otevřel dveře vězení, vyvedl apoštoly ven a řekl:
    20  „Jděte znovu do chrámu a zvěstujte lidu ta slova života.“
    21  Oni poslechli, vešli na úsvitě do chrámu a učili. Jakmile se dostavil velekněz se svými lidmi, svolali veleradu a všechny starší izraelské a poslali pro apoštoly do vězení.
    22  Když tam stráže došly, vězení bylo prázdné. Vrátili se tedy a hlásili:
    23  „Dveře žaláře jsme našli pevně zavřené a stráže stály před nimi, ale když jsme otevřeli, nikoho jsme uvnitř nenašli.“
    24  Když ta slova uslyšel velitel chrámové stráže a velekněží, nedovedli si vysvětlit, co se to mohlo stát.
    25  Tu přišel nějaký člověk a oznámil jim: „Ti muži, které jste vsadili do vězení, jsou v chrámě a učí lid.“
    26  Velitel a stráž tedy pro ně došli a vedli je, ale bez násilí; báli se totiž, aby je lid nezačal kamenovat.
    27  Když je přivedli, postavili je před radu a velekněz je začal vyslýchat:
    28  „Důrazně jsme vám zakázali učit o tom člověku, a vy jste tím svým učením naplnili celý Jeruzalém; a na nás byste chtěli svalit odpovědnost za jeho krev!“
    29  Petr a apoštolové odpověděli: „Boha je třeba poslouchat, ne lidi.
    30  Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, kterého vy jste pověsili na kříž a zabili;
    31  toho Bůh vyvýšil jako vůdce a spasitele a dal mu místo po své pravici, aby přinesl Izraeli pokání a odpuštění hříchů.
    32  My jsme svědkové toho všeho a s námi Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.“
    33  Když to velekněží slyšeli, rozlítili se a chtěli apoštoly zabít.
    34  Tu vstal ve veleradě farizeus jménem Gamaliel, učitel zákona, kterého si vážil všechen lid; poručil, aby je na chvíli vyvedli ven,
    35  a řekl: „Dobře si rozmyslete, Izraelci, co s těmi lidmi chcete udělat.
    36  Před nedávnem povstal Theudas a tvrdil, že je Vyvolený; přidalo se k němu asi čtyři sta mužů. Když byl zabit, byli všichni jeho stoupenci rozprášeni a nakonec z toho nebylo nic.
    37  Po něm povstal ve dnech soupisu Judas Galilejský a strhl za sebou lid; také on zahynul a jeho stoupenci byli rozehnáni.
    38  Proto vám teď radím: Nechte tyto lidi a propusťte je. Pochází-li tento záměr a toto dílo z lidí, rozpadne se samo;
    39  pochází-li z Boha, nebudete moci ty lidi vyhubit – nechcete přece bojovat proti Bohu.“ Dali mu za pravdu;
    40  zavolali apoštoly, poručili je zbičovat, zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšovu a pak je propustili.
    41  A oni odcházeli z velerady s radostnou myslí, že se jim dostalo té cti, aby nesli potupu pro jeho jméno.
    42  Dále učili den co den v chrámě i po domech a hlásali evangelium, že Ježíš je Mesiáš.

Comments are closed.